Nachlazení versus jídlo, pohyb a emoce

Tento text jsem sepsala loni na podzim, a nechala nezveřejněný, těžko říct proč:), nemohu si vzpomenout, co mi na něm připadalo kontroverzního :o) Vznikl v období podzim-zima a místy se k tomuto času odkazuje, sdělení je ale úplně stejně aktuální v období přechodu ze zimy do léta, což je druhé období častých nachlazení. V jednom z dalších příspěvků posdílím něco o jedné užitečné metodě, jak sezónním chorobám předejít :)...

Každý den jezdím pražskou hromadnou dopravou. V tuto roční dobu je plná nemocných lidí. Nemohu tomu prostředí uniknout, tak alespoň pozoruju. Jací lidé kašlou a kýchají nejčastěji?

(pozn. 2016:...první věta naštěstí už není pravda, už ne každý den, a také jezdím mnohokrát kratší dobu než na podzim 2015...i to uvědomění všeho toho smrkotu kolem mi pomohlo začít s tím něco dělat....uf, úleva:)) 

Okolo imunity a ochrany před nachlazením existuje několik jednoduchých principů, které jsem měla to štěstí pochytit v posledních letech.

Některé pocházejí z ájurvédy, konkrétně především ze seminářů Prashantiho de Jagera. Další jsou prostě selský rozum, pozorování sebe a reality.

Když se dívám kolem sebe, žasnu nad tím, že tak základní věci nejsou obecně známé. Vždyť by se je měly učit už děti v předškolním věku. Ale nejsou, zjevně nejsou. Především pořád vidím nemocné lidi baštit zahleňující potraviny, které jejich stav nutně musí zhoršit.

Samozřejmě, něco o imunitě každý víme, každý známe nějaké “babské rady”, jako citron, zázvor, česnek, každý máme nějakou individuální odolnost proti chladu a tak víme, že si třeba potřebujeme vzít šálu nebo čepici a když to neuděláme, bude zle.

Nejspíš jsme zaregistrovali i to, že odolnost se velmi sníží, když jsme vyčerpaní, málo spíme, příliš pracujeme.

Ale existují ještě další velice užitečné základní informace.

Ráda bych v pár slovech zkusila některé ty věci posdílet.

Strava

1. Hlen, chlad, vlhkost

Zimní měsíce jsou chladné a vlhké a svou samotnou povahou podporují tvorbu hlenu v těle. Zejména u lidí, kteří k tomu mají svou konstitucí sklony (to o sobě jistě každý ze zkušenosti víme sami). Pokud k tomu hodně jíme potraviny, jejichž povaha je také chladná a vlhká, zvyšujeme pravděpodobnost problémů. Které to jsou? Zejména všechny sladkosti (cukr) a mléčné výrobky – mléko, sýry, jogurty.... Týká se to i velkého množství sladkých ovocných šťáv, ale například i extrémně sladkého tropického ovoce - jíst tropické ovoce v naší zimě je velmi nepřirozené, jeho ochlazující povaha celkově uvádí tělo ve zmatek. Je prý dokonce statisticky prokázáno, že okolo Vánoc, kdy jsou děti krmeny spoustou pomerančů a sladkostí, prudce stoupne výskyt jejich onemocnění. Nemám zdroj, ale připadá mi to logické.

A dále do téhle kategorie patří bílé pečivo, to zvláštní plnidlo bez výživné hodnoty, které je v naši kultuře ze záhadných důvodů zvykem jíst po tunách (přitom je to spíš droga, kterou si dáváme jenom kvůli chuti a známému pocitu, tedy pro radost, než jídlo pro každý den...).

Odhleňuje naopak například syrová cibule, česnek, zázvor a další zahřívající koření, prospěšné je všechno, co nás prohřeje a povzbudí zažívání.

To neznamená, že bychom zahleňující potraviny nemohli, záleží na našem individuálním zdraví a odolnosti, ale prostě se hodí s jejich efektem v zimě počítat. Zmírní ho, když si spolu s nimi dáme právě třeba tu cibuli, zázvor, skořici, apod.. Pokud jsme nachlazení, je vhodné je vynechat.

Je docela pravděpodobné, že v případě bílého cukru je tu ještě jedna zdravotní souvislost: tato extrémně demineralizovaná nepřirozená substance při metabolizaci připravuje naše tělo o důležité látky a tím nepochybně ještě snižuje jeho obranyschopnost.

A k tomu pozorování z praxe: K nejvíce posmrkávajícím lidem v autobuse patří korpulentní dámy neurčitého tvaru, které mají jasné příznaky nadměrného požívání cukru (kromě tvaru těla např. popelavá uhrovitá pleť).

A když vidím v kavárně akutně nemocnou slečnu baštící dortík, je mi opravdu líto, že takovému člověku nejde takovou věc jednoduše prostě říct, protože by to nejspíš nevzal.

Znám to moc dobře od sebe: zrovna včera jsem dostala chuť na něco sladkého. Myslela jsem, že si to můžu dovolit, jsem momentálně docela zdravá. Dala jsem si těstoviny s kokosem, kakaem a kokosovým cukrem. K tomu skořici a zázvor, ale stejně, zrovna já jsem odmala docela zahleněný e člověk, a větší množství cukru v zimě je pro mě ne-e. Hned to samé odpoledne jsem v centru města zaregistrovala, že musím kašlat do kapesníku. Spravil to naštěstí dobrý spánek a byliny.

2. Střeva a plíce

Mezi stavem střev a stavem plic je přímá souvislost, to tvrdí vícero celostních systémů a dá se to snadno odpozorovat v praxi.... Všimněte si, když se přecpete, nebo když máte zácpu, jak se cítí vaše dýchací cesty.

Pokud chceme mít v pořádku plíce, průdušky, atd, je dobrý nápad mít střeva dobře průchodná a hladce pracující.

Co tomu napomáhá: přiměřená strava s dostatkem vlákniny, obsahující dostatek vody a kvalitních tuků. Koření, byliny (nebudu tu zabíhat do podrobností, informací od odborníků je po netu spousta).

Co tomu nenapomáhá: příliš suchá strava, ucpávající strava (například bílé pečivo:), přejídání.

Pohyb

Utkvěla mi jedna věta z jednoho ze seminářů našeho učitele: „Aby lymfa mohla proudit, musíte se hýbat.“ Neboli: bez pohybu může imunitní systém pořádně fungovat dost těžko. Člověk je za miliony let přizpůsoben téměř neustálé mírné fyzické aktivitě: hlavně chodit, občas zvedat, nosit, sbírat... Naši předkové netrávili život v sedě. Pokud my to děláme, a nenajdeme si alespoň pravidelně, denně, čas to kompenzovat aktivním pohybem, nic v našem těle nemá šanci fungovat pořádně. Ani to trávení, a samozřejmě ani imunita.

Tohle už je obtížnější pozorovat konkrétně, naprostá většina lidí v MHD totiž má na první pohled viditelné příznaky těžkého chronického nedostatku pohybu (například chatrné nohy s atrofovaným svalstvem, ztrátu tvaru a struktury těla...). Vzhledem k tomu, že je to v podstatě norma, těžko dělat nějaké statistické závěry, kromě zjevného „většna lidí se nehýbe a většina lidí je nemocných, možná je tam nějaká souvislost“. Chybí kontrolní skupina... To by se musel člověk vyptat dostatečného počtu normálně aktivních lidí, jak často jsou nastydlí.

Věřím, že kdyby o tom někdo výzkum udělal, souvislost by zjistil. Dost možná už ho někdo udělal. Ale o problémech, které se týkají tolika lidí, se obecně raději moc nemluví.

Co se dá reálného dělat? Třeba chodit pěšky pár stanic (ale NE po hlavní silnici...) nebo ještě lépe chodit pěšky přes les či park. Pro normální fungování těla to chce nachodit pár kilometrů denně. To se dá v běžném životě snadno zvládnout, pokud člověk jde pěšky, místo aby jel dopravním prostředkem. Často je to dokonce jen o málo pomalejší...v centru města někdy i rychlejší :)

Fyzicky nepracující člověk potřebuje dělat něco pro udržení alespoň nějaké svalové síly a rovnováhy, tedy zatěžovat nějak své svaly, zejména ty na horní půlce těla, které by jinak nedělaly už vůbec nic :), ideálně aktivitou, která ho baví. Pro naši celkovou pohodu je velmi důležitá síla středu, tedy břicha, které všechno drží pohromadě.

A potřebujeme se protahovat – strečink, jóga – to je nutné, aby energie normálně proudila a nehromadily se škodliviny, zejména pokud trávíme hodně času strnulí v sedě.

Není potřeba podávat nějaké extrémní výkony, dosahovat nějakých zázraků, nejde o to být kulturisté nebo udělat stoj na hlavě. Jde o to alespoň chvíli denně se odtrhnout od médií, obrazovek a myšlenek a věnovat svému tělu věnovat pozornost a vystavit své svaly a šlachy nějakým podnětům.

Emoce

K zahlenění a nemocem přispívají všechny „plačtivé“ emoce: lítostivost a sebelítost, smutek, frustrace. Ty podporují chlad a stagnaci v těle.

Infekce, což jsou „horké“ procesy, mohou být podpořeny „ohnivými“ emocemi, což je především hněv, zejména pokud je v sobě člověk dusí a nedokáže je ze ze sebe dostat ven (vhodně projevit, nebo vybít intenzivním pohybem...)

Příklady toho prvního lze v MHD také pozorovat velmi snadno: dáma popotahující, pokašlávající a plačící přitom do telefonu je běžným jevem.

Mnoho z nás si myslí, že si své emoce nevybíráme. Není to ale zcela pravda. Můžeme je hodně ovlivnit. Můžeme se rozhodnout, že se třeba té lítostivosti nebudeme oddávat, a místo toho podnikneme něco, co nás rozveselí, začneme myslet na něco příjemnějšího, zaměstnáme se něčím, zkusíme situaci řešit....jakákoliv jiná varianta než „achich-ouvej“. Můžeme změnit pohled na situaci a být vděčni za to, co je, místo abychm se trápili tím, co nemáme nebo nejde. Můžeme si místo toho fňukání třeba zacvičit...

Tím nepropaguju nějaké potlačování pocitů. Opravdu hluboké emoce je potřeba prožít a procítit. Ale velká část toho, co nás zahlcuje a zahleňuje, je ve skutečnosti povrchní, jsou to reakce na všelijaké představy v mysli, které můžeme změnit.

Pokud to zrovna máme v životě těžké, i naše imunita tím bude trpět. Je dobré s tím počítat.

Jedním z nejlepších způsobů ochrany před jakýmikoliv nemocemi je podle všeho dobrá nálada, láskyplnost a pohoda. Kdo má celkově takový přístup k životu, patří většinou k těm nejodolnějším. Náš učitel k tomu říkal, že tím nejleším pro naše tělo i ducha je LGC, Love, Gratitude, Comapssion, tedy láska, vděčnost a soucit.

Tohle je dokonce ještě daleko důležitější než všechno dosud vyjmenované, tedy než fyzická životospráva. Jistě znáte i vy nějaké extrémně láskyplné a dobrácké lidi, kteří životosprávu moc neřeší, a nepamatujete, že by byli někdy nemocní.

Prostředí

Další faktor, který často ignorujeme, tváříme se, jako by nebyl. Na tohle stačí selský rozum: čím víc musí náš organismus snášet toxinů, elektromagnetckého záření, hluku a podobných vlivů, tím víc na prosté přežití toho všeho spotřebuje energie a tím méně mu jí zbyde na imunitu.

Je to jednoduché a jasné a vnímám to úplně bezprostředně: když se pohybuju v prostředí plném výfukových plynů, jsem z toho vyčerpaná a vyčerpání samozřejmě zvyšuje riziko všech infekcí.

Ještě víc to podle mě platí o zakouřeném prostředí, chemická směs v cigaretách mi připadá ještě agresivnější než spaliny z ropy a jejích aditiv.

Když člověk vdechuje takové věci, a jeho tělo musí zpracovávat všechny ty toxiny, jasně že klesá jeho obranyschopnost. A úplně nejvíc se to týká dýchacích cest, které se s jedy potkávají v první linii.

Někteří lidé podle všeho na tohle jsou méně citliví, a nepozorují bezprostřední vliv (jinak by nekouřili a nechodili do zahulených hospod:), jestli k nim patříte, máte to v tomhle světě o něco jednodušší a následující řádky vám nejsou určeny :)

Ale určitě je nás hodně, na koho to zcela bezprostřední vliv má. Pak je otázka, jestli chceme v tom „normálním“ prostředí pobývat a trpět, nebo jestli se budeme chovat jako živý tvor vážící si sebe sama a prostředí zamořenému jedovatými plyny se maximálně vyhneme.

U kuřáckého prostředí je to jednoduché, dnes naštěstí už není problém tam prostě nechodit, alternativ je dost.

Co se týče výfukových plynů, i ve městě jde vystavení hodně omezit prostě tím, že zvolíme cestu klidnější ulicí, i když je to o pár kroků dál. Než bychom čekali na ostrůvku mezi proudy aut, jdeme raději do metra, na rušných křižovatkách se nezdržujeme ani o sekundu déle, než je nutné, nevykecáváme se tam ani tam nedlabeme pizzu, zkrátka chováme se jako rozumný člověk v zamořeném prostředí: rychle pryč. Nebo třeba když si hledáme pronájem, rovnou si všimneme, jaký vzduch je na zastávce, kde budeme každý den čekat na tramvaj, pokud hrozný, zvolíme jiný byt.

To hlavní, co můžeme udělat, je chodit do přírody, někam, kde je vzduch čistý. Volný prostor, čerstvý vzduch, stromy a rostliny – to všecho nutně potřebujeme k životu. Bohužel mám pocit, že už většina z nás tuto základní potřebu dnes nebere na vědomí a tráví všechen čas v místnostech a vozidlech. Jít ven „nemáme čas“.

Ano, je to základní potřeba. Jako vzduch, voda, jídlo, spánek a pohyb. Nemůžeme bez ní být. Jen její neplnění lze relativně dlouho odkládat....za vysokou cenu. Zkuste jít dnes do lesa, pokud jste do dlouho nedělali. Nebo alespoň do parku. Vnímáte ten volný prostor, který se tím otevře uvnitř vás?

Člověk na tohle není dělaný, na život v krabici, v krabici všechno zatuchává, omezené krabice způsobují omezené myšlení, deprese, frustrace....a samozřejmě přispívají k obtížím, které jsou tématem tohoto článku.

U sebe pozoruju rozdíl okamžitě. Pokud chodím každý den na procházku někam mezi stromy, cítím se naoprosto nesrovnatelně lépe, a odolnost je úplně někde jinde, než když pár dní „zapomenu“ nebo „nemám čas“ a zůstanu zalezlá v místnostech a tramvajích.

Závěrem

Toto je pár postřehů. Samozřejmě prakticky každý občas nastydne, a i kdybyste měli veškerou životosprávu perfektní a byli dokonale šťastní, záruku, že se to nestane, nemáte.

Roli hraje rozhodně také spousta dalších faktorů, které přesahují rámec tohoto textu. Někdo má odolnost celkově nižší kvůli událostem ve svém raném dětství, a těžko to už změní, může se jen snažit si svůj stav uvědomovat a vědět, co si má hlídat – to je třeba můj případ, a právě to mě přivedlo k tomu, všechno to pozorovat a řešit do takových detailů – protože kdybych to neřešila, byla bych nemocná furt.

Někdo je naopak geneticky, a/nebo díky své životní historii velice odolný a v pořádku, a nad takovýmihle věcmi nepotřebuje moc přemýšlet.

Ale myslím, že zamyslet se nad těmi faktory, které jsem v tomto textu vyjmenovala, ať už je to strava, pohyb, emoce či prostředí, může prospět i (hypotetickému) člověku, který žádnou rýmu v životě neměl :)

Zájem Života = osobní zájem každého člověka

Rozhodla jsem se zase začít psát tento blog, a nový rok jeho existence bych chtěla otevřít mimo jiné pár texty o tom úplně nejzákladnějším.

Tvrzení v nadpisu je v podstatě samozřejmé. Snad každý z nás, když se zamyslí svým zdravým rozumem, musí vidět, že je to pravda.

My všichni jsme biologické bytosti, potřebujeme k životu vzduch, pokud možno čistý, vodu - pitnou, jídlo, dostatečné a nekontaminované.

Celkem zjevně je tedy v osobním zájmu každého z nás, aby biosféra naší planety byla v pořádku.

Biosféra naší planety v pořádku není. Umírá. Stačí rozhlédnout se kolem sebe – kolik bylo ptáků a hmyzu když jste byli malí, a kolik jich je dnes? A pokud vymřou, jak dlouho budou bez nich ještě růst rostliny? Kolik loni v létě v nepřirozeném horku a suchu uschlo stromů? A vyschlo studen....?

Proč umírá? Ničí ji absurdní systém přehnané spotřeby, náboženství nekonečného růstu – ve spojení s přelidněním.

A my na tom spolupracujeme, nebráníme se, necháváme se vést klikou zaslepených kořistníků do záhuby, protože většina z nás ztratila právě to uvědomění, že zdraví Života je jejich OSOBNÍ ZÁJEM. Místo toho jsme si nechali namluvit, že naším osobním zájmem je, aby systém fungoval dál tak, jak je, protože jen tak prý „ekonomicky přežijeme“. Stamiliony lidí usilují o peníze na každodenní život a nevšímají si, jak kolem nich umírá půda, řeky, lesy....

Je to na jednu stranu pochopitelné. To, co se děje, je pro průměrného člověka jednoduše nepředstavitelné. Běžný pozemšťan si neumí představit, že by Život mohl nebýt, nefungovat, nepokračovat. Život přece vždycky byl a vždycky bude.....zatím to tak bylo.... I velmi inteligentní lidé občas ještě dokáží halasně popírat to, co vědci naprosto jasně vidí a už léta před tím varují. Neuvědomujeme si, že by udržení Života měl být náš zájem a priorita. To se o sebe přece vždycky postaralo samo.

Že je možné, že už se to o sebe samo nepostará, a to teď, tuto generaci, za života našeho a našich dětí....takovou představu málokdo dokáže pojmout....dokonce i když si o tom přečte zprávu podepsanou stovkou špičkových vědců.

A tak obyčejný člověk chce aby „fungovola ekonomika“, a aby si on vydělal nějaké peníze a přežil a pokud možno si koupil alespoň nějaké ty úžasné věci, kterých jsou plné obchody.

Na co zapomínáme je, že bez funkční biosféry samozřejmě nakonec nebude fungovat ani ta ekonomika. Počátky už vidíme. V Africe a na Blízkém Východě je nesnesitelné sucho, což vede k obrovským migracím a válkám. Celkem zjevně není reálné udržet funkční společnost bez vody. V indických velkoměstech je čistá voda pro bohaté, a v Indii mají novou nemoc, způsobenou pitím vody z příliš hlubokých vrtů – tak hluboko už klesla hladina spodní vody.

Teď přichází sucho k nám. Přečtěte si něco o srážkách či spíše nesrážkách v loňském roce, o tom kolik studní vyschlo a jaké byly důsledky pro úrodu... Kamarád, který žije na vesnici, strávil celý podzim kácením stovek stromů, jež uschly.

Co když bude časem i naše krajina suchá a holá, jako ve Španělsku či Sýrii...?

Schválně ty údaje nebudu přesně hledat a psát sem, je to na vás. Všimla jsem si, že většina lidí o tom vůbec neví... Jsme tak zabraní do práce, Facebooku, nakupování, médií a kdoví čeho, většina z nás tak málo chodí ven, že doslova nevíme, co se děje s přírodou okolo nás....

Můj pradědeček, kdyby tohle viděl kolem sebe, muž z venkova, který sledoval přírodní cykly, zdraví Země, rostlin a zvířat, chodil pěšky nohama po Zemi a dotýkal se jí, už by vymýšlel, kam emigrovat... Ale bohužel moc by toho nevymyslel, problém je všude.

Často pravdu popíráme proto, že máme pocit, že se nedá absolutně nic dělat.

Přitom ono by se něco dělat dalo. Pokud by se lidská společnost probudila a zaměřila se na skutečné priority. Pokud by dostatečně velké mase lidí došlo, že tady jde o JEJICH ŽIVOT a požadovala by SKUTEČNÁ OPATŘENÍ.

O jejich život. O to aby oni sami a jejich děti v dohledné době netrpěly hladem a nebojovaly se zbraní v ruce o vodu. O jejich vlastní osobní zájem.

Už dlouho tohleto nosím v sobě, pár jednoduchých myšlenek, co by se muselo udělat, aby se destrukce zpomalila a získal se čas na řešení základních věcí.

Překvapuje mě, že se o těchto prostých věcech nikde nemluví. Měly by být centrem pozornosti médií – místo toho existuje zatím jen v pár nejpokrokovějších zemích pár polovičatých iniciativ.

Vím, zatím je to neproveditelné. To, co budu psát dál, je v tuto chvíli naprostá utopie. Proti těmto prostým krokům by se nekompromisně postavily mocné lobby výrobců všeho, vedené zaslepenými lidmi, kteří zdá se pořád ještě nechápou, že na zničené planetě nakonec nebude nic ani pro ně.....

…..viz. indiánský výrok: „Teprve až otrávíte poslední řeku a zabijete poslední rybu, zjistíte, že peníze se nedají jíst.“

Přesto mi přijde důležité pojmenovat, které kroky by to byly.

Další lidi by jistě napadly další podobné.

Poslední dobou se víc a víc lidí víc a víc probouzí. Možná až bude situace ještě o trochu akutnější a naléhavější, budeme ji cítit víc na vlastní kůži, tak jako ji na vlastní kůži pocítili loni všichni, kterým vyschly studny a neurodily se plodiny, možná pak bude víc otevřenosti takovým myšlenkám a zrodí se politické iniciativy, které konečně půjdou k věci a budou řešit, co udělat, abychom tu měli BUDOUCNOST:...

Ta opatření by se totiž musela udělat shora, centrálně. Formou zákonů a za plné podpory médií, která by použila všechnu svou sílu, aby populacím vysvětlila vážnost situace a smysl nových pravidel....

Není čas čekat, až se úplně všichni probudí tak, aby přestali kupovat a vyrábět všechno, co ničí Zemi... Miliony vědomých lidí v západních zemích, kteří limitují svou spotřebu, kupují biopotraviny a biodrogerii, jedí málo masa a všemožně se snaží žít udržitelně, představují kapku v moři a nezmění osud Země, dokud dál jedou všechny ty obrovské mašinérie výroby zbytečných věcí a jejich manipulativního vnucování nevědomým lidem.... Je moc dobře, že tato komunita existuje a pořád roste, každý člověk, který se za sebe snaží dělat maximum, má obrovskou hodnotu....a jednoho dne snad bude učitelem ostatním....

Ale individuálními změnami katastrofu odvrátit nejde, leda že by se totálně probudily tak tři miliardy obyčejných lidí najednou...(a to kdyby se stalo, kdyby nastalo globální osvícení, a všichni jednali okamžitě a přestali spolupracovat na destrukci, také by byly ihned nutné centrální změny systému:)

Tato opatření by samozřejmě opravdu rozvrátila ekonomiku. Miliony lidí by přišly o práci. Jako první krok k řešení by se musel zavést nepodmíněný základní příjem, aby lidé, kteří už nebudou pracovat v destrukčních průmyslech, měli na základní potřeby, zatímco si budou hledat nové uplatnění. A všechny chytré hlavy světa by musely ze všech sil pracovat na praktických řešeních, co dál...

Mimochodem, kdyby všechny státy okamžitě a úplně přestaly plýtvat penězi na nesmyslné projekty, nepodmíněný základní příjem pro všechny obyvatele by podle mého názoru nebyl vůbec žádný problém :) Je neuvěřitelné, kolik peněz se utopí v naprostých blbostech, na nichž si nějací lidé vydělají na další vily a jachty.... Kdyby se s tím přestalo, asi NIC by nebyl problém :)

Přesto: změna by samozřejmě prinesla chaos a obrovské komplikace. Ale co myslíte, stojí nějaký ten chaos za to, že budeme ŽÍT?

Nebo nezměníme nic, a budeme čekat, až se věci rozpadnou, až nějaké systémy biosféry opravdu selžou, a už bude pozdě? Až chaos nastane sám od sebe - ale už bez šance na obrat a záchranu....?

Co by tedy podle mě bylo potřeba udělat centrálně:

1. Hlavní příčinou globální změny klimatu je průmyslová živočišná výroba (podivně málo se o tom mluví, ale dohledejte si, je to pravda). Tedy velkochovy miliard živých tvorů na maso a mléko, jejich exhalace, odpad a energetická náročnost. Mimochodem, jejich produkce je navíc toxická a škodí zdraví všech spotřebitelů...

Tuto šílenou praxi je třeba zrušit. Jednoduše ukončit. Chovat zvířat milionkrát méně a pouze udržitelnými „bio“ metodami.
Pokud by se tohle udělalo, naší planetě se nepředstavitelně uleví, a rázem nám přibydou roky, možná i desetiletí času na vyřešení problému fosilních paliv a všeho toho ostatního....
Samozřejmě, znamenalo by to, že se už nebudeme moci všichni denně cpát jedovatým masem a mlékem a produkty z něj.

Kvalitní maso a mléko se stane luxusním produktem. Férové by mi přišlo řešit jeho distribuci přídělovým systémem, který by sledoval, kolik je v dané oblasti možné udržitelně vyprodukovat, a podle toho stanovoval nějaké množství na osobu či domácnost...možná bychom měli maso jednou týdně, možná jednou měsíčně... Ten, kdo by se živočišných výrobků zcela vzdal, by obdržel finanční kompenzaci či jiné výhody.....
Mimochodem, nejsem vegetariánka. Jím bio maso, ráda. Jeho snížená dostupnost by mi vadila. Ale přijde mi to jako naprosto přijatelná cena za vědomí, že máme BUDOUCNOST.

2. Zakázat výrobu jedovatých nesmyslů z jídla a vody. Tedy většiny produktů, kterých jsou dnes plné supermarkety. Víte co myslím... Všechny ty pochutiny, chipsy, cornflaky, polotovary, čokoládové tyčinky, coly... Tyhle věci jsou nepředstavitlená zvrhlost: na planetě, kde dochází všechno, vezmete miliony tun surovin, potraviny, které by mohly dávat výživu lidem, smícháte je s jedovatými chemikáliemi a většinou cukrem (což je taky jed), znehodnotíte je průmyslovým zpracováním tak, že už nemají žádnou reálnou výživnou hodnotu, a pak je prodáváte v hezkém barevném obalu, za tisícinásobek ceny surovin.

Tyto věci jsou většinou vymyšleny tak, aby v prvním okamžiku příjemně chutnaly, a jejich producenti nám prodávají tento „požitek“. Vliv na zdraví spotřebitele je nezajímá: že jsou ty věci pro tělo zbytečné a škodlivé, to už je zákazníkův problém, své peníze už odevzdal....

Takové ty coly, fanty a to všechno, co to je? Výrobce vzal pitnou vodu, otrávil ji cukrem (v šílených koncentracích) a chemikáliemi, naplnil to do jednorázových pet lahví (ze kterých se uvolňují další jedy), a výslednou kapalinu pomocí klamavé reklamy tlačí zejména mladým lidem a dětem (kterým prokazatelně narušuje vývoj těla i mozku).

Tato praxe by měla být nelegální. V obchodech by se mělo prodávat zase to, co před 30 lety – základní suroviny z lokální oblasti, a minimum výrobků, které mají nějaký skutečný smysl – třeba zakysaná a jinak konzervovaná zelenina a další věci k něčemu jsou.....ale celé regály prázdných „pamlsků“ prostě nepotřebujeme.
Představte si, kolik by se ušetřilo jídla a energie. Jídla by bylo dost pro všechny... Všechna ta sója, pšenice a kukuřice, ze které by se nevyráběly ty nesmysly, by se mohla třeba rozdat té miliardě lidí, co trpí hlady.....

3. Zakázat vědomou výrobu nekvalitních produktů, které se rozpadnou na konci záruční doby. Takzvané „plánované zastarávání“ je běžná praxe u spotřebního zboží. Věci jsou udělány tak, aby brzy dosloužily, abychom si museli koupit nové. Toto by se mělo považovat za zločin proti Zemi. Mělo by to být nelegální a naprosto nepřijatelné – podnik, který by přitom byl přistižen, by skončil. Každý výrobek vyžaduje energii a suroviny. Kvůli každému výrobku se uvolňuje do ovzduší CO2 a další exhalace. Průmysl spotřebuje moře vody. NEEXISTUJE, aby se tohle všechno dál dělalo kvůli věcem, které nejsou určeny k tomu, aby vydržely. Veškeré zboží by mělo povinně být navrženo pro maximální životnost, tak jako se dělávaly staré „poctivé“ produkty před několika desetiletími, ledničky či auta, která sloužila dvěma generacím.... Umíme to, můžeme se k tomu vrátit....

4. Zakázat zbytečnou přepravu potravin na dlouhé vzdálenosti... Tohle by se muselo dobře promyslet, jak přesně na to, byly by z toho obrovské změny, odborníci by museli přijít s nějakým systémem, který by definoval, co je přijatelné a smysluplné převážet (například koření, léčivé byliny?...), a co ne.
Zdravým rozumem ale je jasné, že co roste u nás, neměli bychom v žádném případě vozit z jiného kontinentu... A nepotřebujeme tady hromady produktů z jiného podnebného pásma jako zboží běžné denní potřeby, stejně to není zdravé... Ať si lidé v tropech pěstují raději potraviny sami pro sebe.
Potřebujeme se vrátit k lokálnímu zásobitelství a opustit nesmyslnou představu, že by mělo všechno být dostupné všude a pořád.

Už dnes jsou země, které podporují vlastní zemědělství a nefandí dovozu, třeba v Austrálii a na Novém Zélandu jsem viděla normální supermarkety, kde měli JEN místní produkce, takže když se chce, možné to je.
Tímhle by se pro změnu ušetřily miliardy tun fosilních paliv a tím skleníkových plynů.

5. Zakázat zbytečné obaly. Všechny ty petlahve a Tetrapacky (a sáčky, vaničky, kelímky, atd) jsou další neuvěřitelná zvrácenost. Z lahví a krabic se uvolňují jedovaté látky a znehodnocují obsah – zkuste produkty v těchto obalech na 3 měsíce přestat požívat a pak nějaký ochutnejte, budete sami cítit víc chuti obalu, než té věci uvnitř.... Jsou téměř nezničitelné. Část se sice recykluje, ale i to stojí moře energie. Plastové obaly na jedno použití by se měly smět používat pouze tam, kde je k tomu opravdu vážný důvod. Jejich užívání pro individuální balení potravin a nápojů by mělo být nelegální. Můžeme si chodit do obchodů s látkovými sáčky či bandaskami na vážené obilniny a luštěniny, s lahví na stáčené tekutiny, s pevnými plastovými krabičkami na jednotlivé porce potravin...

„Pohodlí“, které poskytují jednorázové obaly, je nepředstavitelné šílenství, když si uvědomíme, že za těch „ušetřených“ pár sekund, za to nepatrné „zjednodušení“ platíme trávením svého životního prostředí i sami sebe.

6. Vytvořit ideál střídmosti. Učit všechny lidi, a hlavně děti, že ideální je brát si přesně tolik, kolik potřebujeme, a mít dobře promyšlené, kolik a co opravdu potřebujeme. Brát si zbytečně moc znamená plýtvat zdroji všech.
Dosud nás společnost desetiletí systematicky učila opaku. Spotřebovat co nejvíc. Sníst co nejvíc, vypít co nejvíc, nakoupit co nejvíc, vyhodit co nejvíc. Nejsmutněji je to vidět na kultuře přejídání, kdy i drobní lidé do sebe nacpou nesmyslně obrovské porce, protože je to tak naučili... Nadbytečné jídlo se správně nezpracuje a je vlastně vyplýtváno. Všechen ten přebytečný tuk, který nosíme, to je jídlo, které muselo být vyrobeno, spotřebovala se na to energie a voda, není k dispozici jiným živým tvorům nebo lidem......a naprosto zbytečně teď ve formě nepotřebné hmoty dusí a ničí konkrétního člověka, který z toho nic pozitivního nemá....
I tady je vidět, že zájem Života = zájem člověka. V zájmu Života je jíst jen kolik potřebujeme a jen skutečné, hodnotné jídlo – a v zájmu nás jako jednotlivce je to také.

Máme různé potřeby a různá těla. Je přirozené, že někteří z nás spotřebují více, a někteří z nás jsou také přirozeně mohutnější, to je dáno naším metabolismem, životní fází a mnoha dalšími faktory... Ženy přirozeně přiberou v těhotenství, starší lidé často kvůli pomalejšímu metabolismu, a někdo má prostě tak efektivní tělo, že je baculaté celý život téměř z ničeho :)

Ale zjevné obrovské extrémy nadspotřeby, kdy lidé spotřebovávají mnohonásobek toho, co by bylo přiměřené, by se měly považovat za skutečný problém, měly by být předmětem osvětových kampaní, léčebných programů, zkrátka neměly by se akceptovat jako něco „normálního“, je třeba něco s nimi dělat.

7. Zakázat výrobu a prodej jedovatých chemických produktů pro péči o tělo a domácnost. 99% toho, co se prodává v drogerii, je pro lidské tělo toxické, dráždivé, zdraví škodlivé. A opět to bylo vyrobeno s obrovskou spotřebou energie a vody a transportováno na dlouhé vzdálenosti. V plastových obalech. A výsledkem je moře jedovatého odpadu.
Co to proboha je? Jak může být legální prodávat lidem prostředky, které si v nevědomosti důvěřivě natírají na tělo a rozlévají po bytě, a vyrábět je z levných nekvalitních surovin a chemikálií, které jsou prokázaně škodlivé a nebezpečné (o mnohých se to ví už desetiletí)??? Kosmetika by se měla dělat výhradně z čistých přírodních látek. Ano, produktů by pak bylo méně. Ale ono by jich i stačilo daleko méně. Dnes tu máme obrovskou nadspotřebu a „potřeby“, které byly v posledních desetiletích uměle vytvořeny reklamou.
Nikomu neprospívá denně se od hlavy k patě mydlit toxickým chemickým mýdlem nebo si něčím podobným mýt vlasy....Je děsivé, jak si miliony žen denně mažou obličej vrstvou dráždivé chemické barvy, stříkají si na vlasy další toxiny pro „lesk“ či „tvar“, a když jim z tohoto týrání pleť stárne a vlasy jsou zničené, „řeší“ to aplikací dalších jedů doporučených reklamou.....(přitom bezpečné alternativy všech myslitelných produktů pro krásu existují, jen většina to neví a slepě věří výrobcům....).
Očividně v tomto oboru existuje spousta zcela nepřijatelných praktik... Jednoduchý příklad, který jsem odhalila kdysi sama: chemický šampon, po kterém se vám vlasy rychleji mastí (takže ho „potřebujete“ každý den), a navíc jsou suché a rozpraskané, takže „potřebujete“ kondicionér stejné značky....
Tohle všechno je třeba vymýtit... A naučit lidi být rádi, že mohou použít rozumně často rozumné množství skutečně kvalitních a zdravých přípravků, místo aby se nepřetržitě polévali a mydlili litry ničivých jedů.....

Dalo by se vymyslet mnoho dalšího, ale to už jsou složitější věci a trvalo by chvíli přesně je definovat. (I když, možná vás rovnou napadají další jednoduché body, které mně nenapadly:))

Další obrovské plýtvání je například plýtvání lidským potenciálem. Všichni ti inteligentní lidé pracující v oborech, které vůbec nepřispívají k zájmům Života. Je opravdu potřeba, aby tisíce špičkových odborníků vymýšlely reklamní strategie supermarketů nebo vyvíjely hry pro mobily? A co všechna ta nesmyslná, nekvalitní produkce médií, která existuje jen proto, aby nás otupila, abychom si nevšímali, jak umírá Život...?

Část toho by se vyřešila sama zavedením výše uvedených opatření...pro řadu průmyslů by prostě už nešlo pracovat, ani v navázaných funkcích :) Ale chtělo by to vytvoření úplně nového přístupu k uplatnění lidí, který zcela jinak definuje, co má hodnotu – hodnota = přínos pro ostatní lidi a pro Zemi, nikoli účast na odvětví generujícím zisk...

Takže žena v domácnosti dobře vychovávající tři děti má daleko hodnotnější povolání než manažerka u cigaretové společnosti....

A dál... Těch oblastí a oborů lidské činnosti, kde se dějí naprosto nepřijatelné, zdravým rozumem nepochopitelné věci, jsou mraky. Celý svět stojí na hlavě. Přitom je ale zároveň svět plný moudrých, rozumných a schopných lidí.

Tento text je úvahou na téma, jak by to mohlo vypadat, kdyby se věci začaly DOOPRAVDY řešit. S cílem skutečně je vyřešit, vytvořit svět, kde bude mít naše generace i ty další šanci žít a pokračovat v rozvoji všeho dobrého, co naše civilizace vytvořila.

Je to laická úvaha. Jakmile by se s poctivým řešením opravdu začalo, nepochybně by povolanější lidé přišli s promyšlenější podobou konkrétních kroků a opatření. Pokud by se na to nasadily schopné mozky a zkušené vůdčí osobnosti, pokud by se tomuhle věnoval onen nekonečný lidský potenciál, a také potenciál fungující moderní informační společnosti (dokud funguje), věřím že všechno by bylo možné....

Nejdřív by se samozřejmě musela přesvědčit veřejnost, že změny jsou nutné. Ale to není vůbec nic nereálného. Pokud by se začala v médiích říkat PRAVDA o stavu našeho světa, a dalo by se jí to místo, jaké jí náleží, tedy první místo ve všech zpravodajstvích, všech debatách, na všech prvních stránkách....

A pak by se mohly konat klimatické konference, které by opravdu k něčemu byly.

Přejme si všichni, ať se skutečných změn dožijeme.

A pokud pro to můžeme něco udělat, udělejme to.

Cukr a chleba – tentokrát pohled odborníků

Před časem jsem tu publikovala výsledky svého experimentu s nepožíváním cukru a pečiva. Nejedla jsem tyto potraviny měsíc a byla jsem velmi překvapená, o kolik mám více energie, lepší náladu, jasnější mysl a větší schopnost aktivně něco dělat a tvořit.

Teď jsem narazila na zajímavá videa od lidí, kteří se tímto tématem zabývají profesionálně, a chtěla bych tu posdílet odkazy, a pro ty, kdo by to raději česky, pár stručných informací, co tam říkají:).

Jsem objevením těchto přednášek celkem nadšená. Moje experimenty byly založeny na vlastním vnímání, co ty potraviny se mnou dělají. Ale když takhle vnímáte něco, co zdá se většina lidí okolo vás na vědomí nebere, je celkem snadné říct si, že se vám to zdá, a začít být zase “normální” a na věc zapomenout....

Ukazuje se ale, že se mi to zřejmě nezdá. Obsah níže uvedených videjí potvrzuje úplně přesně to, co jsem se pokoušela laicky popsat před rokem. A vypadá to, že si ve světě už tisíce lidí uvědomují to samé, a dělají odpovídající změny ve své životosprávě, a minimálně desítky vědců na tato témata provádí výzkum.

https://www.youtube.com/watch?v=UbBURnqYVzw

Dr. William Davis: Pšenice, nezdravá obilnina

• Současná pšenice je oproti dřívějším variantám geneticky vysoce modifikovaná v něco zcela jiného, než jedli naši předkové. Aktuální forma je na trhu cca 30 let, což odpovídá období explozivního nárůstu obezity v USA i jinde.
• Dnes běžná pšenice působí na opioidní receptory v mozku tak, že mj. zvyšuje chuť k jídlu
• Chléb má vyšší glykemický index než rafinovaný cukr, způsobuje tedy ještě více prudký a krátký nárůst krevního cukru. To dělá z pečiva návykovou drogu, ještě návykovější než cukr. Platí to i pro celozrnný chléb, dokonce více
  (pozn., z jiného zdroje: v posledních 20 letech se tvrdí, že celozrnné obiloviny jsou velmi zdravé a máme jich jíst hodně, původ tohoto tvrzení, které obrovsky zvýšilo především spotřebu pšenice, protože většina lidí si koupí celozrnný chleba a další obiloviny neřeší, je nyní zpochybňován, je možné, že od začátku souvisel s obchodními zájmy, viz. např. kniha Death By Food Pyramid).
• Pšenice zvyšuje propustnost střeva, narušuje jeho přirozené obranné mechanismy, takže může do krve proniknout více toxických látek. Jedním z možných důsledků je tekutý průjem. Tento stav přispívá i k zánětům kloubů, dýchacích cest a dalších orgánů
• Bezlepková dieta (ať už máme opravdu netoleranci lepku, nebo ji volíme dobrovolně), je dobrá věc, pokud to znamená, že nejíme obilniny. Pokud jíme komerční “bezlepkové” produkty, moc si nepomůžeme, protože jejich výrobci používají náhražky, které mají glykemický index často ještě vyšší než pšenice a další negativní vlastnosti
  (pozn. moje vlastní: Přečtěte si někdy složení bezlepkového chleba nebo něčeho. četla jsem to, a ještě nikdy jsem nekoupila. Pejsek s kočičkou vařili dort...:)...neuvěřitelná směs příliš mnoha divných věcí, která nemůže jít strávit....)
• Při vyloučení pšenice ze stravy nastává rychlý úbytek hmotnosti (eliminují se záněty v těle a s tím odchází přebytečná voda, a samozřejmě také ztrácíme nadbytečný tuk)
  (pozn. moje: Věřím tomu. Znám to tedy spíš naopak: když pečivo atd. nejím, což se mi někdy daří týdny i měsíce, udržuju si váhu, která mi vyhovuje, jakmile zase začnu, neboli zrelapsuju do závislosti na něm, za chvíli si všimnu, že mi na těle překáží měkký rosolovitý tuk. Je celkem jasné, že opravdu obézní lidé, kteří měli tu závislost léta patrně daleko těžší, začnou rychle hubnout, když přestanou. Přestože samozřejmě pšenice je u nich jen jeden z řady faktorů, ale ono když člověk změní jeden faktor, často je překvapen:)
• Bez pšenice má člověk více energie a jasnější mysl.
  (pozn. moje: Potvrzuji, loni na jaře jsem přesně to vnímala při svém měsíčním experimentu s totálním vyloučením cukru a pečiva, připadalo mi to ale jako “příliš divoké teorie”...)
• Pšenice je lehce psychoaktivní, mechanismus ještě není prozkoumán, ale tento fakt je znám. Je doloženo, že u schizofreniků přispívá konzumace pečiva ke zhoršení symptomů (hlasy, atd.), a jeho úplné vysazení k výraznému zlepšení.

Kniha od autora této přednášky:

Pšeničné břicho

A tady je zkrácená, veselá, animovaná verze toho samého

Kniha o důsledcích nadbytku cukru a uhlohydrátů pro náš mozek:

http://www.amazon.com/Grain-Brain-Surprising-Sugar-Your-Killers/dp/031623480X

A další pěkná přednáška o pšenici:

https://www.youtube.com/watch?v=yCFQNUG97HQ

V 80. letech se začalo věřit, že srdeční choroby způsobuje tuk, a proto potřebujeme snížit jeho spotřebu. Všechno muselo být najednou “nízkotučné”. A čím byl nahrazen tuk? Obilninami a cukrem. Patřila k tomu i oficiální ideologie, která začíná teprve dnes být zpochybňována – že obilniny jsou přirozeným a zdravým základem stravy – a cukr – o tom se moc nemluvilo, zřejmě nevadí ;)

Proč je dnešní pšenice jiná? Produkt intenzivního systematického šlechtění od 40. let minulého století, které bylo prováděno za účelem předejít hladu, uživit rostoucí populaci Země. Pochopitelný a dobrý cíl, vznikla při něm ale potravina, která je původní pšenici geneticky vzdálenější než člověk opicím.

Dva pěkné citáty:

„Skutečná reforma systému zdravotní péče = změna způsobu, jak lidé pečují sami o sebe“

„Definice šílenství: Dělat věci tak, jak jste je vždycky dělali, a očekávat, že se něco změní.“

A teď o cukru:

Cukr: Hořká pravda

https://www.youtube.com/watch?v=dBnniua6-oM

Zajímavosti:

Coca Cola obsahuje sůl (hodně), a kofein – tedy diuretika vyvolávající žízeň. A cukr, který maskuje sůl a hořkost kofeinu :)

Když budete rok každý den pít jednu půllitrovou kolu, přiberete 12 kg tuku.

Základní fakta:

Jak souvisí cukr s epidemií obezity:

• Naše tělo má přirozenou schopnost registrovat, že už jsme sytí a naše buňky nepotřebují další energii. Cukr tuto schopnost narušuje, takže jíme více, než potřebujeme (pozn. moje: zřejmě právě PROTO všechny ty cukrové tekutiny jako nápoje k jídlu – nepochybně se tím ohromně zvyšují zisky potravinářského průmyslu)
• Cukr způsobuje rychlý nárůst a pak rychlý pokles krevního cukru. Jakmile nastane pokles, silně toužíme zase něco sníst, ze všeho nejvíce další cukr, a to i když naše tělo doopravdy ještě nepotřebuje další kalorie.
• Prázdné kalorie z cukru neuspokojí naši potřebu skutečných živin. Celkem přirozeně proto chceme kromě cukru i normální jídlo. Což znamená, že pak snadno sníme i několikrát více celkových kalorií, než bychom jedli, kdybychom cukr prostě nepožívali. Pokud to neděláme, a spokojíme se s cukrovými pochoutkami místo skutečného jídla, tak možná nepřibereme, ale důležité živiny nám pak zase chybějí.

A i pro ty, kdo tuk neřeší:
- Cukr je také psychoaktivní, a to hodně. Má prokázané účinky na náladu a schopnost soustředění. Souvisí to s těmi prudkými výkyvy krevního cukru, které vyvolává. Je doložen vliv na schopnost učení a koncentrace u dětí, ty by ho ideálně vůbec neměly požívat (mimo jiné i proto, že čím dříve se s takovou drogou začne, tím závislejší na ní člověk v dalším životě je).

Pozn.: v jednom ájurvédském zdroji jsem četla, že u dětí s ADHD v mnoha případech nastane zásadní zlepšení, když se udělá jedna jediná změna životosprávy: zcela se vyloučí cukr...
Ájurvéda říká také, že cukr narušuje trávení ostatních potravin, pokud se požívá současně s nimi, nebo předtím, než bylo předchozí jídlo stráveno.

---------------------

Je samozřejmě jen na vás, jestli vás takovéhle informace zajímají, a už teprve, jak s nimi naložíte :))

Neříkám, že by ty věci někdo neměl jíst... Sama se s tím potýkám a vím, jak je to těžké, i když je omezit opravdu CHCETE.... Je snadné je z běžné stravy vyloučit a nahradit spoustou extrémně dobrých věcí. Ale je těžké vzdorovat pak chuti na ně, chuti na ten specifický pocit ;-) ve chvílích, kdy jsou všude kolem vás k dispozici, zvláště když je tak snadné říct si „dělají to všichni, nemůže to přece být takový problém....dám si tohleto, dám si támhleto, pro jednou se nic neděje....“

Myslím si pořád, že dávat si ty věci občas pro radost, je pro zdravého člověka v pohodě. Ale je opravdu, opravdu snadné zase začít dělat to každý den ;)... A pak zase po nějakém čase mrkat na ty důsledky...

A pak samozřejmě záleží, jak moc ty potraviny působí právě na vás. Na mně hodně. Někdy stačí i jednou, abych měla sračku a zkažený večer. Nebo týden či měsíc jednou denně, abych byla celkově otupělejší a unavenější. Možná že na vás působí málo, možná pro váš život jsou v pohodě. 

Ale tedy, pokud jste dočetli až sem, je docela pravděpodobné, že i vám, respektive vašemu tělu, připadají nějak podezřelé :)

Myslím si ale, že dobrý začátek je vůbec si uvědomit, že obě tyto skupiny potravinářských produktů dnes jíme spíš pro jejich psychické účinky, pro příjemné pocity z prudkého nárůstu krevního cukru, a pro pocity klidu a uvolnění, než proto, že by si to přálo naše tělo.

Na tom není nutně nic špatného. Příjemné pocity jsou pro život důležité. Ale je dobré vědět, že to příjemné něco slouží čistě jen pro radost/uklidnění, a to spíše mysli než těla. Není to tělu moc užitečné a má to i problematické vlastnosti. Pokud si tohle uvědomujeme, budeme k tomu možná v budoucnu přistupovat trochu jinak, než dokud jsme to považovali za „základní potravinu“.

Začínám tímto další experiment.

V loňském roce pro mně byla poslední opravdu úpornou a pořád se vracející závislostí právě pšenice. Pořád nějaké mlsání nějakého chleba a pečiva, i když už dávno a moc dobře vím, že to moje tělo nechce, a mám naprosto funkční a příjemný systém stravování, který se bez moučných produktů zcela obejde.

Ale vždycky jsem měla tendenci dát si je „navíc“...jako zákusek, během chození po městě, a tak. Občas jsem s tím na nějakou dobu přestala – a zase začala. Vytvořila jsem si dokonce vyložený zvyk, po normálním jídle si chtít dát kousek chleba, s pocitem, že bez něj nejsem úplně spokojená.

A dělo se přesně to, co popisuje pán v prvním videu, přesně takové důsledky. A pořád jsem se nějak pokoušela namluvit si, že pečivo vlastně není až takový problém, že pro mě je problém třeba ten cukr, to vím, na ten si dávám pozor...ale to pečivo přece néé, to bych si přece mohla nechat ;)

Zpětně vidím, k čemu to vedlo, jaké další věci se děly v každém „chlebovém“ období.

Časem se o tom rozepíšu víc, zatím se mi nechce, je to příliš současné.

Zatím s tím prostě budu něco dělat, tedy prostě to už nebudu jíst, a po čase budu reportovat výsledky :)

David Suzuki - jak vidět pravdu a přitom zůstat pozitivní

Narazila jsem v jedné diskusi na tenhle citát:

"We are in a giant car heading toward a brick wall and everyone is arguing over where they are going to sit."
("Jsme v obrovském autě, které se řítí proti zdi. A dohadujeme se, kde kdo bude sedět.")
               David Suzuki

 Zaujalo. Opravdu výstižně shrnuto do jedné věty. Chtěla jsem vědět, kdo je ten pan Suzuki, který má odvahu tak stručně a jasně říkat pravdu. A co dalšího řekl či napsal. Trochu jsem pogooglila.

Na youtubu má mimo jiné dvě krátká průrazná videjka:

https://www.youtube.com/watch?v=NMQik5PlBYI 

Věděli jste, že před pár lety asi 1500 špičkových světových vědců podepsalo dokument obsahující závažné varování globální společnosti ohledně stavu biosféry?Jestli ne, nemůžete za to. Globální média totiž tuto skutečnost prakticky vyignorovala. Místo aby informace, které jsou o přežití nás všech, zaujaly místo na prvních stránkách a ve všech hlavních zpravodajstvích a další roky se jimi zabývali všichni, kdo na Zemi o něčem rozhodují, proběhly jakési drobné zmínky.
Slyšela jsem o tom tenkrát. Nic konkrétního. Jen že hodně vědců podpepsalo jakýsi dokument. Dál ticho po pěšině.
A pan Suzuki se nad tím rozčiluje, jako by měl každý zdravý a příčetný člověk.

https://www.youtube.com/watch?v=UN1l0cZloYQ

A tohle je lahůdka:): Na jakémsi zasedání pan Suzuki udělal účastníkům malou přednášku o toxinech obsažených v lososovi z lososí farmy, kterého právě spořádali. Pravda o rybích farmách, další z malých složek té velké pravdy o té jízdě proti zdi....
Mrkněte na jejich obličeje ;)

A pak jsem se podívala na jeho web.

Obsahuje další nepříjemné a naprosto zásadní pravdy, třeba o jedech v drogerii a kosmetice - tedy to, že prakticky cokoli z drogérie, co není výslovně bio, obsahuje celou plejádu jedovatých a dráždivých látek, které poškozují lidské tělo na tisíc způsobů.

http://www.davidsuzuki.org/issues/health/science/toxics/dirty-dozen-cosmetic-chemicals/
 
Většina z nás nechce tohle všechno vidět, protože se bojíme, že bychom to neunesli.
Že by to nešlo, připustit si, co se v našem světě opravdu děje, a dál v něm žít.

David Suzuki si ty věci zjevně uvědomuje, přitom ale je z tematiky jeho stránek zřejmé, že nepropadá panice, depresi nebo negativitě.

Kromě textů upozorňujících na nepříjemná fakta, najdeme na webu velice pozitivní reálné nápady, co by mohlo pomoct zlepšit vztah nás lidí k přírodě - a zároveň pomoci nám.

Například:
http://30x30.davidsuzuki.org/

Chodit denně do přírody, měsíc alespoň na půl hodiny, a vidět co to udělá.
Tak zásadní.
Chodit do přírody je základní potřeba. Je to nutné, aby člověk byl pořádně při smyslech a měl jasný úsudek, i ve věcech, které s přírodou nijak přímo nesouvisí... Je to nutné pro zdraví.... Tenhle webový projekt, dostat hodně lidí na půl h denně do přírody, je minimálně stejně důležitý jako různé přímé formy ekologického aktivismu.

Výzva pro rodiny chodit v zimě ven
http://davidsuzuki.org/what-you-can-do/fall-family-challenge-2013/

Propojování s přírodou pro děti / jejich učitele (dokument ke stažení zdarma)
http://www.davidsuzuki.org/what-you-can-do/connecting-youth-with-nature/

Dál už čist nestíhám, jestli vás zaujalo, je to na vás, počtěte si, každopádně velmi inspirativní :)

Naše opravdová rodina

Následující obrázek jsem si namalovala na semináři o védské nauce Vastu Shastra, což je učení o tom, jak vědomě tvořit (říká se mu také „indické Feng-Shuej“, ale rozsah aplikací je mnohem širší než jen na design obytných prosto).

Byli jsme vyzváni, abychom namalovali symbol své rodiny. S tím, že to ale nemusí být naše fyzická rodina. Mohou to být lidé, které vnímáme jako svoji duchovní rodinu.

Pokud se naše fyzická a duchovní rodina překrývá, je to obrovské štěstí a požehnání. V reálu je to podle mě dost vzácné. Ze spousty důvodů, za které často nikdo ze zúčasněných nemůže, jako například rozdíly mezi generacemi...

Jestliže je váš táta, máma nebo brácha zároveň vaším nejlepším přítelem a sdílíte s ním či ní všechno, co je pro vás opravdu důležité, podařilo se vám opravdu dobře narodit :)

Ale i když to tak je, nepochybně jsou další lidé, se kterými sdílíte svoji nejhlubší pravdu, kteří už k vaší fyzické rodině nepatří. Přitom ale rodina jsou.

Touto mandalou jsem zkusila vyjádřit, jak cítím vlastní rodinu. 

Zlatá spirála uprostřed je to, co v ní všichni sdílíme: proud energie, informací, napojení, uvědomění. To, co přináší do světa a do našich životů touhu po změně k lepšímu, po probuzení, uzdravení, vývoji – a myšlenky, nápady, nástroje, vize, jak na to.

Zelené lístečky okolo spirály jsou lidé, blízcí lidé, lidé se kterými se známe a jsme spojení, vzájemně se podporujeme a propojujeme.

A ty spousty teček, to jsou další lidé, kteří se znají zase s námi :)

A kolem, v okvětních lístcích, jsem se pokusila znázornit energie, které procesu pomáhají: tanec a pohyb, příroda, knihy, internet i tradiční učení, láska a respekt, bylinky a přírodní medicíny, tvoření všeho druhu....a dosud nepopsané a nepoznané síly :) (to měl být úplněk a létající talíře tam :)

Moje technická schopnost kreslit konkrétní věci je dost omezená, jak vidíte :) Asi na ní budu muset pracovat, a nebo ještě spíš požádat někoho, kdo kreslit už umí, aby s těmi lístky pomohl, a vytvořil nějakou lepší verzi, kde bude všechno vidět pořádně.

Ale přesto, i v téhle nedokonalé podobě, bych to tu ráda sdílela, teď, na Vánoce.

Na Vánoce je zvykem potkávat se s naší fyzickou rodinou, a to je dobře. Ale úplně stejně dobře je určitě připomenout si tuhle naši druhou, životní rodinu, jak je důležitá, jak je vzácná. A třeba se sní potkat :)

Ta naše je obrovská. Pořád potkávám další její členy, klidně na druhém konci světa – a hned se poznáme a hned si rozumíme.

Myslím si, že dnes jsou na Zemi tisíce takových zlatých kruhů, všechny vzájemně propojené a každý s mraky teček.

Nebo ještě spíš je to všechno jeden takový kruh.

Mějte krásné svátky plné tepla lidského i fyzikálního:), klidu a útulna.

Můj vzdělaný spolubydlící předevčírem říkal, že prý původním smyslem Vánoc bylo hledání daru v sobě.

Tak ať se nám to daří: nacházet dar v sobě i vidět, jakým darem jsou ostatní.

Esencialismus: Jak disciplinovaně dělat méně

Naše doba je posedlá idejemi jako „dělat toho více“, „stihnout toho více“, „stíhat to všechno“.

Za tím se skrývají další koncepty jako třeba „zavděčit se všem“.

Bojíme se, že nám něco uteče, že se na nás někdo naštve, že něco prošvihneme.

A tak se mnozí z nás řítí od jedné věci ke druhé, a život utíká, a nějaké kloudné výsledky nikde.

Kniha Grega McKeowna Essentialism: The Disciplined Pursuit of Less se věnuje opačnému přístupu.

Jak dělat co nejméně věcí, přesně ty pravé, a dělat je pořádně.

Následuje shrnutí základních myšlenek, stručně, v duchu sdělení knihy :)

1. Nemůžete “to” stihnout všechno. Prostě ne. Není to možné. Není možné zavděčit se všem, věnovat se všemu, využít všech příležitostí, naučit se všechno, být nejlepší ve všem. Zkrátka to NEJDE.
   
   
2. V dnešním světě si MUSÍTE stanovit priority. Co opravdu chci? Co je pro mně zásadní? Co se mi opravdu líbí? Které věci opravdu používám? Jaké zdroje informací potřebuju? V čem jsem dobrý a chci to dál rozvíjet?.....atd.. Pokud si své priority nestanovíme sami, stanoví nám je automaticky jiní lidé. A spokojení, produktivní a opravdu užiteční jsme pouze když žijeme svůj VLASTNÍ život.
   
   
3. Nepotřebujete do svého život přidávat pořád další věci. Nepotřebujete zázračné metody, jak do dne nacpat další schůzku nebo aktivitu. Potřebujete ubírat, ELIMINOVAT nepodstatné, abyste udělali prostor pro podstatné. Potřebujete identifikovat to nepodstatné, co jen zbytečně zabírá čas/prostor, a pak to musíte AKTIVNĚ odstranit – vyškrtat schůzky z diáře, vyházet věci ze skříně, vystoupit z organizací, cokoli abyste se od toho osvobodili.
   
   
4. Nepodstatné je skoro všechno. Život se skládá z 90% “šumu” a několika málo činností, na kterých opravdu záleží. Vyjasněte si, které to jsou. Na kom/čem vám nejvíce záleží? Co vás nejvíce naplňuje? K čemu máte největší talent? Čím můžete ve světě nejvíce přispět?
   
   
5. Vybrat si jednu věc znamená vzdát se jiných. Smiřte se s tím. 
    
6. Mnoho z nás zapomnělo, že máme v životě na výběr – říká se tomu naučená bezmocnost. Myslíme si, že něco „musíme“. Ve skutečnosti tomu jen věříme. Pokud si uvědomíme svou svobodu rozhodnutí, vždy existují alternativy. I když něco skutečně musíme, obvykle se najdou způsoby, jak to dělat jinak a lépe.

7. Abychom rozlišili důležité, potřebujeme PROSTOR – udělat si čas, kdy nejsme rušeni, čas na přemýšlení, čas hrát si, čas zkoumat, čas číst.
   
   
8. Hledejte ESENCI informací. Řiďte se intuicí: Které informace vás fascinují? Co cítíte pod povrchem sdělení?
   
   
9. SPÁNEK je priorita. Člověk, který řádně a dostatečně spí a odpočívá, je výkonnější a kreativnější a zachovává si plnou schopnost rozlišovat, co je opravdu důležité. Tuto schopnost si musíme hlídat, a proto je zásadní dobře se starat o potřeby svého těla.
   
   
10. Když se pro něco rozhodujeme, měla by odpověď být buď TOTÁLNÍ ANO – milujeme tu možnost/věc/činnost, absolutně nás fascinuje – nebo NE. Nedělejte/nekupujte/nevolte si věci, které se vám líbí „jen trochu“. Ptejte se: Hledám PŘESNĚ tohle?
    
    
11. Esenciální záměr: udělejte jedno rozhodnutí, které eliminuje 1000 dalších: Kterým jsměrem chci jít?
    
    
12. Říkejte NE, jasně a důstojně.
    
    
13. Stanovujte si přesně definované, konkrétní záměry (například „napíšu 15 stránek o xxx do příštího úterý“). Identifikujte, co vám v tom brání, a překážky odstraňte. Určete si přesně a jasně, JAK to provedete.
    
    
14. Vizuálně se odměňujte za pokrok, vytvořte si pomůcky, které vám umožní vidět, jak jste se posunuli (např. graf postupu). Povzbudí vás to.
    
    
15. Vytvořte si denní rutinu, kde je to nejdůležitější ZÁKLADEM. Nedovolte, aby vám většinu času automaticky vyplnily nedůležité  činnosti. Využijte sílu zvyku ve svůj prospěch.

Velice doporučuji četbu celé knihy, je opravdu velmi inspirativní.

Ale pokud bude člověk skutečně aplikovat v praxi těchto 15 bodů, myslím, že to úplně stačí :)

Jiný pohled na maso

„Jíš maso?“ „Občas. A jenom ze zdravých zvířat.“

Touhle odpovědí lidi často zaskočím, a je docela zábavné ji pak vysvětlovat.

Naše společnost už si v zásadě zvykla na vegetariány, tedy lidi, kteří maso prostě nejedí, žádné a vůbec. Rozlišovat maso na přijatelné a nepřijatelné, a rozlišovat, jak často ho opravdu potřebujeme, je zdá se celkem novinka. Ale také už nás je víc, kdo to tak vidíme, a v mém okolí takových lidí viditelně přibývá.

Je to naprosto logické. Pro člověka může být v principu přijatelné jíst maso, ale to ještě neznamená, že bude dobrovolně jíst nekvalitní maso plné jedovatých látek. Pro člověka může být v principu přijatelné zabití zvířete jako takové – ale může pro něj být naprosto nepřijatelné, když je zvíře po celý svůj život nepředstavitelně krutě týráno. Člověk může mít maso rád, ale to ještě neznamená, že si jím bude přetěžovat organismus 2x denně.

Jak to tedy vidím, sama za sebe? Jím maso a mám ho ráda. V praxi si ho dám jednou za měsíc, dva, tři, někdy i déle, protože si prostě nevzpomenu a necítím potřebu, někdy naopak častěji, třeba protože zrovna je příležitost:) (taková návštěva daňčí farmy například), nebo třeba když je zima a trávím hodně času venku (maso zahřívá).

Jím jen maso v biokvalitě nebo z divokých zvířat. „Standardní maso“ z velkochovů, vepřové, kuřecí, hovězí, nejím nikdy, nepovažuju ho za poživatelné (snědla bych ho v situaci dejme tomu hladomoru, pokud by to byla jediná možnost, dokud je ale na výběr jiné jídlo, tak prostě ne).

Co je za tím? V principu mi nevadí zabití zvířete, člověk od nepaměti lovil zvěř a nemyslím si, že by to samo o sobě bylo špatně. Důležitější mi přijdou tři věci: jak to zvíře žilo, vzít si toho masa jako potravy přesně akorát, jen tolik, kolik mé tělo opravdu užitečně využije, a udělat to s úctou, opravdu hluboce si toho zvířete vážit.

Tahle dvě pravidla by vlastně měla platit pro každé jídlo. I rostliny si zaslouží slušné zacházení, a čím lépe se k nim člověk chová, tím kvalitnější potravu mu dávají. A i rostlinného jídla by mělo být akorát, a jednou z nejsmutnějších věcí je plýtvání a neúcta – tedy to, že se jídlo zbytečně vyhazuje, že se z něj vyrábějí zbytečné, nekvalitní průmyslové produkty – nebo že se člověk nějakou věcí přejídá, takže jeho tělo už energii z ní nemůže užitečně použít a jen si škodí.

Masné velkochovy jsou podle mě čiré šílenství. Člověk týrá miliardy živých bytostí, způsobem, který strašlivě ničí životní prostředí, aby vyprodukoval tuny a tuny otráveného masa, kterým se potom lidé zbytečně přecpávají, protože nás ve 20. století systematické marketingové kampaně naučily jíst ho pořád. Pokud člověk není těžce fyzicky pracující v chladném podnebí, rozhodně nepotřebuje maso denně, nebo dokonce víckerát denně. Existuje naprostý dostatek vědeckých důkazů o tom, že nadbytek masa naše těla přetěžuje a škodí jim, každopádně z něj nemají žádný užitek, takže utrpení všech těch tvorů je navíc naprosto zbytečné.

Pokud byste se náhodou s informacemi o velkochovech ještě nesetkali, tak stručně: Například prasata a kuřata se vůbec nemohou přirozeně hýbat, jsou nacpaná na minimálním prostoru, aby se zvýšila „efektivita“, a aby „neplýtvala“ energií na pohyb a jen nabírala hmotu. Jejich svalovina tedy vůbec nemůže mít přirozenou strukturu, která vzniká jen pohybem. Nevěřím, že jedením takového materiálu může člověk získat nějakou sílu, bude z něj jen nafouklé nic, jako z toho zvířete... Pohyb se „nahrazuje“ umělou stimulací růstu pomocí koktejlu chemikálií a všech možných dalších metod. Zvířata se otupují léky, aby do porážky všechna nepošla. Představte si, že byste v takové situaci byli vy. Jsem přesvědčená, že tak extrémní pocity, jaké ta zvířata zažívají, se musí přenášet do jejich masa a pak v nějaké míře často i na spotřebitele: frustrace, zoufalství, vztek, nesnesitelná vnitřní stagnace z nemožnosti se pohnout..., šílený strach.... Jsem o tom přesvědčená mimo jiné z vlastní zkušenosti, jak se mi po vysazení takového masa změnily emoce, kterou popisuji níže.

Něco takového, jako je průmyslové maso, prostě nemůžu jíst, to je pro mě otázka základní úcty k sobě samotné a k životu na Zemi.

Příklad velkochovů jasně ukazuje základní princip: zájem Života, skutečný zájem lidstva a skutečný zájem jednotlivce jsou vždycky jedno a to samé a nemůže to být jinak.

Myslet si něco jiného je vždycky iluze. Pořád dál se ukazuje, že každá metoda, která škodí životu, se nakonec obrací proti člověku.

Průmyslová nadprodukce masa, která brutálně vykořisťuje zvířata, ve skutečnosti škodí úplně všem zúčastněným: zvířatům, Zemi, a lidem, kteří výslednou produkci jedí. Jsem přesvědčená, že nikomu nepřináší nějaké zvláštní dobro jíst toxické maso. A ostatně, člověk neustále může číst zprávy o tom, co se děje v „rozvíjejících“ se zemích, kde se masný velkoprůmysl právě teď rozjíždí a spotřeba jeho produktů v bohatnoucí populaci stoupá: rozhodně se nezdá, že by z toho lidé byli zdravější a šťastnější, místo toho v těch zemích prudce přibývá všech možných nemocí, které se předtím vyskytovaly minimálně, a vědci některé z nich dávají jednoznačně do vztahu právě s nadspotřebou masa.

Pokud bychom chtěli mít na této planetě k masu harmonický vztah, znamenalo by to podle mně chovat daleko méně zvířat, chovat je v přirozených a zdravých podmínkách, a jíst je jen v té míře, která dává smysl. Což pro spoustu lidí znamená vůbec: jsou vegetariány a vegany a nic jim nechybí. Pro další to znamená občas, jako pro mě. A pro další třeba pravidelně, ale myslím si, že pokud bychom poctivě prozkoumali své skutečné potřeby, zbavili se uměle vytvořených a vnucených návyků a seznámili se se všemi možnými alternativami ke „standardní stravě“, tak lidí, kteří opravdu považují za nutné mít maso hodně často, nebude nijak mnoho.

Sama jsem byla vegetariánka šest let, 2002-8. Ze dne na den jsem tenkrát přestala jíst šunky, guláše, řízky, a to všechno, čím mě živili od dětství, z náhlého popudu. Potřebovala jsem změnit něco v životě, jiné věci, se kterými se mi nedařilo nic dělat. Nedokážu říct proč mě napadlo přestat jíst maso, ale každopdádně to pomohlo. Můj svět se stal jaksi lehčí, uvolněnější, ubylo v něm agrese a frustrace, a to přispělo ke změně k lepšímu u těch ostatních problémů. Když se na to dívám zpětně, bylo to, jako by se moje vědomí tak trochu vynořilo ze tmy, a získalo tím víc prostoru dělat něco nového.

Už po jednom měsíci jsem zjistila, že když chodím kolem výlohy řeznictví na rohu, připadají mi vystavené výrobky mírně řečeno nepřitažlivé. Eh, spíš nechutné. A dodnes mám takové pocity, pokud bych se například prošla kolem masného regálu v supermarketu a věnovala mu pozornost. Domnívám se, že to vnímám právě všechno to koncentrované nedobro, které je příběhem většiny toho masa.

Postupně jsem zjistila, že občas, tak zhruba jednou za půl roku, po mase toužím. Většinou tehdy, když jsem se cítila hodně slabá a neuzemněná. Ale nemohla jsem jíst to, co jsem jedla předtím, a tak jsem se naučila opatřit si kvalitní maso. Je dražší, ale to při této frekvenci spotřeby skutečně nebyl problém :) Když jsem si ho dala, vnímalo to mé tělo nesmírně pozitivně, jako něco důležitého.

Pak v roce 2008, jsem prodělala psychický kolaps po smrti blízkého člověka, a souhrou nepředvidatelných událostí jsem se octla uprostřed zimy (tamní) na farmě na Novém Zélandu, zcela bez prostředků. Tam jsem tři měsíce dělala těžkou fyzickou práci venku a jedla to, co šéf. Tedy maso, ovcí a krav, které strávily život na obrovských pastvinách, a pak byly zastřeleny nebo zabity nožem během pár minut, nikdy nepoznaly ani uzavřené chovy ani průmyslová jatka. Pobyt tam mi pomohl, vnímala jsem to tak, že přesně tohle jsem potřebovala, po všech stránkách. A zjistila jsem, že proti takovému masu nemám opravdu nic.

Později, při studiu ájurvédy, jsem pochopila i proč tomu tak bylo, k čemu je člověku mé konstituce maso energeticky, zvláště v krizových situacích, a dává to perfektní smysl (a to prosím ájurvéda obecně maso moc nedoporučuje....ale vysvětlí vám jeho vlastnosti).

Od té doby maso „oficiálně“ jím. Což mi nijak nebrání být v praxi klidně měsíce vegetariánka, někdy i veganka, protože maso ve městě jednoduše nepotřebuju. Ale pokud se mě na něj někdo ptá, ráda odpovídám, že ho jím :), z nějakého důvodu to lidé nečekají a jak jsem zmínila, vyměnit s nimi o tom pár vět bývá zábavné.

Znám i jiné lidi, kteří došli k něčemu podobnému. Po většinu času praktikují různé formy převážně vegetariánské zdravé výživy, ale maso si občas dají a mají pocit, že to přispívá k jejich zdraví a rovnováze.

Tento text se možná nebude líbit některým vegetariánům nebo veganům, pokud ho tedy budou číst :), to chápu.

Jestli je vůbec přijatelné zabít zvíře, je samozřejmě věc názoru. Každý to má jinak, a každý se rozhoduje za sebe. Pokud je někdo přesvědčen, že prostě NE, má na takový názor právo a osobně ho naprosto respektuju. Mám kamarádku, která chová koně, miluje kočky a psy a všechna zvířata a komunikace s nimi pro ni je základem života, je úplná vegetariánka z principu, a chápu, že to je její pravda, že taková blízkost se zvířaty a jejich zabíjení se pro ni vylučuje. A pak znám jinou mladou dámu, která je myslivka :) Zvířat si také hluboce váží, ale jinak. Nevidí problém v tom zastřelit divočáka a sníst ho, je to pro ni součást koloběhu života, ostatně, je jich moc. 

Jiní lidé zase namítnou, že ani biochovy nejsou pro zvířata nic super úžasného, a že i tam může docházet k utrpení, stejně jako při porážce, takže ani jedení takového masa není etické. Že bio není nutně zárukou takového způsobu chovu, se kterým bych skutečně souhlasila, jsem si vědoma. Tady už člověk narazí na praktickou realitu, pokud tedy nějaké maso chcete, a ne ze standardního velkochovu, a nemáte vlastní hospodářství ani vedle nějakého nežijete, nezbývá těch možností tak moc. Bioprodukce má svá přesně definovaná pravidla, zvířata musí mít více místa, musí být krmena přírodním krmivem, některé metody se nesmí používat. Je to rozdíl. Za sebe jsem se rozhodla, že to pro mě v tuto chvíli je akceptovatelné. Je možné, že to časem budu chtít řešit víc do hloubky, například kupovat jen někde, kde budu opravdu znát konkrétní podmínky. A samozřejmě chápu, že pro někoho jiného ani biomaso přijatelné není, že by snědl jedině slepici, co běhala babičce po zahradě nebo rybu, kterou si sám chytil....a nebo vůbec žádné zvíře.

Myslím si, že ohledně masa není jedna pevně daná odpověď pro všechny. Jsou tu určitá fakta, o kterých je hodně tento text: jak je to s průmyslovou produkcí masa a s jeho velkospotřebou. Ale co z nich vyvodíme, to už je na nás. Každý má svou vlastní odpověď, každý má trochu jiné potřeby, a taký každý cítí trochu jinak tu hranici, co je ještě přijatelné a co ne.

Znám i pár velice vědomých lidi, kteří si i to maso z velkochovů dají. Spíš jen občas, ale když už, moc to neřeší, jsou s tím zdá se smíření, že to je prostě to, co je k dispozici. Očividně si toho jídla váží, děkují za něj a dobře ho využijí. Neptala jsem se jich, jak to vnímají, zjevně si to přebrali nějak jinak, než jak popisuju výše, a v jejich světě to nějak funguje. Nemůžu posoudit, jestli je to zrovna pro ně tak v pořádku, nebo jestli je to detail, který třeba ještě neřešili a časem ho budou chtít změnit, obojí je možné (stejně tak jako je možné, že já ještě někdy v životě usoudím, že vlastně maso nepotřebuju vůbec...:). Jídlo není to nejdůležitější, důležitější je, jak žijeme, myslíme, chováme se.

Každý z nás musí vědět sám, jaké vlivy a energie jsou v jeho světě přijatelné a jaké tam chce.

Smyslem tohoto textu bylo zamyšlení nad masem z trochu jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí. Ani vegetariánského, ani „masariánského“. Vyberte si z něj to, co rezonuje s vámi :)