Příležitost nebo past ?

Před pár dny mi zavolala kolegyně, že nestíhá překlad, cosi o autech, a jestli bych jí pomohla třeba s 20 stránkami do rána. A že se to musí dělat v jistém překladatelském software (takové programy, které trhají text na kousky a dělají z nudného opisování pořád stejných nesmyslů už úplnou hypernudu, řešíte vždycky jednu větu....).
Moje první reakce byla NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE. Takovej příjemnej večer, těšila jsem se přijít domů, dát si meditaci, jógu, jít spát. Místo toho se celou noc soustředit na tupé nesmysly na monitoru?

Vzala jsem si půl hodiny na rozmyšlenou, ale už za 10 minut jsem zavolala zpátky.
Řekla jsem ANO. Práce je málo, a byly by z toho velmi slušné peníze. Tak slušné, že se jevilo prostě iracionální odmítnout.

Moje duše křičela NEEEE. Nechce. Prostě neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...........brečela, prosila.
Snažila jsem se přesvědčit ji, že to bude ok. Jedna noc. To ji přece nezabije. To vydržíme. Muzika, čaj, mezi blokama práce jóga....
Zašla jsem do příjemného bioobchůdku a udělala nákup, samé dobré věci, kvalitní oleje, tofu. Koupila jsem si sladké trubičky a obilnou kávu a odnesla si to na lavičku na náměstí. Trochu se mi ulevilo. Bylo zřejmé, že konzumovat něco pomáhá. Touha konzumovat byla obrovská. Budu přece mít ty peníze. A místo toho času a volného prostoru, a jako kompenzaci za to, jak to bude bolet, potřebuju alespoň něco.

Ale nespravilo se to. Celou cestu domů jsem doufala, že ten strašnej program na mém starém počítači nepůjde nainstalovat a tím mě osvobodí.
Odkládala jsem příchod domů, jak to šlo. Pak jsem si pomaaalu udělala večeři. Pak jsem šla k počítači, pro ten okamžik pravdy a hrůzy.

Už jsem měla mít v poště ten software, nebo odkaz na něj. Nebyl tam.
Ulevilo se mi, že jsem svým lelkováním ještě nic nepokazila. A narodila se naděje.

Pak jsem zavolala kolegyni, jak tedy.

....

Když moje duše se svým pláčem neuspěla u mně, když narazila na totální tvrdost a přesvědčení, že ty peníze prostě mít musím, křičela ještě hlasitěji. Křičela tak hlasitě, až ji uslyšela ta mladá dáma. A rozhodla se, že ten překlad nemá smysl zadávat někomu jinému, že než bych se do toho dostala, moc by se to zkomplikovalo....zkrátka že to musí dodělat sama.

Uf. Nepředstavitelná úleva.

Ale příště už to budu muset dokázat sama. Rozhodnout se úplně jednoduše správně.

Pokud mě nabídka práce bolí, vyvolává zoufalství a strašnou touhu konzumovat, není to příležitost. Je to past.