středa 12. září 2012

Podpatkové a lodičkové mystérium

Přednedávnem jsem se dozvěděla od fyzioterapeuta, že všechny moje dlouholeté problémy se zády vyrůstají z jednoho kořene – křivého palce vytočeného dovnitř a nefunkčních tří vnějších malých prstů na nohou.
Od té doby se snažím s tím něco dělat, a nestačím se divit, jak jinak se cítí celé tělo, když se mi podaří opřít ho normálně o celé chodidlo, místo abych stála v podstatě jen na palci a patě, jak jsem byla léta zvyklá. Je to jasné, taková “malá” vada způsobí, že téměř všechny svaly těla, okolo kyčlí, okolo páteře, se zatěžují jinak, než je přirozené.

Je to zvláštní, že to mám já, protože lodičky jsem vlastně nikdy nenosila. Ale nepohodlné boty s úzkou špičkou mi v dětství nutili, tenkrát to ještě bylo normální.
Možná u mně to s botami nesouvisí a má to nějakou úplně jinou příčinu.

Ale když potkám ženu v lodičkách, teď s tímhle věděním, žasnu a trnu. Hlavně s vědomím, že celé generace žen tuhle neuvěřitelnou věc nosit MUSELY, povinně, celý svůj pracovní život. Moje máma a babička obě.
Očividně, v lodičce jsou prsty násilím stlačeny k sobě. Palec je zakřiven dovnitř tak, jak ho mám já. Vnitřní prsty to samé, tj. nejspíš také nemohou plnit svou přirozenou funkci, není jak se o ně opřít.

A k tomu se obvykle ještě přidává různě vysoký podpatek. Co to proboha je? Důsledkem je, že větší část váhy ženy nese špička nohy, která k tomu zjevně není určená ani uzpůsobená.
Pozorovala jsem teď v metru jednu ženu, která měla podpatky asi 10 cm. Vypadalo to jako něco mezi posilovacím a mučicím nástrojem – všechny ty naběhlé žíly a stažené svaly, aby se udržela ve vzpřímené poloze.

A nezapomeňme, že mnoho žen, a zejména mnoho žen, které se ještě drží téhle tradice, má nadváhu. To je také nepřirozená věc, se kterou naše svalová a kosterní stavba nepočítala, u přirozeně žijících lidí se asi vyskytuje maximálně pár kilogramů, ve stáří a u lidí, kteří jsou k tomu konstitucí předurčeni.

Tato tradice musel způsobit ženám úplné moře bolesti a utrpení fyzického těla.

A nejen to. To první, co mě napadlo, při zírání na chodidla té paní, bylo, že se nikdy nedotýká Země. Je to něco mezi chůzí a pohybem na chůdách :o) Paty a středy nohou, které mají mít kontakt se Zemí, ho nezažívají nikdy. Taková osoba jednoduše nemůže být uzemněná. Nebude mít kontakt s přirozenými hodnotami a bude snadné jí manipulací natlačit hodnoty nepřirozené, které nemají nic společného se zájmy Života. Ono se tedy nejspíš už stalo, pokud věří, že nosit na nohou mučicí nástroj je krásné a sexy. A pak se toto oddělení dále prohlubuje.

Aby bylo jasno, mně samotné se líbí ženy a oceňuju jejich krásu, a dokážu vidět, co je na vysokých podpatcích přitažlivého, to je úplně zřejmé, je to taková výstava, kde vyniknou lýtka a chodidla ženy, která mají jasnou sexuální sílu.
Ani bych snad proti tomu nebyla, pokud by se to používalo několik minut :) nebo jednou za rok, v rámci rituálů svádění. (možná to naštěstí je tak, že přesně tak to některé dnešní ženy dělají, vezmou si tu podivnost na speciální akci jednou za rok)

Ale když se to používá pořád, jeví se cena za ten vnější efekt jednoduše příliš vysoká. Je to takové povrchní, vnější. Můžu konstatovat, že ta žena má hezké nohy, ale co je to platné, když je neuzemněná a ničí si tělo. Pohled na utrpení jejích nohou a svalů není sexy pro někoho, koho přitahuje zdraví, přirozenost, udržitelnost, nemůže být.

Naštěstí je zřejmé, že tenhle zvyk odchází. Všímám si toho vlastně celý život. Už jako malá jsem radostně zaregistrovala, že je k dostání čím dál více plochých bot, tenisek, mokasínů, i pro dámy. A dnes, když jdu proti davu na Václaváku, žena na podpatcích je výjimkou. Je to zřejmě průvodní jev všeobecného probuzení. Čím dál víc cítíme, vnímáme svoje těla, a nechceme jim už soustavně a nesmyslně ubližovat něčím, jen proto, že je to “tradice”.

Ááááá, ale právě jsem si na něco vzpomněla. Možná už vím, proč mám ty křivé prsty, a možná je to nakonec z toho.
Prošla jsem si v životě jedním několikaletým obdobím totálního zapomnění, kdy jsem věřila téhle společnosti, systému, kapitalismu, usilovala o ty “normální věci” a vůbec o žádné z nich nepochybovala. To mi bylo dejme tomu šestnáct až dvacet let. V té době se u nás doma ještě věřilo, že úplně rovné podrážky jsou “nezdravé”. Že “způsobují ploché nohy” (což je část pravdy, ploché nohy způsobuje podrážka, která je tak tlustá, odpružená, apod, že necítíte Zemi, ale podpatky si nepomůžete, způsobíte si jen jinou nerovnováhu, řešením jsou jen tenké podrážky a často chodit bosi).

A tak jsem nosila boty s “doporučenými” podpatky okolo 4 cm. Tvrdé boty, se zúženou špičkou. “Elegantní”.

Ono se myslím u všech těchhle bot moc nepočítá s tím, že chodíte. Systém nám naplánoval, že budeme chodit jen k autu či tramvaji, jinak sedět.
Akorát že já chodit musím, nutně to potřebuju, potřebuju se volně pohybovat prostorem. A tak jsem chodila, kilometry a kilometry denně, většinou po městě, po asfaltu, betonu a dlažbě.

Aha....z toho jsou ty trvalé následky, kdy palec převzal váhu těla, a tři malé prsty se zkroutily, ztratily funkčnost a začaly se obalovat vápenitými usazeninami.

Jak říkám, doba takových úletů zjevně končí. Všichni na tyhle věci tak nějak spontánně sami přicházejí. Ale přijde mi docela k věci je pojmenovat, abychom věděli, co jsme vyváděli, a příště si dali pozor :)


sobota 8. září 2012

Successful Boycott of McDonalds in Bolivia


http://fromthetrenchesworldreport.com/end-of-capitalism-bolivia-to-expel-coca-cola-in-wake-of-2012-mayan-apocalypse/18716/
“Last year, Bolivia became the second Latin American country not to have a singleMcDonald’s. The fast food giant finally gave up on Bolivia after being unable to turn a profit in the country for over a decade.”
Are you shitting me? There is such a place that does NOT have a McDonalds? “Oh, I’m lovin’ it”, already.
“Following this failure, the monolithic multinational released a documentary titled ‘Why McDonald’s failed in Bolivia.’Referencing surveys, sociologists, nutritionists and historians, the company came to the conclusion it was not their food that was the issue, but a culturally driven boycott.”
WOW. A simple boycott got rid of a powerful food chain like McDonalds. See people, imagine what we could do if we boycotted the IRS and all taxes, among other things. Ahhh…what a momentous world that would be!
-----------------
Amazing. This is just amazing. So it is possible in a country, for a collective wake up to happen, where it is no longer normal or acceptable to eat that incredible shit and pay for it.
Respect. 

neděle 2. září 2012

Steve Pavlina o svobodě na volné noze, o přitahování lidí a o našem budoucím já

Po pár letech jsem se koukla na web Steve Pavliny, a je tam pár moc pěkných nových kousků.

http://www.stevepavlina.com/blog/2012/08/exercise-your-freedom-fully/

Vystihuje to podle mně moc přesně. Člověk na volné noze snadno upadne do nějakých nevědomých programů a vlastně nevyužívá svobodu, kterou má. Stevovo řešení se mi opravdu líbí, a vlastně jsem na něj přišla taky, rozhodnout se, co opravdu chcete prožít, a ty věci opravdu udělat. Protože pokud to neudělám, ztrácím se v moři maličkostí, drobných radostí a drobných povinností. Což je přesně to, k čemu jsme tady standardně nastaveni, držet se malých věcí. A svoboda je naopak o tom, naplnit svoje sny, i ty velké. Troufnout si je vůbec mít - a pak to taky udělat.

Tenhle článek je mi velkou podporou řídit se tím :)

http://www.stevepavlina.com/blog/2005/08/my-favorite-meditation/

Párkrát se mi zdálo o mém budoucím já nebo jsem ho viděla jako vizi, záblesk, často v čase před usnutím nebo probuzením. Vždycky to pomohlo, přineslo naději, dalo jinou perspektivu současné situaci. Tady Steve píše, že s ním můžeme chodit na schůzky vědomě a pravidelně. A stejně tak vysílat podporu do své minulosti. Super :)

http://www.stevepavlina.com/blog/2012/08/judging-vs-creating/
A tohle byl ten první, a nadchl mě asi nejvíc.

příjemné počtení :)