pondělí 12. května 2014

Nejlepší a nejlevnější jídlo zároveň ? :)


Zdá se, že většina lidí si myslí, že kvalitní jídlo je drahé. Speciálně pokud se jedná o biopotraviny. O těch mnozí automaticky prohlásí: "to si prostě nemůžu dovolit".
Ale je to opravdu tak? Co je opravdu drahé? A je to i kvalitní?

Dlouhodobě mě toto téma fascinuje, mám totiž pocit, že je tomu do značné míry naopak. Nejdražší jsou věci s minimální výživnou hodnotou. Stojí klidně snad i tisíckrát víc než suroviny, ze kterých jsou vyrobeny. Naopak, jídlo z velmi kvalitních bio surovin si bez problémů uvařím s náklady okolo 10 Kč na porci.
Jak je to možné?


Klíčová informace je zde tato:
Největší výživnou hodnotu mají potraviny, které jsou co nejblíže své původní přírodní podobě. Samozřejmě některé potraviny je potřeba vařit nebo jinak tepelně upravit, to je v pořádku, ale ideálně by taková úprava měla proběhnout jen jedna, a pak by se připravené jídlo mělo co nejdříve sníst (některé věci je přijatelné ještě jednou ohřát, některé už jsou pak k ničemu).
Každým dalším tepelným nebo průmyslovým zpracováním výživná hodnota ubývá.
To je známá věc, je známá i oficiální vědě, která je schopna měřit, že čím více zpracované ("processed") něco je, tím méně je v tom vitamínů, minerálů, enzymů, atd..
A samozřejmě to vědí všechny celostní systémy výživy. Ty navíc hovoří o životní energii, které se říká různě. Například v ájurvédě je to prána, životní síla.
Jakýmkoliv mechanickým zpracováním, opakovaným ohříváním či chlazením, průmyslovým konzervováním, atd, se narušuje původní struktura živé hmoty, a prána tím z ní ubývá. V extrému (třeba takový předem připravený mražený hamburger u stánku:) nakonec nezbyde téměř nic: vznikne "mrtvá" potravina, která sice obsahuje nějaké ty sacharidy, bílkoviny, tuky, takže zajistí holé přežití, ale spousta dalších věcí nutných pro zdraví organismu v ní prostě není.
A v podstatě to často intuitivně víme, pokud jíme takové věci, že jaksi "nestačí". Člověk, který se živí jen takovým jídlem, není zdravý, viz. obézní Američané s popelavě šedou uhrovitou pletí....

A teď se podívejme na ty ceny.
Co je nejdražší? Průmyslové produkty. Vemte si takovou čokoládovou tyčinku. To je asi dobrý příklad totálně průmyslového jídla, všechny suroviny prošly nevím kolika procesy. Co to reálně je? Trošičku kakaového másla, hodně bílého cukru, palmový tuk nebo něco podobného. Jaká může být hodnota těch surovin? Podle mně haléře. Kolik produkt stojí? 15, 20 nebo i 30 Kč.
To samé platí o jakýchkoliv polotovarech. Polévka z prášku. Zpracovaná natolik, že by byla totálně bez chuti - kdyby nebyla vylepšená glutamátem a dalšími látkami. Kolik mohla stát ta trošička rozemleté zeleniny, luštěniny nebo něčeho, kdovíjaké kvality? Padesátník? Kolik stojí výsledný produkt v hezkém sáčku?
Prý že tím ušetříte čas....prášek vysypete do hrnce, zabere to minutu. Nakrájet normální suroviny a dát je do hrnce zabere třeba 5 minut.....je to takový rozdíl?
To samé běžný jogurt, vyrobený z odstřeďovaného, homogenizovaného a kdovíjak ještě -izovaného mléka vylepšeného polévkovou lžící bílého cukru....
Úplně největší síla je pečivo. Pečivo = obvykle bílá mouka (to už je sama o sobě surovina zbavená hodnoty, odstraněním slupek, ve kterých je všecko, co je tělu užitečné), plus nějaké další obilné směsi, pokud se jedná o pečivo "speciální", plus nějaké ty chemky (někdy klidně 5 a víc). A jeden kus toho pak stojí, 5, 10, 20, v luxusní podobě někdy už i 40 Kč.
Nic proti pečivu, sama ho mám ráda, ale je teda drahé, pořádně. Což mi teda ale až tak nevadí, protože ho považuju spíš za pochutinu pro radost občas než za potravinu na každý den, tolik ho vůbec není třeba...  

Většina supermarketu je plná takových produktů. Jejich výrobci nakoupili suroviny, zpracováním v továrně z nich udělali divnou věc s minimální výživnou hodnotou, a výsledek prodávají za stonásobek ceny těch surovin. Po pravdě řečeno, je to dost neuvěřitelné plýtvání potravinami.

A pak tam máte ten jeden regál, kde mají základní opravdové suroviny na přípravu teplého jídla. Obilniny, luštěniny.
Většinou jsou v půlkilových pytlích, obyčejné od 20 Kč, v biokvalitě třeba za 40-60. Z každého toho pytle připravíte mnoho porcí.
Lidé si často myslí, že je to strašně složité, není to ale pravda, obvykle stačí dát do hrnce, přidat koření, dát vařit a nějakou chvíli počkat. Případně dát namočit (1 min času) a za pár hodin uvařit. Vaření u mnoha surovin netrvá o nic déle, než byste seděli v restauraci a čekali, až vám přinesou omáčku z prášku s houskovým knedlíkem z továrny. Výsledek má logicky mnohem intenzivnější a zajímavější chuť než cokoli z těch zpracovaných věcí. Opravdovější.

Když k tomu dokoupím kvalitní olej a oříšky, už může vzniknout dobré jídlo.

Složitější je to se zeleninou, ta do zdravého jídla určitě patří, je ale opravdu drahá. Přijde mi, že kupovat ji v supermarketu nemá smysl, tam bývá tak nekvalitní, že za ty peníze nestojí (dovezená příliš z daleka, tedy stará, pěstovaná příliš průmyslově, atd...). Člověk si potřebuje najít nějaký dobrý zdroj, místní tržiště nebo farmu, kde alespoň dostane kvalitu. Čím dál víc lidí, co znám, pěstuje samo, baví je to a je to zadarmo, ale jasně, na to nemá každý čas nebo povahu.

To samé živočišné výrobky, tam je to také fakt, za kvalitu zaplatíme. Podle mě vůbec nemá smysl kupovat ty z velkochovů, způsob jejich výroby je tak nepřijatelný, že to není jídlo pro lidi.
Naštěstí mám tohle jednodušší o to, že vím, že živočišného jídla nepotřebuju moc. To je stejně důležitý poznatek jako ten o životní energii. Není nutné mít tyhle věci na stole každý den. A potom to není takový problém. Pokud si dám maso jednou za měsíc, nevadí, že porce vyšla na stovku (ostatně, i ten nejobyčejnější průmyslový řízek bude stát taky stovku, když si ho objednám v restauraci).

Ale i když zrovna nakoupím dobrou zeleninu, bio sýry a dokonce třeba kus bio masa, rozhodně to nestojí víc, než co platí lidé, kteří tlačí plný košík těch čokoládových tyčinek, sušenek, koblih, lupínků, lahví koly, cornflaků, konzerv a toho všeho.
Často jsou to zjevně chudí lidé, přesně ti, kdo prohlásí, že si v žádném případě nemohou dovolit bio pohanku.
Je to legrační svět.

čtvrtek 8. května 2014

O soustředění na to pravé

http://focusmanifesto.s3.amazonaws.com/FocusFree.pdf

Moc zajímavá kniha
Jak se soustředit, ve Věku vyrušování (Age of Distractions :)


Poslední dobou mi čím dál víc dochází, že tohle je, co opravdu chci.

Strávila jsem hodně času obklopená takovým tím hippie přístupem. Dělat toho co nejmíň, pokud možno v klidu, v přírodě, venku, mít čas, dělat, co se člověku zrovna chce. Vydělat si na to nějak nějaké minimum peněz, a jen tak bejt.
Typickým příkladem je odjet na Kanáry a tam s podobně založenými lidmi měsíce vegetit na pláži :)

To je samo o sobě super :), zejména jako perioda uzdravení pro člověka, který předtím dělal léta příliš mnoho věcí, které vlastně ani nechtěl, pořád ve spěchu, ve stresu, zkrátka klasický "normální život". Od toho je rozhodně potřeba si odpočinout, srovnat se, vyčistit si hlavu, spojit se znova s tělem, se životem...
A je to v podstatě velice snadno realizovatelné, svět je plný takových míst, kde jde žít zadarmo, nebo za trochu práce, s fajn lidmi, a učit se u toho i různým zajímavým věcem....

Ale čím dál víc zjišťuju, že jako celková životní filosofie pro mně tohleto není, že je to dlouhodobě dokonce hluboce neuspokojivé...teď procházím takovou fází, že mně tenhle styl často vyloženě irituje (třeba když mi někdo na té pláži začne zapáleně vykládat "zůstaň tu s náma, tohle je jedinej správnej způsob, jak žít, co bys dělala jinýho, co bys dělala v Babylonu..."....BREKEKE, nebýt to taková krásná bytost, praštím ji palmovým listem ;-D)...

Jediné, co mi přijde, že pro mně může vést ke spokojenosti, je dělat věci, které považuju osobně za svou cestu, doopravdy, a dotahovat je do konce.

Co mi v tom dlouhodobě překáží je právě to rušení a roztříštěnost. Tendence hyperaktivní mysli ztratit se v tisíci drobností a chtít moc věcí najednou.

Co vnímám jako jediné řešení je právě to, o čem je ta kniha. Vytvořit nějaký stav jednoduchosti se zaměřením na dělání (tvoření) pár základních věcí, vůbec jich nemusí být moc, a v těch vidět pokrok a výsledky.
A mám pocit, že teprve pak bych si mohla opravdu a v klidu užít jít na víkend, na odpoledne nebo na měsíc, nebo klidně i na déle do výše popsaného prostředí a tam provozovat ten totální relax :)

On navíc ten totální relax ten problém neřeší. Můžu odjet kamkoliv a tam dělat cokoliv toho typu, ale když se pak vrátím do normálního života, nic se nezměnilo...pořád se neumím soustředit na to podstatné.

Autor přirovnává rozptýlení k závislosti. Závislost na pořád nových informacích, podnětech a komunikacích.
A ono to tak je. Nabízí se srovnání se situací závislého na drogách, který jde do léčebny. Tam je také v pohodě, v uměle zvenčí vytvořeném relax stavu, kdy má rozumný a zdravý denní režim a nemůže jinak. A má to svůj smysl, pro člověka, který na tom byl hodně špatně. Stejně jako pro člověka, který byl roky zavřený zoufalý v kanceláři, kde být nechtěl a myslel, že musí, má smysl odjet žít půl roku na té pláži :) (pokud mu to samozřejmě jeho osobní situace dovoluje, jinak musí hledat jiné možnosti....)

Ale sama za sebe jsem na léčebny nikdy nevěřila, protože mi bylo jasné, že z takového místa bych se pak stejně vrátila do normálního života, a nic by nebylo vyřešené, a stejně by bylo potřeba od začátku se učit, jak prakticky žít, jak si organizovat den, jak se svou vlastní silou přimět ke správným rozhodnutím.

A stejnou zkušenost mám s cestami a úniky všeho druhu. Ta zkušenost je sama o sobě super, a léčivá, ale základní otázku, jak dělat, co opravdu chci, nikdy nevyřešila.

Ještě mě napadá jiný příklad: tripy. Na tripu to člověk často všechno vidí, co chce, kam jde, co dělat. Ale tím se to ještě neudělá, a trip sám o sobě k tomu nedá ani sílu, jen inspiraci.

Jediné, co podle mé zkušenosti nakonec funguje, jsou malé praktické kroky a změny v tom úplně normálním každodenním životě. Třeba dvacet minut se soustředit na jednu důležitou věc, i kdyby to bylo dvacet minut denně. I pět minut pomůže, prostě pět minut HNED dělat tu věc, co jsem odkládala, třeba učit se španělsky (dělám to tak cca půl roku, pár minut sem, pár tam, sem tam, video, text sem a tam, a nějaké výsledky už jsou, radost:)
Nebo když vím, že mi dělá dobře hrabat se na zahradě, udělat si na to čas před cestou do města, i když je to taky jen 10 minut....
Myslím, že jen tímhle způsobem jde život nakonec překonfigurovat v něco opravdu uspokojujícího.

Tenhle text jsem psát neplánovala, vznikl úplně spontánně, větu za větou :)
Ale protože určitě nejsem jediná, kdo řeší podobné věci, zveřejním ho :o)
A jdu koukat zpátky do té fajn knížky :)