sobota 7. února 2015

Cukr a chleba – tentokrát pohled odborníků


Před časem jsem tu publikovala výsledky svého experimentu s nepožíváním cukru a pečiva. Nejedla jsem tyto potraviny měsíc a byla jsem velmi překvapená, o kolik mám více energie, lepší náladu, jasnější mysl a větší schopnost aktivně něco dělat a tvořit.
Teď jsem narazila na zajímavá videa od lidí, kteří se tímto tématem zabývají profesionálně, a chtěla bych tu posdílet odkazy, a pro ty, kdo by to raději česky, pár stručných informací, co tam říkají:).

Jsem objevením těchto přednášek celkem nadšená. Moje experimenty byly založeny na vlastním vnímání, co ty potraviny se mnou dělají. Ale když takhle vnímáte něco, co zdá se většina lidí okolo vás na vědomí nebere, je celkem snadné říct si, že se vám to zdá, a začít být zase “normální” a na věc zapomenout....

Ukazuje se ale, že se mi to zřejmě nezdá. Obsah níže uvedených videjí potvrzuje úplně přesně to, co jsem se pokoušela laicky popsat před rokem. A vypadá to, že si ve světě už tisíce lidí uvědomují to samé, a dělají odpovídající změny ve své životosprávě, a minimálně desítky vědců na tato témata provádí výzkum.


Dr. William Davis: Pšenice, nezdravá obilnina
  • Současná pšenice je oproti dřívějším variantám geneticky vysoce modifikovaná v něco zcela jiného, než jedli naši předkové. Aktuální forma je na trhu cca 30 let, což odpovídá období explozivního nárůstu obezity v USA i jinde.
  • Dnes běžná pšenice působí na opioidní receptory v mozku tak, že mj. zvyšuje chuť k jídlu
  • Chléb má vyšší glykemický index než rafinovaný cukr, způsobuje tedy ještě více prudký a krátký nárůst krevního cukru. To dělá z pečiva návykovou drogu, ještě návykovější než cukr. Platí to i pro celozrnný chléb, dokonce více
    (pozn., z jiného zdroje: v posledních 20 letech se tvrdí, že celozrnné obiloviny jsou velmi zdravé a máme jich jíst hodně, původ tohoto tvrzení, které obrovsky zvýšilo především spotřebu pšenice, protože většina lidí si koupí celozrnný chleba a další obiloviny neřeší, je nyní zpochybňován, je možné, že od začátku souvisel s obchodními zájmy, viz. např. kniha Death By Food Pyramid).
  • Pšenice zvyšuje propustnost střeva, narušuje jeho přirozené obranné mechanismy, takže může do krve proniknout více toxických látek. Jedním z možných důsledků je tekutý průjem. Tento stav přispívá i k zánětům kloubů, dýchacích cest a dalších orgánů
  • Bezlepková dieta (ať už máme opravdu netoleranci lepku, nebo ji volíme dobrovolně), je dobrá věc, pokud to znamená, že nejíme obilniny. Pokud jíme komerční “bezlepkové” produkty, moc si nepomůžeme, protože jejich výrobci používají náhražky, které mají glykemický index často ještě vyšší než pšenice a další negativní vlastnosti
    (pozn. moje vlastní: Přečtěte si někdy složení bezlepkového chleba nebo něčeho. četla jsem to, a ještě nikdy jsem nekoupila. Pejsek s kočičkou vařili dort...:)...neuvěřitelná směs příliš mnoha divných věcí, která nemůže jít strávit....)
  • Při vyloučení pšenice ze stravy nastává rychlý úbytek hmotnosti (eliminují se záněty v těle a s tím odchází přebytečná voda, a samozřejmě také ztrácíme nadbytečný tuk)
    (pozn. moje: Věřím tomu. Znám to tedy spíš naopak: když pečivo atd. nejím, což se mi někdy daří týdny i měsíce, udržuju si váhu, která mi vyhovuje, jakmile zase začnu, neboli zrelapsuju do závislosti na něm, za chvíli si všimnu, že mi na těle překáží měkký rosolovitý tuk. Je celkem jasné, že opravdu obézní lidé, kteří měli tu závislost léta patrně daleko těžší, začnou rychle hubnout, když přestanou. Přestože samozřejmě pšenice je u nich jen jeden z řady faktorů, ale ono když člověk změní jeden faktor, často je překvapen:)
  • Bez pšenice má člověk více energie a jasnější mysl.
    (pozn. moje: Potvrzuji, loni na jaře jsem přesně to vnímala při svém měsíčním experimentu s totálním vyloučením cukru a pečiva, připadalo mi to ale jako “příliš divoké teorie”...)
  • Pšenice je lehce psychoaktivní, mechanismus ještě není prozkoumán, ale tento fakt je znám. Je doloženo, že u schizofreniků přispívá konzumace pečiva ke zhoršení symptomů (hlasy, atd.), a jeho úplné vysazení k výraznému zlepšení.

Kniha od autora této přednášky:
Pšeničné břicho

Kniha o důsledcích nadbytku cukru a uhlohydrátů pro náš mozek:

A další pěkná přednáška o pšenici:

V 80. letech se začalo věřit, že srdeční choroby způsobuje tuk, a proto potřebujeme snížit jeho spotřebu. Všechno muselo být najednou “nízkotučné”. A čím byl nahrazen tuk? Obilninami a cukrem. Patřila k tomu i oficiální ideologie, která začíná teprve dnes být zpochybňována – že obilniny jsou přirozeným a zdravým základem stravy – a cukr – o tom se moc nemluvilo, zřejmě nevadí ;)

Proč je dnešní pšenice jiná? Produkt intenzivního systematického šlechtění od 40. let minulého století, které bylo prováděno za účelem předejít hladu, uživit rostoucí populaci Země. Pochopitelný a dobrý cíl, vznikla při něm ale potravina, která je původní pšenici geneticky vzdálenější než člověk opicím.

Dva pěkné citáty:

Skutečná reforma systému zdravotní péče = změna způsobu, jak lidé pečují sami o sebe“

Definice šílenství: Dělat věci tak, jak jste je vždycky dělali, a očekávat, že se něco změní.“

A teď o cukru:

Cukr: Hořká pravda

Zajímavosti:
Coca Cola obsahuje sůl (hodně), a kofein – tedy diuretika vyvolávající žízeň. A cukr, který maskuje sůl a hořkost kofeinu :)
Když budete rok každý den pít jednu půllitrovou kolu, přiberete 12 kg tuku.

Základní fakta:
Jak souvisí cukr s epidemií obezity:
  • Naše tělo má přirozenou schopnost registrovat, že už jsme sytí a naše buňky nepotřebují další energii. Cukr tuto schopnost narušuje, takže jíme více, než potřebujeme (pozn. moje: zřejmě právě PROTO všechny ty cukrové tekutiny jako nápoje k jídlu – nepochybně se tím ohromně zvyšují zisky potravinářského průmyslu)
  • Cukr způsobuje rychlý nárůst a pak rychlý pokles krevního cukru. Jakmile nastane pokles, silně toužíme zase něco sníst, ze všeho nejvíce další cukr, a to i když naše tělo doopravdy ještě nepotřebuje další kalorie.
  • Prázdné kalorie z cukru neuspokojí naši potřebu skutečných živin. Celkem přirozeně proto chceme kromě cukru i normální jídlo. Což znamená, že pak snadno sníme i několikrát více celkových kalorií, než bychom jedli, kdybychom cukr prostě nepožívali. Pokud to neděláme, a spokojíme se s cukrovými pochoutkami místo skutečného jídla, tak možná nepřibereme, ale důležité živiny nám pak zase chybějí.
A i pro ty, kdo tuk neřeší:
- Cukr je také psychoaktivní, a to hodně. Má prokázané účinky na náladu a schopnost soustředění. Souvisí to s těmi prudkými výkyvy krevního cukru, které vyvolává. Je doložen vliv na schopnost učení a koncentrace u dětí, ty by ho ideálně vůbec neměly požívat (mimo jiné i proto, že čím dříve se s takovou drogou začne, tím závislejší na ní člověk v dalším životě je).

Pozn.: v jednom ájurvédském zdroji jsem četla, že u dětí s ADHD v mnoha případech nastane zásadní zlepšení, když se udělá jedna jediná změna životosprávy: zcela se vyloučí cukr...
Ájurvéda říká také, že cukr narušuje trávení ostatních potravin, pokud se požívá současně s nimi, nebo předtím, než bylo předchozí jídlo stráveno.

---------------------
Je samozřejmě jen na vás, jestli vás takovéhle informace zajímají, a už teprve, jak s nimi naložíte :))

Neříkám, že by ty věci někdo neměl jíst... Sama se s tím potýkám a vím, jak je to těžké, i když je omezit opravdu CHCETE.... Je snadné je z běžné stravy vyloučit a nahradit spoustou extrémně dobrých věcí. Ale je těžké vzdorovat pak chuti na ně, chuti na ten specifický pocit ;-) ve chvílích, kdy jsou všude kolem vás k dispozici, zvláště když je tak snadné říct si „dělají to všichni, nemůže to přece být takový problém....dám si tohleto, dám si támhleto, pro jednou se nic neděje....“
Myslím si pořád, že dávat si ty věci občas pro radost, je pro zdravého člověka v pohodě. Ale je opravdu, opravdu snadné zase začít dělat to každý den ;)... A pak zase po nějakém čase mrkat na ty důsledky...

A pak samozřejmě záleží, jak moc ty potraviny působí právě na vás. Na mně hodně. Někdy stačí i jednou, abych měla sračku a zkažený večer. Nebo týden či měsíc jednou denně, abych byla celkově otupělejší a unavenější. Možná že na vás působí málo, možná pro váš život jsou v pohodě. 
Ale tedy, pokud jste dočetli až sem, je docela pravděpodobné, že i vám, respektive vašemu tělu, připadají nějak podezřelé :)

Myslím si ale, že dobrý začátek je vůbec si uvědomit, že obě tyto skupiny potravinářských produktů dnes jíme spíš pro jejich psychické účinky, pro příjemné pocity z prudkého nárůstu krevního cukru, a pro pocity klidu a uvolnění, než proto, že by si to přálo naše tělo.

Na tom není nutně nic špatného. Příjemné pocity jsou pro život důležité. Ale je dobré vědět, že to příjemné něco slouží čistě jen pro radost/uklidnění, a to spíše mysli než těla. Není to tělu moc užitečné a má to i problematické vlastnosti. Pokud si tohle uvědomujeme, budeme k tomu možná v budoucnu přistupovat trochu jinak, než dokud jsme to považovali za „základní potravinu“.

Začínám tímto další experiment.

V loňském roce pro mně byla poslední opravdu úpornou a pořád se vracející závislostí právě pšenice. Pořád nějaké mlsání nějakého chleba a pečiva, i když už dávno a moc dobře vím, že to moje tělo nechce, a mám naprosto funkční a příjemný systém stravování, který se bez moučných produktů zcela obejde.
Ale vždycky jsem měla tendenci dát si je „navíc“...jako zákusek, během chození po městě, a tak. Občas jsem s tím na nějakou dobu přestala – a zase začala. Vytvořila jsem si dokonce vyložený zvyk, po normálním jídle si chtít dát kousek chleba, s pocitem, že bez něj nejsem úplně spokojená.

A dělo se přesně to, co popisuje pán v prvním videu, přesně takové důsledky. A pořád jsem se nějak pokoušela namluvit si, že pečivo vlastně není až takový problém, že pro mě je problém třeba ten cukr, to vím, na ten si dávám pozor...ale to pečivo přece néé, to bych si přece mohla nechat ;)

Zpětně vidím, k čemu to vedlo, jaké další věci se děly v každém „chlebovém“ období.
Časem se o tom rozepíšu víc, zatím se mi nechce, je to příliš současné.

Zatím s tím prostě budu něco dělat, tedy prostě to už nebudu jíst, a po čase budu reportovat výsledky :)

pondělí 2. února 2015

David Suzuki - jak vidět pravdu a přitom zůstat pozitivní

Narazila jsem v jedné diskusi na tenhle citát:

"We are in a giant car heading toward a brick wall and everyone is arguing over where they are going to sit."
("Jsme v obrovském autě, které se řítí proti zdi. A dohadujeme se, kde kdo bude sedět.")
               David Suzuki

 Zaujalo. Opravdu výstižně shrnuto do jedné věty. Chtěla jsem vědět, kdo je ten pan Suzuki, který má odvahu tak stručně a jasně říkat pravdu. A co dalšího řekl či napsal. Trochu jsem pogooglila.


Na youtubu má mimo jiné dvě krátká průrazná videjka:

https://www.youtube.com/watch?v=NMQik5PlBYI 

Věděli jste, že před pár lety asi 1500 špičkových světových vědců podepsalo dokument obsahující závažné varování globální společnosti ohledně stavu biosféry?Jestli ne, nemůžete za to. Globální média totiž tuto skutečnost prakticky vyignorovala. Místo aby informace, které jsou o přežití nás všech, zaujaly místo na prvních stránkách a ve všech hlavních zpravodajstvích a další roky se jimi zabývali všichni, kdo na Zemi o něčem rozhodují, proběhly jakési drobné zmínky.
Slyšela jsem o tom tenkrát. Nic konkrétního. Jen že hodně vědců podpepsalo jakýsi dokument. Dál ticho po pěšině.
A pan Suzuki se nad tím rozčiluje, jako by měl každý zdravý a příčetný člověk.

https://www.youtube.com/watch?v=UN1l0cZloYQ

A tohle je lahůdka:): Na jakémsi zasedání pan Suzuki udělal účastníkům malou přednášku o toxinech obsažených v lososovi z lososí farmy, kterého právě spořádali. Pravda o rybích farmách, další z malých složek té velké pravdy o té jízdě proti zdi....
Mrkněte na jejich obličeje ;)

A pak jsem se podívala na jeho web.

Obsahuje další nepříjemné a naprosto zásadní pravdy, třeba o jedech v drogerii a kosmetice - tedy to, že prakticky cokoli z drogérie, co není výslovně bio, obsahuje celou plejádu jedovatých a dráždivých látek, které poškozují lidské tělo na tisíc způsobů.

http://www.davidsuzuki.org/issues/health/science/toxics/dirty-dozen-cosmetic-chemicals/
 
Většina z nás nechce tohle všechno vidět, protože se bojíme, že bychom to neunesli.
Že by to nešlo, připustit si, co se v našem světě opravdu děje, a dál v něm žít.

David Suzuki si ty věci zjevně uvědomuje, přitom ale je z tematiky jeho stránek zřejmé, že nepropadá panice, depresi nebo negativitě.

Kromě textů upozorňujících na nepříjemná fakta, najdeme na webu velice pozitivní reálné nápady, co by mohlo pomoct zlepšit vztah nás lidí k přírodě - a zároveň pomoci nám.

Například:
http://30x30.davidsuzuki.org/

Chodit denně do přírody, měsíc alespoň na půl hodiny, a vidět co to udělá.
Tak zásadní.
Chodit do přírody je základní potřeba. Je to nutné, aby člověk byl pořádně při smyslech a měl jasný úsudek, i ve věcech, které s přírodou nijak přímo nesouvisí... Je to nutné pro zdraví.... Tenhle webový projekt, dostat hodně lidí na půl h denně do přírody, je minimálně stejně důležitý jako různé přímé formy ekologického aktivismu.

Výzva pro rodiny chodit v zimě ven
http://davidsuzuki.org/what-you-can-do/fall-family-challenge-2013/

Propojování s přírodou pro děti / jejich učitele (dokument ke stažení zdarma)
http://www.davidsuzuki.org/what-you-can-do/connecting-youth-with-nature/

Dál už čist nestíhám, jestli vás zaujalo, je to na vás, počtěte si, každopádně velmi inspirativní :)