pátek 26. února 2016

Jarová bio polévka

A další starší textík:) Zatímco o výživě byly napsány gigabity textu, s tímto tématem jsem se kupodivu ještě nikde nesetkala. 

Je libo bio polévku s jarem?......aneb: Oplachujete nádobí? :)

Přejete si jíst zdravě? Snažíte se vyhýbat se potravinám, které obsahují zbytečné chemikálie? Co myslíte, že je jedním z hlavních zdrojů chemické kontaminace jídla na našem stole? Samozřejmě: docela obyčejný „jar“. A mnoho lidí si to vůbec neuvědomuje.

Prostředek na nádobí není k jídlu. Celkem zjevně: je k něčemu jinému. Jeho hlavní funkce jsou efektivní odmašťování a rozpouštění. Ze své podstaty musí být agresivní.

Běžné chemické prostředky na nádobí jsou drsné opravdu velmi. Vždyť se jen koukněte na jejich pěnu, bublinky v ostrých barvách – modré, karmínové, fialové – nebo na to, jak jejich výpary dráždí oči a kontakt s nimi vysušuje pokožku. Ve skutečnosti je vhodné vystavovat se jim i takto zevně co nejméně, a sahat do jejich roztoku jen v rukavicích. I když vám nepůsobí akutní kožní potíže, prospěšné určitě nejsou. Vaše pokožka rozhodně netouží být pravidelně odmašťována silným chemickým prostředkem.
Myslíte pak, že takové kapaliny patří do trávicího traktu? Na všechny citlivé sliznice a stěny orgánů?

Ale přesně tam končí každý den, pokud, jako mnoho lidí, oplachujete své nádobí jen ledabyle nebo dokonce vůbec.
Člověk, který je na tohle všímavý, potom jasně vidí na polévce v hrnci, na omáčce nebo na hladině šálku čaje ty samé barevné bubliny. A pak to sníme a vypijeme.

Takovou polévku nebo nápoj vám klidně přinesou i v některých restauracích, obvykle takových těch obyčejných, kde se vaří z polotovarů a nic moc se neřeší...někdy ale bohužel i ve vegetariánské nebo čajovně. Záleží na člověku, který myje nádobí, jestli to vnímá a jestli byl poučen – takže si musíte všímat a ohlídat si to sami.

Pokud používáte ekologický prostředek, například Ecover jako já, agresivita jeho roztoku je rozpoznatelně menší. Nedráždí tolik, nesmrdí toli, a jeho bubliny mají jemnější, pastelové barvy. Jeho užívání je určitě lepší nejen pro Zemi, ale i pro zdraví a pohodu toho, kdo myje nádobí:) To ale neznamená, že je k jídlu ;) I takový prostředek má složení, které mu umožňuje optimálně odmastit špinavé talíře, do žaludku se ale nehodí.

Řešení je velice prosté: každý jednotlivý kus nádobí po umytí důkladně opláchnout proudem vody. Hrnce důkladně vypláchnout, ne jen tak ošplíchat, u těch je to dokonce mimořádně důležité, protože když v nich něco vaříme, případné zbytky jaru se v pokrmu octnou zaručeně a kompletně.

Také je důležité tuto malou ale podstatnou informaci šířit. Upozorňovat ostatní lidi, pokud vidíme, že oni to nevidí.

Někteří lidé vám na to odpovědí, že trocha toho jaru přece nevadí. Dávají si ji celý život, a pohoda. A nebo vám dokonce řeknou, že by se to přece neprodávalo jako prostředek na nádobí, kdyby to bylo jedovaté. Ano, i to už jsem slyšela, tak hluboká může být důvěra v moderní chemii a její výrobce.
To je pak samozřejmě jejich volba.

Ono nejde akutně o život, to je jasné. Můžete tu jarovou polévku sníst, a můžete to dělat i dlouhodobě, a neděje se nic viditelného. Jako u většiny takových věcí.

Jen člověk, který má citlivé zažívání, dává si na tyhle věci pozor a už jim odvykl, může vnímat charakteristickou pachuť a může ho i rozbolet břicho.

Je spíš na vás, jestli takový malý cizorodý vliv ve svém životě a ve svém těle chcete, nebo jestli chcete raději jídlo čisté. Zvlášť když je řešení tak snadné.

Jde nejspíš jen o pár sekund navíc, a časem možná ani to ne, jakmile se z pořádného opláchnutí stane samozřejmý zvyk, součást vaší rutiny, kterou ruce provádí automaticky a efektivně.

A každá taková maličkost, kterou člověk dělá opravdu čistě a pořádně, přináší do jeho života něco dobrého.


Jídlo a svoboda


Dál procházím různé nezveřejněné texty, které mám v počítači, a narazila jsem i na tento, napsaný kdysi pro nějaký portál o zdraví. Je o základních faktech a principech okoli jídla. Obsah mi připadá v pořádku:), dám ho sem, třeba někomu bude užitečný:)) Mnoho z vás samozřejmě tohle všechno dávno zná, pak možná může posloužit jako shrnutí třeba pro vaše rodiče :)


Vám, kdo chodíte na tento blog, asi neřeknu nic nového, když prohlásím, že to, co dnes běžný člověk jí, nemá nic společného s přirozeností ani s našimi skutečnými potřebami - a dokonce ani s tradicí.
Posledních několik generací v západním světě jedlo to, co je naučily kampaně sloužící potřebám průmyslu a systému. 
Tak se například v poválečném období, za socialismu, naši prarodiče naučili jíst spoustu bílé mouky, cukru, masa a mléčných výrobků. Po utrpení a nedostatku za války, byli nadšeni, že mohou jíst věci dříve vyhrazené jen bohatým, a snadno uvěřili, že to je to to nejlepší pro ně i jejich děti...
A  od té doby přichází průběžně nové vlny toho, co bychom "měli jíst", neboli co se systému zrovna hodí, co zrovna chce prodat a jakým směrem populaci ovlivnit.....
Proto je v dnešní době extrémně důležité, abychom se ohledně jídla naučili používat vlastní rozum:)

Konečná podoba toho, co jí dnešní generace, se utvářela po revoluci, když jsme byli v 90. letech zaplaveni reklamou. Ta nám vnutila jako normální součást života další věci, většinou už ani ne potraviny, ale spíše drogy.
A co to tedy je, ty běžné věci, které nás naučili jíst?

Bílé pečivo, bílá mouka

Bílá mouka vzniká tak, že se obilí zbaví slupek. Obilí se tím připraví o minerály, vitamíny, vlákninu a většinu výživné hodnoty. Začalo se s tím před cca 100 lety, když se tvořil současný systém, a z hlediska veřejného zdraví je to úplná šílenost. Výsledná mouka je pro tělo nepřirozená, ucpává střeva, způsobuje nemoci. Její výživná hodnota se ještě dále sníží průmyslovým zpracováním. Konzumace velkého množství produktů z bílé mouky otupuje vnímání a způsobuje chronický nedostatek energie.
Do mnoha druhů pečiva se navíc přidává spousta chemických látek, které zatěžují organismus, a co všechno s vašim tělem a vědomím dělají, nikdo doopravdy neví.

Alternativy: Zkuste si dát kvalitní chléb z celozrnné bio mouky. Zkuste si upéct chléb sami, jestli je pro vás hodně důležitý, z těch nejlepších surovin a z lásky:). Pokud ho naopak moc nemusíte a jedli jste ho jen ze zvyku, dá se žít i bez něj (moje řešení, spokojeně praktikuju více než rok:). Zkuste si připravit obilnou kaši – mnoho druhů obilných vloček stačí zalít nebo pár minut povařit a máte skutečné jídlo, které si sami dochutíte podle libosti. Vařené obilniny jako například pohanka jsou také vynikající, mají opravdovou chuť a dodají opravdovou energii.
Pokud chcete za každou cenu jíst bílý chléb:), je lepší dát ten úplně obyčejný, který se skládá jen z mouky a vody, než “speciální” pečivo plné éček. Celozrnné pečivo je jen to, které má toto slovo v názvu, různé “cereální” a “vícezrnné” produkty jsou předražený podvod. Také se dá žít bez mouky, nebo dokonce bez obilovin, a někteří lidé jsou překvapeni, jak je jim to příjemné :)

Bílý cukr

Bílý cukr je toxická návyková droga, na kterou nás navykli, protože její uživatelé jsou poslušnější a ovladatelnější. Užívat takto koncentrovaný cukr zbavený všech minerálů a dalších přírodních složek, je naprosto nepřirozené. Narušuje metabolismus a trávení normálních potravin, silně ovlivňuje psychiku a náladu. Kazí zuby a způsobuje obezitu. Mnoho z nás na něm je silně psychicky závislých, protože jsme si zvykli ulevovat si jím od nepříjemných pocitů ze života v systému.

Alternativy: Malou změnou k lepšímu je přejít alespoň na nerafinovaný hnědý cukr, který obsahuje více minerálů. Můžete používat různé obilné sirupy. Nejpřirozenější je sladká chuť z ovoce, ani to ale moc nepřehánějte: dnešní ovoce je extrémně vyšlechtěno pro maximální obsah cukru, dokonce ani na něj není náš organismus metabolicky připraven..:-o. Pokud jste zvyklí požívat cukru hodně, zkuste si odvyknout, snížit jeho spotřebu nebo ho na čas vysadit. Začnete daleko jasněji vnímat realitu. Budete méně ochotni snášet nepřijatelné věci a možná začnete nacházet způsoby, jak je změnit.

Průmyslové pochutiny – sladké i slané

Všelijaké čokoládové tyčinky, chipsy a slazené limonády. Zde se už vůbec nejedná o jídlo, ale o drogy. Původní suroviny jsou tak silně průmyslově zpracované, že jejich výživná hodnota už je blízká nule (výživná hodnota je spojena s přirozenou strukturou potravin, která se mnohonásobnou tepelnou a mechanickou úpravou zničí). Vlastně tedy jde o ničení jídla, z normální potravy se vyrobí toxický nesmysl. Jíme to pro krátkodobý příjemný pocit, který je vyvolán kombinacemi cukru, soli a chemických chuťových látek. Počítá se s tím, že vystresovaní lidé v systému touží po jakémkoliv příjemném pocitu. Platíme za to svou životní energií, a to hned dvakrát – když za tu věc zaplatíme, penězi, které jsme vydělali svou prací, a když ji sníme, a ona naruší stav našeho těla. To se od ní pak musí pracně detoxifikovat a vzpamatovat se z jejich účinků. Takže reklamy na tyto poživatiny vlastně soupeří o naši energii – který výrobce dokáže vysát víc lidí.
Pokud jsme mladí a zdraví, nemusíme si účinky uvědomovat. Těžké následky jsou vidět u lidí starších a u lidí, kteří jsou na těchto drogách silně závislí. Ale ovlivňují každého. Zkuste je omezit a pozorovat, jak se cítíte. Fyzicky i psychicky. Nebo ještě lépe - zkuste je na čas vysadit. A zkuste je pak znovu ochutnat po nějaké době. Ucítíte to sami, vaše tělo ví přesně, co dělají.
Je velice smutné vidět ty nejchudší lidi, jak své peníze, které vydělávají tvrdou prací po desetikorunách za hodinu, utrácí za plné košíky těchto věcí, jež je pak zotročí ještě víc – jsou otylí, nemocní a bez energie. Je čas přestat to považovat za normální, šířit osvětu.

Alternativy: Upečte si něco sami. Jděte k babičce – i když peče z bílého cukru a mouky, její výtvor dělaný s láskou a zpracovaný ručně je mnohem lepší. Žijte, dělejte co vás baví a nesmiřujte se s tím, co nesnášíte, hledejte, co s tím udělat.

Mléko a mléčné výrobky

“Standardní mléko” u nás pochází z velkochovů, kde krávy často vůbec nechodí ven, jsou dopovány chemikáliemi, hormony a antibiotiky a uměle nuceny dojit mnohokrát více, než je přirozené. Nepřetržitě trpí celý život. Takové mléko je škodlivé naprosto pro každého a nehodí se k ničemu.
Dále se mléko homogenizuje, což z něj dělá tělu naprosto nepřirozenou, nestravitelnou substanci.
Potřebuje vůbec dospělý člověk mateřské mléko? A navíc jiného živočišného druhu? Kravské mléko je určeno pro výživu telete. Proto mnoho lidí vůbec nedokáže mléko pořádně trávit a vyloženě jim nedělá dobře.
Někteří z nás mléko strávit dokážou, pak je to přijatelná potravina.
Ale nikdo ho nepotřebuje spoustu každý den. Nadbytek mléka zahleňuje, zatěžuje tělo a zamlžuje mysl. Hledejte míru, hledejte, kolik je pro vás akorát.

Alternativy: Pokud chcete pít mléko, pijte nehomogenizované bio mléko v malém množství. Nevadí pak, že je dražší. Rozdíl v chuti a pocitu z něj je obrovský. Mléčné výrobky má smysl jíst jen v bio kvalitě. Průmyslové mléčné výrobky plné cukru a chemikálií (všelijaké slazené jogurty a mlíčka) jsou nejhorší, nejlepší je naučit se žít bez nich. Opět, tyhle poživatiny mají psychickou funkci, pozorujte to, proč vám připadá, že to sladké mléčné potřebujete? Co vám chybí, láska, bezpečí? Možná najdete lepší způsoby, jak tu touhu uspokojit.

Maso

Běžné maso se “vyrábí” ve velkochovech za strašlivého utrpení zvířat, která jsou držena na minimálním prostoru, podává se jim zcela nepřirozené krmivo a spousta syntetických drog, aby rychle rostla a vydržela tyto podmínky. Maso je plné stresových hormonů a toxinů. Zvířata často nemají absolutně žádný pohyb, jejich svalovina je vyhnaná uměle. Myslíte, že z takového masa může vaše tělo získat něco dobrého? Sílu, energii?
Systematickou výchovou nás naučili jíst daleko více masa, než potřebujeme. Maso se těžko tráví a jeho nadbytek přetěžuje organismus. Nemusíte být vegetariány. Některým lidem maso svědčí. Ale asi nikomu nesvědčí dva steaky denně. Hledejte, kolik je přiměřené pro vás.

Alternativy: Smysl má jen jíst bio maso, nebo domácí maso od lidí, které znáte a víte, že jejich chov je rozumný. Ano, bývá dražší. Ale chcete raději malý kousek normálního masa třikrát týdně nebo se každý den nacpat otráveným masem? Volba je na vás.

Ovoce a zelenina

Běžné ovoce a zelenina v supermarketu se pěstuje extrémně nepřirozenými průmyslovými postupy zaměřenými na maximální zisk, a pak se nesmyslně vozí na obrovské vzdálenosti. Výsledkem je, že obsahuje velmi málo vitaminů a minerálů. Někdy je to doslova jen voda a celulóza ve tvaru ovoce nebo zeleniny, plus samozřejmě zbytky užívaných chemikálií.

Alternativy: Kupujte bio ovoce a zeleninu. Opět – je lepší mít méně dražší opravdové zeleniny nebo hromadu falešné zeleniny? U nás dnes už funguje mnoho bedýnkových systémů, které vám ji dovezou až do domu. A pokud můžete, pěstujte si zeleninu sami.
Není-li po ruce bio, kupujte alespoň zeleninu vypěstovanou co nejblíže. Ideálně u nás. Nebo alespoň v Evropě. Šetříte Zemi – a v Evropě platí pro potraviny alespoň nějaká pravidla.

Polotovary a fastfood

Většina polotovarů a “hotových” jídel není jídlo. Nemá výživnou hodnotu. Byla totiž zničena průmysovým zpracováním. Dodá vám trochu kalorií pro holé přežití, ale člověk, který se takovými věcmi živí delší dobu, začne trpět fyzickými i psychickými potížemi z nedostatku mnoha látek potřebných pro dobrou funkci organismu a nervové soustavy.
Je “praktické” dát si jídlo, které vůbec není jídlo? Platit za něj? Vynakládat energii na jeho trávení a vyloučení?
Ne-jídlo je bez chuti. Naše chuťové buňky ho jednoznačně poznají od jídla. Proto výrobci přidávají sůl, cukr a chemické chuťové látky, dokonce i velmi toxické chemikálie jako je glutamán sodný.

Alternativa: Nejlepší je takovým produktům se prostě vyhnout. Alternativou je dát suroviny do hrnce a nechat je vařit. Přidat zeleninu, koření, oleje, na co máte chuť. Najíst se, nebo si jídlo vzít s sebou na cesty, do práce... Připravit skutečné jídlo je ve skutečnosti jednoduché. Systém nás ale schválně učí myslet si, že to musí být těžké a složité. Naletí na to zejména muži, ti jsou vedeni k tomu považovat vaření za těžkou práci pro ženy. To je hloupost. I za patnáct minut máte dobré jídlo. Často je to mnohem rychlejší a snadnější než dojet do obchodu, kde byste si koupili nějaký jedovatý nesmysl.

Co a jak je tedy dobré jíst?
  • Jídlo čerstvě připravené z kvalitních surovin. Čerstvé znamená čerstvě uvařené (tedy nikoli z polotovarů nebo instantní:)). Někdy má smysl si své zdravé jídlo předpřipravit a ohřát nebo sníst např.na cestách, ale nedělejte to běžně, protože se tím velmi ztrácí výživná hodnota.
  • Rozumné základní suroviny jsou bio zelenina, ovoce, oříšky, celozrnné obiloviny a luštěniny, případně bio maso a mléčné výrobky.
  • Je na vás přijít si sami na to, co přesně a v jakém poměru vám vyhovuje jíst. Někdo vůbec nepotřebuje maso. Někdo nestojí ani o mléko, ba mu z něj je zle. Někdo naopak na obou těchto druzích potravin trvá a dělají mu dobře. Někomu vyhovuje makrobiotika založená na obilovinách. Jiný člověk obiloviny a luštěniny špatně tráví a preferuje paleo dietu zcela bez nich... Není jedna pravda pro všechny. Zvolte ty nejlepší suroviny, jezte střídmě a experimentujte :))
  • Jezme v klidu, pohodě, s radostí. Při jídle si povídejme o příjemných věcech, nekoukejme na televizi. K jídlu nepatří žádná negativní nebo děsivá témata. Jestliže o nich někdo začne, zdvořile ho požádejme, aby takový rozhovor odložil až po jídle. 
  • Většinou jíme víc, než potřebujeme, tělo tím přetěžujeme. Prozkoumejte, kolik skutečně potřebujete, jezte jen když máte hlad a snězte jen tolik, abyste se po jídle cítili dobře a lehce. Přizpůsobte množství a druh jídla své tělesné aktivitě – když fyzicky pracujete, dokážete strávit a využít víc a těžšího jídla než když sedíte v kanceláři. Přejídání je dalším nástrojem systému, přecpaní lidé, kteří se sotva hýbou, nemají sílu bojovat o svá práva a slušný život.
  • Přečtěte si něco o vhodných kombinacích potravin. Naučili nás spatlat všechno se vším, i tím bývá tělo přetíženo, lepší je jednodušší jídlo s méně různými složkami. 
    Pár základních principů: Pokud jíte sladké potraviny, je vhodné nekombinovat je s jiným jídlem, jíst je samostatně např. k snídani nebo odpoledne, jinak narušují trávení ostatního jídla. Zejména to platí pro ovoce. Když už sladkou věc mít musíte, je lepší dát si ji jako první chod než na konci:) Většinou je nevhodné kombinovat v jednom jídle ovoce a zeleninu, pro jejich zcela rozdílnou povahu. Musíte-li jíst zmrzlinu, pak rozhodně ne po jídle, zmrazí trávení:) Maso a mléko není dobré jíst současně. 
  • Průmyslové potraviny jakéhokoli druhu je dobré omezit, obecně je nepotřebujeme. Pokud je jíme, volit bio verze, které se vyrábějí mnohem zdravějšími a přirozenějšími postupy.

Dobrou chuť a spoustu radosti ze života!

 :)

čtvrtek 25. února 2016

K čemu chceme využít svůj čas?

I tento text byl napsán před několika měsíci. A konkrétní otázku, nad kterou se zamýšlím, jsem si díky němu vyřešila: uvědomila jsem si, co je pro mě smyslem focení na mobil. Přeju si inspirovat přátele, aby víc chodili do přírody:) Záměr je tedy jasný. Vím, co fotit, kdy a proč, a co pak s tím. A ověřila jsem si, že přestože moje fotky nejsou žádné velké umění, na ty správné lidi jistý efekt mají :) Díky tomu jsem teď s touto digitální činností v souladu a mám z ní dobrý pocit. Nefotím už „jen tak, protože můžu a protože to dělají všichni“, a tak ani nepochybuju o smysluplnosti tohoto chování.....
Následující text je právě o otázce „Proč tohle dělám? Chci to opravdu dělat? Jak to chci dělat, kolik tomu chci věnovat energie, k čemu to má být?“ Otázky, které má v dnešní době plné požíračů pozornosti rozhodně smysl si klást ohledně všech činností, zejména těch virtuálních...:)

Před pár dny jsem na procházce v Brdech udělala pár fotek. Po návratu jsem je nahrála na Facebook. Nasbíraly několik liků.
Běžné chování? Pro mě ne tak docela. Až do svých 35 let jsem nepocítila potřebu vlastnit fotoaparát. Nikdy jsem moc nechápala, co na tom zaznamenávání všichni vidí. Zážitky jsou zážitky. Když probíhají, přeju si je prožít. Když skončí, jsou navždy pryč – k čemu je dobré dívat se na jejich dvourozměrný záznam?


V roce 2011 jsem si pořídila první smartphone s fotoaparátem. A tak jsem to zkusila. Trochu. A trochu jsem tomu přišla na chuť, trochu už chápu.
Když jsem na cestách či v přírodě viděla něco krásného, cvakla jsem to, abych to mohla sdílet s dalšími lidmi. Ta idea má něco do sebe, i pro mě.

Vzpomenu si jednou za čas, a pak udělám pár fotek, přidám na Facebooku další album.
Například tento čtvrtek. Ale poté, co jsem se chvíli probírala starými alby a snímky, vrátily se mi ty pochybnosti....

Samozřejmě, pokud je někdo skutečný fotograf, vytváří krásné snímky, jež předávají mnoha lidem esenci něčeho, důležité informace, pohledy na místa, která si přejí navštívit, atd – to jako umění naprosto chápu a respektuju. Takový člověk taky cítí hluboké nadšení, cítí se k tomu povolán, ovládá techniku a technologii, zajímá se o problematiku, a tak dál... Jsem ráda, že takoví lidé existují a zprostředkují mi obrazy vzdálených míst nebo zásadních událostí.

Ale mám to dělat já? Je to opravdu k něčemu dobré? Všechna místa, kam chodím, už nafotil někdo jiný, často velmi profesionálně, pro ilustrační snímek stačí zagooglit.

Když chodím a fotím, jemně ale citelně mě to ruší od – chození a vnímání....
A co následuje pak? 20, nebo i 40 minut třídění, upracování, nahrávání...
Vypadá to jako nic – ale chci věnovat dvacet minut svého dne sezení u počítače a řešení něčeho, na co pak několik lidí na pár sekund vrhne pohled?

Čas je nesmírně vzácný, čím dál vzácnější. Těch dvacet minut jsem mohla věnovat třeba tanci – a pro moje tělo je velký rozdíl, jestli za den tančím o dvacet minut víc nebo méně :)
Mohla jsem je věnovat psaní vlastního textu, jako je třeba tento. Psaní mi jde daleko lépe než focení, ve kterém profesionálkou nikdy nebudu...
Mohla jsem je věnovat hlubokému rozhovoru s někým blízkým...
Mohla jsem vyjít ven, na čerstvý vzduch, pod stromy, a zažonglovat si tam...

Skutečná otázka pak je: jaký smysl mělo zvolit si ze všech možností, jak strávit čas, zrovna fotky a počítač?
Pokud moje fotky někoho na Facebooku ovlivnily, tak, aby se jeho v životě něco reálného změnilo k lepšímu, například aby se v příštích dnech zvedl ze židle a šel se sám projít do kopců – pak za to těch dvacet minut stálo. Kdyby takto reagovali dva, tři lidé, stojí mi rozhodně za to věnovat dalších dvacet minut i příští týden, a ten další......:)
Ale stalo se to? Nebo na ně jen mrkli, věnovali pár vteřin pozornosti, pomysleli si „hezké“, a dál už nic? Nebo dokonce svým maličkým kouskem přispívám k velké virtuální iluzi: „prohlížím si pěkné věci na Facebooku, tedy jsem...?“
Jestli je to takhle, pak to dělat nechci. Ráda tuto činnost přenechám těm milionům jiných, které podobné úvahy netrápí.

Zatím mám pocit, že pokud si VELMI, VELMI ohlídám, kolik času věnuju, a budu přesně vědět k jakému účelu, nebude to o žádném „nevím co by“, tak je přidávání fotografií v pořádku... Ale zkusím asi udělat nějaký malý průzkum, jestli to je k něčemu dobré...

Celý tento text se ptá o smyslu. A nejde jen o cvakání a uploadování fotek. Jde o veškerou naši virtuální aktivitu...

Je to všechno moc hezké, celé to sdílení, zaznamenávání, všechen ten obsah....ale fyzická realita toho je, že sedíme v nehybné a nepřirozené poloze a zíráme na přístroj, který je silným zdrojem záření. To děláme. Za všechen ten obsah platí naše tělo docela vysokou cenu v podobě zničených zad a kloubů a atrofovaných svalů a kdo ví čeho všeho ještě, a pokud u toho sedíme dobrovolně mimo pracovní dobu, platíme především svým vzácným časem, časem ve kterém bychom mohli žít lidský život, ve volném prostoru, v těle, s živými lidmi.

Může to být dobrý obchod, může to stát za to. Pokud ve virtuální realitě děláme to správné. Tvoříme něco, na čem nám opravdu záleží. Komunikujeme s lidmi, na kterých nám záleží, které bychom třeba jinak nepoznali, nebo s nimi bez technologie zdaleka nemohli být tolik v kontaktu. Dozvídáme se věci důležité pro naši životní cestu... Zažíváme skutečnou radost....
Nebo se třeba jen díváme na ty hezké věci, pokud je to momentálně to nejlepší, co můžeme dělat. Musíme stejně sedět v práci a koukat na počítač...jsme doma nemocní...a tak podobně....

Ale jak často je to prázdné? Jak často sedí otec u kompu a hodiny třídí fotky z dovolené místo aby byl přítomen v životě svých dětí?
Jak často chatujeme, zatímco venku je sobotní odpoledne, svítí slunce a rozkvétají stromy? To nemusí být špatně, možná OPRAVDU zrovna je důležitější chatovat - ALE - chatujeme zrovna se svou životní láskou, chatujeme o svém životním projektu nebo s nejlepším přítelem, který potřebuje pomoct......nebo jsme se jen zasekli a plácáme prázdnou slámu, zatímco venku nenávratně ubíhá volný den, který jsme měli šanci strávit jako živí lidé v těle?

Virtuální realita vytváří zvláštní druh příjemného pocitu, pocitu pohodlí.
Ale někde pod tímhle silným, zvláštně umělým pocitem se schovává druhý pocit, jemný hlásek našeho vědomí, a ten ví naprosto přesně, jestli zrovna u toho počítače máme být, a jestli tam děláme to pravé.... Alespoň tedy ten můj, věřím ale, že to tak funguje obecněji, protože podobně je to se všemi pastmi moderního světa, a to jsme si vzájemně potvrdili s mnoha lidmi.

Když děláme ty věci, které nejsou pro naši duši, tělo či ducha to pravé, vlastně to cítíme, cítíme zvláštní tupé nepříjemno způsobené potlačeným hlasem svědomí... Musíme si zdůvodňovat, racionalizovat, proč si volíme zrovna tohle, a proč je to skvělé a úžasné....

Když děláme to správné, nic si odůvodňovat nemusíme. Prostě víme. Jsme v proudění. Jsme živí a spokojení. Ať už jsme u počítače nebo v lese na skále.

A ještě jedna myšlenka k tématu: virtuální svět nám pořád dává „něco k dělání“. Nekonečně variant „něčeho k dělání“, rozptýlení pro mysl. Mnohdy jsou to krásné a pozitivní aktivity.

Ale proč vlastně potřebujeme tolik rozptýlení pro mysl?
Co by se stalo, kdybychom se zastavili a rozhlédli?
-------------------------------

(Autorka byla od 90. let nadšenou fanynkou Internetu, patřila k úplně první vlně lidí s domácím internetovým připojením, strávila tedy na Síti velký kus svého dospělého života:)

Nachlazení versus jídlo, pohyb a emoce

Tento text jsem sepsala loni na podzim, a nechala nezveřejněný, těžko říct proč:), nemohu si vzpomenout, co mi na něm připadalo kontroverzního :o) Vznikl v období podzim-zima a místy se k tomuto času odkazuje, sdělení je ale úplně stejně aktuální v období přechodu ze zimy do léta, což je druhé období častých nachlazení. V jednom z dalších příspěvků posdílím něco o jedné užitečné metodě, jak sezónním chorobám předejít :)...

Každý den jezdím pražskou hromadnou dopravou. V tuto roční dobu je plná nemocných lidí. Nemohu tomu prostředí uniknout, tak alespoň pozoruju. Jací lidé kašlou a kýchají nejčastěji?


(pozn. 2016:...první věta naštěstí už není pravda, už ne každý den, a také jezdím mnohokrát kratší dobu než na podzim 2015...i to uvědomění všeho toho smrkotu kolem mi pomohlo začít s tím něco dělat....uf, úleva:)) 

Okolo imunity a ochrany před nachlazením existuje několik jednoduchých principů, které jsem měla to štěstí pochytit v posledních letech.
Některé pocházejí z ájurvédy, konkrétně především ze seminářů Prashantiho de Jagera. Další jsou prostě selský rozum, pozorování sebe a reality.

Když se dívám kolem sebe, žasnu nad tím, že tak základní věci nejsou obecně známé. Vždyť by se je měly učit už děti v předškolním věku. Ale nejsou, zjevně nejsou. Především pořád vidím nemocné lidi baštit zahleňující potraviny, které jejich stav nutně musí zhoršit.

Samozřejmě, něco o imunitě každý víme, každý známe nějaké “babské rady”, jako citron, zázvor, česnek, každý máme nějakou individuální odolnost proti chladu a tak víme, že si třeba potřebujeme vzít šálu nebo čepici a když to neuděláme, bude zle.
Nejspíš jsme zaregistrovali i to, že odolnost se velmi sníží, když jsme vyčerpaní, málo spíme, příliš pracujeme.
Ale existují ještě další velice užitečné základní informace.

Ráda bych v pár slovech zkusila některé ty věci posdílet.

Strava

1. Hlen, chlad, vlhkost

Zimní měsíce jsou chladné a vlhké a svou samotnou povahou podporují tvorbu hlenu v těle. Zejména u lidí, kteří k tomu mají svou konstitucí sklony (to o sobě jistě každý ze zkušenosti víme sami). Pokud k tomu hodně jíme potraviny, jejichž povaha je také chladná a vlhká, zvyšujeme pravděpodobnost problémů. Které to jsou? Zejména všechny sladkosti (cukr) a mléčné výrobky – mléko, sýry, jogurty.... Týká se to i velkého množství sladkých ovocných šťáv, ale například i extrémně sladkého tropického ovoce - jíst tropické ovoce v naší zimě je velmi nepřirozené, jeho ochlazující povaha celkově uvádí tělo ve zmatek. Je prý dokonce statisticky prokázáno, že okolo Vánoc, kdy jsou děti krmeny spoustou pomerančů a sladkostí, prudce stoupne výskyt jejich onemocnění. Nemám zdroj, ale připadá mi to logické.
A dále do téhle kategorie patří bílé pečivo, to zvláštní plnidlo bez výživné hodnoty, které je v naši kultuře ze záhadných důvodů zvykem jíst po tunách (přitom je to spíš droga, kterou si dáváme jenom kvůli chuti a známému pocitu, tedy pro radost, než jídlo pro každý den...).

Odhleňuje naopak například syrová cibule, česnek, zázvor a další zahřívající koření, prospěšné je všechno, co nás prohřeje a povzbudí zažívání.

To neznamená, že bychom zahleňující potraviny nemohli, záleží na našem individuálním zdraví a odolnosti, ale prostě se hodí s jejich efektem v zimě počítat. Zmírní ho, když si spolu s nimi dáme právě třeba tu cibuli, zázvor, skořici, apod.. Pokud jsme nachlazení, je vhodné je vynechat.

Je docela pravděpodobné, že v případě bílého cukru je tu ještě jedna zdravotní souvislost: tato extrémně demineralizovaná nepřirozená substance při metabolizaci připravuje naše tělo o důležité látky a tím nepochybně ještě snižuje jeho obranyschopnost.

A k tomu pozorování z praxe: K nejvíce posmrkávajícím lidem v autobuse patří korpulentní dámy neurčitého tvaru, které mají jasné příznaky nadměrného požívání cukru (kromě tvaru těla např. popelavá uhrovitá pleť).
A když vidím v kavárně akutně nemocnou slečnu baštící dortík, je mi opravdu líto, že takovému člověku nejde takovou věc jednoduše prostě říct, protože by to nejspíš nevzal.

Znám to moc dobře od sebe: zrovna včera jsem dostala chuť na něco sladkého. Myslela jsem, že si to můžu dovolit, jsem momentálně docela zdravá. Dala jsem si těstoviny s kokosem, kakaem a kokosovým cukrem. K tomu skořici a zázvor, ale stejně, zrovna já jsem odmala docela zahleněný e člověk, a větší množství cukru v zimě je pro mě ne-e. Hned to samé odpoledne jsem v centru města zaregistrovala, že musím kašlat do kapesníku. Spravil to naštěstí dobrý spánek a byliny.

2. Střeva a plíce

Mezi stavem střev a stavem plic je přímá souvislost, to tvrdí vícero celostních systémů a dá se to snadno odpozorovat v praxi.... Všimněte si, když se přecpete, nebo když máte zácpu, jak se cítí vaše dýchací cesty.
Pokud chceme mít v pořádku plíce, průdušky, atd, je dobrý nápad mít střeva dobře průchodná a hladce pracující.
Co tomu napomáhá: přiměřená strava s dostatkem vlákniny, obsahující dostatek vody a kvalitních tuků. Koření, byliny (nebudu tu zabíhat do podrobností, informací od odborníků je po netu spousta).
Co tomu nenapomáhá: příliš suchá strava, ucpávající strava (například bílé pečivo:), přejídání.

Pohyb
Utkvěla mi jedna věta z jednoho ze seminářů našeho učitele: „Aby lymfa mohla proudit, musíte se hýbat.“ Neboli: bez pohybu může imunitní systém pořádně fungovat dost těžko. Člověk je za miliony let přizpůsoben téměř neustálé mírné fyzické aktivitě: hlavně chodit, občas zvedat, nosit, sbírat... Naši předkové netrávili život v sedě. Pokud my to děláme, a nenajdeme si alespoň pravidelně, denně, čas to kompenzovat aktivním pohybem, nic v našem těle nemá šanci fungovat pořádně. Ani to trávení, a samozřejmě ani imunita.

Tohle už je obtížnější pozorovat konkrétně, naprostá většina lidí v MHD totiž má na první pohled viditelné příznaky těžkého chronického nedostatku pohybu (například chatrné nohy s atrofovaným svalstvem, ztrátu tvaru a struktury těla...). Vzhledem k tomu, že je to v podstatě norma, těžko dělat nějaké statistické závěry, kromě zjevného „většna lidí se nehýbe a většina lidí je nemocných, možná je tam nějaká souvislost“. Chybí kontrolní skupina... To by se musel člověk vyptat dostatečného počtu normálně aktivních lidí, jak často jsou nastydlí.
Věřím, že kdyby o tom někdo výzkum udělal, souvislost by zjistil. Dost možná už ho někdo udělal. Ale o problémech, které se týkají tolika lidí, se obecně raději moc nemluví.

Co se dá reálného dělat? Třeba chodit pěšky pár stanic (ale NE po hlavní silnici...) nebo ještě lépe chodit pěšky přes les či park. Pro normální fungování těla to chce nachodit pár kilometrů denně. To se dá v běžném životě snadno zvládnout, pokud člověk jde pěšky, místo aby jel dopravním prostředkem. Často je to dokonce jen o málo pomalejší...v centru města někdy i rychlejší :)
Fyzicky nepracující člověk potřebuje dělat něco pro udržení alespoň nějaké svalové síly a rovnováhy, tedy zatěžovat nějak své svaly, zejména ty na horní půlce těla, které by jinak nedělaly už vůbec nic :), ideálně aktivitou, která ho baví. Pro naši celkovou pohodu je velmi důležitá síla středu, tedy břicha, které všechno drží pohromadě.
A potřebujeme se protahovat – strečink, jóga – to je nutné, aby energie normálně proudila a nehromadily se škodliviny, zejména pokud trávíme hodně času strnulí v sedě.
Není potřeba podávat nějaké extrémní výkony, dosahovat nějakých zázraků, nejde o to být kulturisté nebo udělat stoj na hlavě. Jde o to alespoň chvíli denně se odtrhnout od médií, obrazovek a myšlenek a věnovat svému tělu věnovat pozornost a vystavit své svaly a šlachy nějakým podnětům.

Emoce
K zahlenění a nemocem přispívají všechny „plačtivé“ emoce: lítostivost a sebelítost, smutek, frustrace. Ty podporují chlad a stagnaci v těle.
Infekce, což jsou „horké“ procesy, mohou být podpořeny „ohnivými“ emocemi, což je především hněv, zejména pokud je v sobě člověk dusí a nedokáže je ze ze sebe dostat ven (vhodně projevit, nebo vybít intenzivním pohybem...)

Příklady toho prvního lze v MHD také pozorovat velmi snadno: dáma popotahující, pokašlávající a plačící přitom do telefonu je běžným jevem.

Mnoho z nás si myslí, že si své emoce nevybíráme. Není to ale zcela pravda. Můžeme je hodně ovlivnit. Můžeme se rozhodnout, že se třeba té lítostivosti nebudeme oddávat, a místo toho podnikneme něco, co nás rozveselí, začneme myslet na něco příjemnějšího, zaměstnáme se něčím, zkusíme situaci řešit....jakákoliv jiná varianta než „achich-ouvej“. Můžeme změnit pohled na situaci a být vděčni za to, co je, místo abychm se trápili tím, co nemáme nebo nejde. Můžeme si místo toho fňukání třeba zacvičit...
Tím nepropaguju nějaké potlačování pocitů. Opravdu hluboké emoce je potřeba prožít a procítit. Ale velká část toho, co nás zahlcuje a zahleňuje, je ve skutečnosti povrchní, jsou to reakce na všelijaké představy v mysli, které můžeme změnit.

Pokud to zrovna máme v životě těžké, i naše imunita tím bude trpět. Je dobré s tím počítat.

Jedním z nejlepších způsobů ochrany před jakýmikoliv nemocemi je podle všeho dobrá nálada, láskyplnost a pohoda. Kdo má celkově takový přístup k životu, patří většinou k těm nejodolnějším. Náš učitel k tomu říkal, že tím nejleším pro naše tělo i ducha je LGC, Love, Gratitude, Comapssion, tedy láska, vděčnost a soucit.
Tohle je dokonce ještě daleko důležitější než všechno dosud vyjmenované, tedy než fyzická životospráva. Jistě znáte i vy nějaké extrémně láskyplné a dobrácké lidi, kteří životosprávu moc neřeší, a nepamatujete, že by byli někdy nemocní.

Prostředí
Další faktor, který často ignorujeme, tváříme se, jako by nebyl. Na tohle stačí selský rozum: čím víc musí náš organismus snášet toxinů, elektromagnetckého záření, hluku a podobných vlivů, tím víc na prosté přežití toho všeho spotřebuje energie a tím méně mu jí zbyde na imunitu.

Je to jednoduché a jasné a vnímám to úplně bezprostředně: když se pohybuju v prostředí plném výfukových plynů, jsem z toho vyčerpaná a vyčerpání samozřejmě zvyšuje riziko všech infekcí.
Ještě víc to podle mě platí o zakouřeném prostředí, chemická směs v cigaretách mi připadá ještě agresivnější než spaliny z ropy a jejích aditiv.
Když člověk vdechuje takové věci, a jeho tělo musí zpracovávat všechny ty toxiny, jasně že klesá jeho obranyschopnost. A úplně nejvíc se to týká dýchacích cest, které se s jedy potkávají v první linii.

Někteří lidé podle všeho na tohle jsou méně citliví, a nepozorují bezprostřední vliv (jinak by nekouřili a nechodili do zahulených hospod:), jestli k nim patříte, máte to v tomhle světě o něco jednodušší a následující řádky vám nejsou určeny :)

Ale určitě je nás hodně, na koho to zcela bezprostřední vliv má. Pak je otázka, jestli chceme v tom „normálním“ prostředí pobývat a trpět, nebo jestli se budeme chovat jako živý tvor vážící si sebe sama a prostředí zamořenému jedovatými plyny se maximálně vyhneme.
U kuřáckého prostředí je to jednoduché, dnes naštěstí už není problém tam prostě nechodit, alternativ je dost.
Co se týče výfukových plynů, i ve městě jde vystavení hodně omezit prostě tím, že zvolíme cestu klidnější ulicí, i když je to o pár kroků dál. Než bychom čekali na ostrůvku mezi proudy aut, jdeme raději do metra, na rušných křižovatkách se nezdržujeme ani o sekundu déle, než je nutné, nevykecáváme se tam ani tam nedlabeme pizzu, zkrátka chováme se jako rozumný člověk v zamořeném prostředí: rychle pryč. Nebo třeba když si hledáme pronájem, rovnou si všimneme, jaký vzduch je na zastávce, kde budeme každý den čekat na tramvaj, pokud hrozný, zvolíme jiný byt.
To hlavní, co můžeme udělat, je chodit do přírody, někam, kde je vzduch čistý. Volný prostor, čerstvý vzduch, stromy a rostliny – to všecho nutně potřebujeme k životu. Bohužel mám pocit, že už většina z nás tuto základní potřebu dnes nebere na vědomí a tráví všechen čas v místnostech a vozidlech. Jít ven „nemáme čas“.
Ano, je to základní potřeba. Jako vzduch, voda, jídlo, spánek a pohyb. Nemůžeme bez ní být. Jen její neplnění lze relativně dlouho odkládat....za vysokou cenu. Zkuste jít dnes do lesa, pokud jste do dlouho nedělali. Nebo alespoň do parku. Vnímáte ten volný prostor, který se tím otevře uvnitř vás?
Člověk na tohle není dělaný, na život v krabici, v krabici všechno zatuchává, omezené krabice způsobují omezené myšlení, deprese, frustrace....a samozřejmě přispívají k obtížím, které jsou tématem tohoto článku.

U sebe pozoruju rozdíl okamžitě. Pokud chodím každý den na procházku někam mezi stromy, cítím se naoprosto nesrovnatelně lépe, a odolnost je úplně někde jinde, než když pár dní „zapomenu“ nebo „nemám čas“ a zůstanu zalezlá v místnostech a tramvajích.

Závěrem

Toto je pár postřehů. Samozřejmě prakticky každý občas nastydne, a i kdybyste měli veškerou životosprávu perfektní a byli dokonale šťastní, záruku, že se to nestane, nemáte.

Roli hraje rozhodně také spousta dalších faktorů, které přesahují rámec tohoto textu. Někdo má odolnost celkově nižší kvůli událostem ve svém raném dětství, a těžko to už změní, může se jen snažit si svůj stav uvědomovat a vědět, co si má hlídat – to je třeba můj případ, a právě to mě přivedlo k tomu, všechno to pozorovat a řešit do takových detailů – protože kdybych to neřešila, byla bych nemocná furt.

Někdo je naopak geneticky, a/nebo díky své životní historii velice odolný a v pořádku, a nad takovýmihle věcmi nepotřebuje moc přemýšlet.


Ale myslím, že zamyslet se nad těmi faktory, které jsem v tomto textu vyjmenovala, ať už je to strava, pohyb, emoce či prostředí, může prospět i (hypotetickému) člověku, který žádnou rýmu v životě neměl :)

Zájem Života = osobní zájem každého člověka

Rozhodla jsem se zase začít psát tento blog, a nový rok jeho existence bych chtěla otevřít mimo jiné pár texty o tom úplně nejzákladnějším.

Tvrzení v nadpisu je v podstatě samozřejmé. Snad každý z nás, když se zamyslí svým zdravým rozumem, musí vidět, že je to pravda.
My všichni jsme biologické bytosti, potřebujeme k životu vzduch, pokud možno čistý, vodu - pitnou, jídlo, dostatečné a nekontaminované.

Celkem zjevně je tedy v osobním zájmu každého z nás, aby biosféra naší planety byla v pořádku.


Biosféra naší planety v pořádku není. Umírá. Stačí rozhlédnout se kolem sebe – kolik bylo ptáků a hmyzu když jste byli malí, a kolik jich je dnes? A pokud vymřou, jak dlouho budou bez nich ještě růst rostliny? Kolik loni v létě v nepřirozeném horku a suchu uschlo stromů? A vyschlo studen....?

Proč umírá? Ničí ji absurdní systém přehnané spotřeby, náboženství nekonečného růstu – ve spojení s přelidněním.
A my na tom spolupracujeme, nebráníme se, necháváme se vést klikou zaslepených kořistníků do záhuby, protože většina z nás ztratila právě to uvědomění, že zdraví Života je jejich OSOBNÍ ZÁJEM. Místo toho jsme si nechali namluvit, že naším osobním zájmem je, aby systém fungoval dál tak, jak je, protože jen tak prý „ekonomicky přežijeme“. Stamiliony lidí usilují o peníze na každodenní život a nevšímají si, jak kolem nich umírá půda, řeky, lesy....

Je to na jednu stranu pochopitelné. To, co se děje, je pro průměrného člověka jednoduše nepředstavitelné. Běžný pozemšťan si neumí představit, že by Život mohl nebýt, nefungovat, nepokračovat. Život přece vždycky byl a vždycky bude.....zatím to tak bylo.... I velmi inteligentní lidé občas ještě dokáží halasně popírat to, co vědci naprosto jasně vidí a už léta před tím varují. Neuvědomujeme si, že by udržení Života měl být náš zájem a priorita. To se o sebe přece vždycky postaralo samo.
Že je možné, že už se to o sebe samo nepostará, a to teď, tuto generaci, za života našeho a našich dětí....takovou představu málokdo dokáže pojmout....dokonce i když si o tom přečte zprávu podepsanou stovkou špičkových vědců.

A tak obyčejný člověk chce aby „fungovola ekonomika“, a aby si on vydělal nějaké peníze a přežil a pokud možno si koupil alespoň nějaké ty úžasné věci, kterých jsou plné obchody.

Na co zapomínáme je, že bez funkční biosféry samozřejmě nakonec nebude fungovat ani ta ekonomika. Počátky už vidíme. V Africe a na Blízkém Východě je nesnesitelné sucho, což vede k obrovským migracím a válkám. Celkem zjevně není reálné udržet funkční společnost bez vody. V indických velkoměstech je čistá voda pro bohaté, a v Indii mají novou nemoc, způsobenou pitím vody z příliš hlubokých vrtů – tak hluboko už klesla hladina spodní vody.

Teď přichází sucho k nám. Přečtěte si něco o srážkách či spíše nesrážkách v loňském roce, o tom kolik studní vyschlo a jaké byly důsledky pro úrodu... Kamarád, který žije na vesnici, strávil celý podzim kácením stovek stromů, jež uschly.
Co když bude časem i naše krajina suchá a holá, jako ve Španělsku či Sýrii...?

Schválně ty údaje nebudu přesně hledat a psát sem, je to na vás. Všimla jsem si, že většina lidí o tom vůbec neví... Jsme tak zabraní do práce, Facebooku, nakupování, médií a kdoví čeho, většina z nás tak málo chodí ven, že doslova nevíme, co se děje s přírodou okolo nás....
Můj pradědeček, kdyby tohle viděl kolem sebe, muž z venkova, který sledoval přírodní cykly, zdraví Země, rostlin a zvířat, chodil pěšky nohama po Zemi a dotýkal se jí, už by vymýšlel, kam emigrovat... Ale bohužel moc by toho nevymyslel, problém je všude.

Často pravdu popíráme proto, že máme pocit, že se nedá absolutně nic dělat.

Přitom ono by se něco dělat dalo. Pokud by se lidská společnost probudila a zaměřila se na skutečné priority. Pokud by dostatečně velké mase lidí došlo, že tady jde o JEJICH ŽIVOT a požadovala by SKUTEČNÁ OPATŘENÍ.
O jejich život. O to aby oni sami a jejich děti v dohledné době netrpěly hladem a nebojovaly se zbraní v ruce o vodu. O jejich vlastní osobní zájem.

Už dlouho tohleto nosím v sobě, pár jednoduchých myšlenek, co by se muselo udělat, aby se destrukce zpomalila a získal se čas na řešení základních věcí.
Překvapuje mě, že se o těchto prostých věcech nikde nemluví. Měly by být centrem pozornosti médií – místo toho existuje zatím jen v pár nejpokrokovějších zemích pár polovičatých iniciativ.

Vím, zatím je to neproveditelné. To, co budu psát dál, je v tuto chvíli naprostá utopie. Proti těmto prostým krokům by se nekompromisně postavily mocné lobby výrobců všeho, vedené zaslepenými lidmi, kteří zdá se pořád ještě nechápou, že na zničené planetě nakonec nebude nic ani pro ně.....
…..viz. indiánský výrok: „Teprve až otrávíte poslední řeku a zabijete poslední rybu, zjistíte, že peníze se nedají jíst.“
Přesto mi přijde důležité pojmenovat, které kroky by to byly.
Další lidi by jistě napadly další podobné.

Poslední dobou se víc a víc lidí víc a víc probouzí. Možná až bude situace ještě o trochu akutnější a naléhavější, budeme ji cítit víc na vlastní kůži, tak jako ji na vlastní kůži pocítili loni všichni, kterým vyschly studny a neurodily se plodiny, možná pak bude víc otevřenosti takovým myšlenkám a zrodí se politické iniciativy, které konečně půjdou k věci a budou řešit, co udělat, abychom tu měli BUDOUCNOST:...

Ta opatření by se totiž musela udělat shora, centrálně. Formou zákonů a za plné podpory médií, která by použila všechnu svou sílu, aby populacím vysvětlila vážnost situace a smysl nových pravidel....
Není čas čekat, až se úplně všichni probudí tak, aby přestali kupovat a vyrábět všechno, co ničí Zemi... Miliony vědomých lidí v západních zemích, kteří limitují svou spotřebu, kupují biopotraviny a biodrogerii, jedí málo masa a všemožně se snaží žít udržitelně, představují kapku v moři a nezmění osud Země, dokud dál jedou všechny ty obrovské mašinérie výroby zbytečných věcí a jejich manipulativního vnucování nevědomým lidem.... Je moc dobře, že tato komunita existuje a pořád roste, každý člověk, který se za sebe snaží dělat maximum, má obrovskou hodnotu....a jednoho dne snad bude učitelem ostatním....
Ale individuálními změnami katastrofu odvrátit nejde, leda že by se totálně probudily tak tři miliardy obyčejných lidí najednou...(a to kdyby se stalo, kdyby nastalo globální osvícení, a všichni jednali okamžitě a přestali spolupracovat na destrukci, také by byly ihned nutné centrální změny systému:)

Tato opatření by samozřejmě opravdu rozvrátila ekonomiku. Miliony lidí by přišly o práci. Jako první krok k řešení by se musel zavést nepodmíněný základní příjem, aby lidé, kteří už nebudou pracovat v destrukčních průmyslech, měli na základní potřeby, zatímco si budou hledat nové uplatnění. A všechny chytré hlavy světa by musely ze všech sil pracovat na praktických řešeních, co dál...
Mimochodem, kdyby všechny státy okamžitě a úplně přestaly plýtvat penězi na nesmyslné projekty, nepodmíněný základní příjem pro všechny obyvatele by podle mého názoru nebyl vůbec žádný problém :) Je neuvěřitelné, kolik peněz se utopí v naprostých blbostech, na nichž si nějací lidé vydělají na další vily a jachty.... Kdyby se s tím přestalo, asi NIC by nebyl problém :)
Přesto: změna by samozřejmě prinesla chaos a obrovské komplikace. Ale co myslíte, stojí nějaký ten chaos za to, že budeme ŽÍT?
Nebo nezměníme nic, a budeme čekat, až se věci rozpadnou, až nějaké systémy biosféry opravdu selžou, a už bude pozdě? Až chaos nastane sám od sebe - ale už bez šance na obrat a záchranu....?

Co by tedy podle mě bylo potřeba udělat centrálně:

1. Hlavní příčinou globální změny klimatu je průmyslová živočišná výroba (podivně málo se o tom mluví, ale dohledejte si, je to pravda). Tedy velkochovy miliard živých tvorů na maso a mléko, jejich exhalace, odpad a energetická náročnost. Mimochodem, jejich produkce je navíc toxická a škodí zdraví všech spotřebitelů...
Tuto šílenou praxi je třeba zrušit. Jednoduše ukončit. Chovat zvířat milionkrát méně a pouze udržitelnými „bio“ metodami.
Pokud by se tohle udělalo, naší planetě se nepředstavitelně uleví, a rázem nám přibydou roky, možná i desetiletí času na vyřešení problému fosilních paliv a všeho toho ostatního....
Samozřejmě, znamenalo by to, že se už nebudeme moci všichni denně cpát jedovatým masem a mlékem a produkty z něj.
Kvalitní maso a mléko se stane luxusním produktem. Férové by mi přišlo řešit jeho distribuci přídělovým systémem, který by sledoval, kolik je v dané oblasti možné udržitelně vyprodukovat, a podle toho stanovoval nějaké množství na osobu či domácnost...možná bychom měli maso jednou týdně, možná jednou měsíčně... Ten, kdo by se živočišných výrobků zcela vzdal, by obdržel finanční kompenzaci či jiné výhody.....
Mimochodem, nejsem vegetariánka. Jím bio maso, ráda. Jeho snížená dostupnost by mi vadila. Ale přijde mi to jako naprosto přijatelná cena za vědomí, že máme BUDOUCNOST.

2. Zakázat výrobu jedovatých nesmyslů z jídla a vody. Tedy většiny produktů, kterých jsou dnes plné supermarkety. Víte co myslím... Všechny ty pochutiny, chipsy, cornflaky, polotovary, čokoládové tyčinky, coly... Tyhle věci jsou nepředstavitlená zvrhlost: na planetě, kde dochází všechno, vezmete miliony tun surovin, potraviny, které by mohly dávat výživu lidem, smícháte je s jedovatými chemikáliemi a většinou cukrem (což je taky jed), znehodnotíte je průmyslovým zpracováním tak, že už nemají žádnou reálnou výživnou hodnotu, a pak je prodáváte v hezkém barevném obalu, za tisícinásobek ceny surovin.
Tyto věci jsou většinou vymyšleny tak, aby v prvním okamžiku příjemně chutnaly, a jejich producenti nám prodávají tento „požitek“. Vliv na zdraví spotřebitele je nezajímá: že jsou ty věci pro tělo zbytečné a škodlivé, to už je zákazníkův problém, své peníze už odevzdal....

Takové ty coly, fanty a to všechno, co to je? Výrobce vzal pitnou vodu, otrávil ji cukrem (v šílených koncentracích) a chemikáliemi, naplnil to do jednorázových pet lahví (ze kterých se uvolňují další jedy), a výslednou kapalinu pomocí klamavé reklamy tlačí zejména mladým lidem a dětem (kterým prokazatelně narušuje vývoj těla i mozku).

Tato praxe by měla být nelegální. V obchodech by se mělo prodávat zase to, co před 30 lety – základní suroviny z lokální oblasti, a minimum výrobků, které mají nějaký skutečný smysl – třeba zakysaná a jinak konzervovaná zelenina a další věci k něčemu jsou.....ale celé regály prázdných „pamlsků“ prostě nepotřebujeme.
Představte si, kolik by se ušetřilo jídla a energie. Jídla by bylo dost pro všechny... Všechna ta sója, pšenice a kukuřice, ze které by se nevyráběly ty nesmysly, by se mohla třeba rozdat té miliardě lidí, co trpí hlady.....

3. Zakázat vědomou výrobu nekvalitních produktů, které se rozpadnou na konci záruční doby. Takzvané „plánované zastarávání“ je běžná praxe u spotřebního zboží. Věci jsou udělány tak, aby brzy dosloužily, abychom si museli koupit nové. Toto by se mělo považovat za zločin proti Zemi. Mělo by to být nelegální a naprosto nepřijatelné – podnik, který by přitom byl přistižen, by skončil. Každý výrobek vyžaduje energii a suroviny. Kvůli každému výrobku se uvolňuje do ovzduší CO2 a další exhalace. Průmysl spotřebuje moře vody. NEEXISTUJE, aby se tohle všechno dál dělalo kvůli věcem, které nejsou určeny k tomu, aby vydržely. Veškeré zboží by mělo povinně být navrženo pro maximální životnost, tak jako se dělávaly staré „poctivé“ produkty před několika desetiletími, ledničky či auta, která sloužila dvěma generacím.... Umíme to, můžeme se k tomu vrátit....

4. Zakázat zbytečnou přepravu potravin na dlouhé vzdálenosti... Tohle by se muselo dobře promyslet, jak přesně na to, byly by z toho obrovské změny, odborníci by museli přijít s nějakým systémem, který by definoval, co je přijatelné a smysluplné převážet (například koření, léčivé byliny?...), a co ne.
Zdravým rozumem ale je jasné, že co roste u nás, neměli bychom v žádném případě vozit z jiného kontinentu... A nepotřebujeme tady hromady produktů z jiného podnebného pásma jako zboží běžné denní potřeby, stejně to není zdravé... Ať si lidé v tropech pěstují raději potraviny sami pro sebe.
Potřebujeme se vrátit k lokálnímu zásobitelství a opustit nesmyslnou představu, že by mělo všechno být dostupné všude a pořád.
Už dnes jsou země, které podporují vlastní zemědělství a nefandí dovozu, třeba v Austrálii a na Novém Zélandu jsem viděla normální supermarkety, kde měli JEN místní produkce, takže když se chce, možné to je.
Tímhle by se pro změnu ušetřily miliardy tun fosilních paliv a tím skleníkových plynů.

5. Zakázat zbytečné obaly. Všechny ty petlahve a Tetrapacky (a sáčky, vaničky, kelímky, atd) jsou další neuvěřitelná zvrácenost. Z lahví a krabic se uvolňují jedovaté látky a znehodnocují obsah – zkuste produkty v těchto obalech na 3 měsíce přestat požívat a pak nějaký ochutnejte, budete sami cítit víc chuti obalu, než té věci uvnitř.... Jsou téměř nezničitelné. Část se sice recykluje, ale i to stojí moře energie. Plastové obaly na jedno použití by se měly smět používat pouze tam, kde je k tomu opravdu vážný důvod. Jejich užívání pro individuální balení potravin a nápojů by mělo být nelegální. Můžeme si chodit do obchodů s látkovými sáčky či bandaskami na vážené obilniny a luštěniny, s lahví na stáčené tekutiny, s pevnými plastovými krabičkami na jednotlivé porce potravin...

„Pohodlí“, které poskytují jednorázové obaly, je nepředstavitelné šílenství, když si uvědomíme, že za těch „ušetřených“ pár sekund, za to nepatrné „zjednodušení“ platíme trávením svého životního prostředí i sami sebe.

6. Vytvořit ideál střídmosti. Učit všechny lidi, a hlavně děti, že ideální je brát si přesně tolik, kolik potřebujeme, a mít dobře promyšlené, kolik a co opravdu potřebujeme. Brát si zbytečně moc znamená plýtvat zdroji všech.
Dosud nás společnost desetiletí systematicky učila opaku. Spotřebovat co nejvíc. Sníst co nejvíc, vypít co nejvíc, nakoupit co nejvíc, vyhodit co nejvíc. Nejsmutněji je to vidět na kultuře přejídání, kdy i drobní lidé do sebe nacpou nesmyslně obrovské porce, protože je to tak naučili... Nadbytečné jídlo se správně nezpracuje a je vlastně vyplýtváno. Všechen ten přebytečný tuk, který nosíme, to je jídlo, které muselo být vyrobeno, spotřebovala se na to energie a voda, není k dispozici jiným živým tvorům nebo lidem......a naprosto zbytečně teď ve formě nepotřebné hmoty dusí a ničí konkrétního člověka, který z toho nic pozitivního nemá....
I tady je vidět, že zájem Života = zájem člověka. V zájmu Života je jíst jen kolik potřebujeme a jen skutečné, hodnotné jídlo – a v zájmu nás jako jednotlivce je to také.

Máme různé potřeby a různá těla. Je přirozené, že někteří z nás spotřebují více, a někteří z nás jsou také přirozeně mohutnější, to je dáno naším metabolismem, životní fází a mnoha dalšími faktory... Ženy přirozeně přiberou v těhotenství, starší lidé často kvůli pomalejšímu metabolismu, a někdo má prostě tak efektivní tělo, že je baculaté celý život téměř z ničeho :)

Ale zjevné obrovské extrémy nadspotřeby, kdy lidé spotřebovávají mnohonásobek toho, co by bylo přiměřené, by se měly považovat za skutečný problém, měly by být předmětem osvětových kampaní, léčebných programů, zkrátka neměly by se akceptovat jako něco „normálního“, je třeba něco s nimi dělat.

7. Zakázat výrobu a prodej jedovatých chemických produktů pro péči o tělo a domácnost. 99% toho, co se prodává v drogerii, je pro lidské tělo toxické, dráždivé, zdraví škodlivé. A opět to bylo vyrobeno s obrovskou spotřebou energie a vody a transportováno na dlouhé vzdálenosti. V plastových obalech. A výsledkem je moře jedovatého odpadu.
Co to proboha je? Jak může být legální prodávat lidem prostředky, které si v nevědomosti důvěřivě natírají na tělo a rozlévají po bytě, a vyrábět je z levných nekvalitních surovin a chemikálií, které jsou prokázaně škodlivé a nebezpečné (o mnohých se to ví už desetiletí)??? Kosmetika by se měla dělat výhradně z čistých přírodních látek. Ano, produktů by pak bylo méně. Ale ono by jich i stačilo daleko méně. Dnes tu máme obrovskou nadspotřebu a „potřeby“, které byly v posledních desetiletích uměle vytvořeny reklamou.
Nikomu neprospívá denně se od hlavy k patě mydlit toxickým chemickým mýdlem nebo si něčím podobným mýt vlasy....Je děsivé, jak si miliony žen denně mažou obličej vrstvou dráždivé chemické barvy, stříkají si na vlasy další toxiny pro „lesk“ či „tvar“, a když jim z tohoto týrání pleť stárne a vlasy jsou zničené, „řeší“ to aplikací dalších jedů doporučených reklamou.....(přitom bezpečné alternativy všech myslitelných produktů pro krásu existují, jen většina to neví a slepě věří výrobcům....).
Očividně v tomto oboru existuje spousta zcela nepřijatelných praktik... Jednoduchý příklad, který jsem odhalila kdysi sama: chemický šampon, po kterém se vám vlasy rychleji mastí (takže ho „potřebujete“ každý den), a navíc jsou suché a rozpraskané, takže „potřebujete“ kondicionér stejné značky....
Tohle všechno je třeba vymýtit... A naučit lidi být rádi, že mohou použít rozumně často rozumné množství skutečně kvalitních a zdravých přípravků, místo aby se nepřetržitě polévali a mydlili litry ničivých jedů.....
Dalo by se vymyslet mnoho dalšího, ale to už jsou složitější věci a trvalo by chvíli přesně je definovat. (I když, možná vás rovnou napadají další jednoduché body, které mně nenapadly:))

Další obrovské plýtvání je například plýtvání lidským potenciálem. Všichni ti inteligentní lidé pracující v oborech, které vůbec nepřispívají k zájmům Života. Je opravdu potřeba, aby tisíce špičkových odborníků vymýšlely reklamní strategie supermarketů nebo vyvíjely hry pro mobily? A co všechna ta nesmyslná, nekvalitní produkce médií, která existuje jen proto, aby nás otupila, abychom si nevšímali, jak umírá Život...?

Část toho by se vyřešila sama zavedením výše uvedených opatření...pro řadu průmyslů by prostě už nešlo pracovat, ani v navázaných funkcích :) Ale chtělo by to vytvoření úplně nového přístupu k uplatnění lidí, který zcela jinak definuje, co má hodnotu – hodnota = přínos pro ostatní lidi a pro Zemi, nikoli účast na odvětví generujícím zisk...
Takže žena v domácnosti dobře vychovávající tři děti má daleko hodnotnější povolání než manažerka u cigaretové společnosti....

A dál... Těch oblastí a oborů lidské činnosti, kde se dějí naprosto nepřijatelné, zdravým rozumem nepochopitelné věci, jsou mraky. Celý svět stojí na hlavě. Přitom je ale zároveň svět plný moudrých, rozumných a schopných lidí.
Tento text je úvahou na téma, jak by to mohlo vypadat, kdyby se věci začaly DOOPRAVDY řešit. S cílem skutečně je vyřešit, vytvořit svět, kde bude mít naše generace i ty další šanci žít a pokračovat v rozvoji všeho dobrého, co naše civilizace vytvořila.

Je to laická úvaha. Jakmile by se s poctivým řešením opravdu začalo, nepochybně by povolanější lidé přišli s promyšlenější podobou konkrétních kroků a opatření. Pokud by se na to nasadily schopné mozky a zkušené vůdčí osobnosti, pokud by se tomuhle věnoval onen nekonečný lidský potenciál, a také potenciál fungující moderní informační společnosti (dokud funguje), věřím že všechno by bylo možné....

Nejdřív by se samozřejmě musela přesvědčit veřejnost, že změny jsou nutné. Ale to není vůbec nic nereálného. Pokud by se začala v médiích říkat PRAVDA o stavu našeho světa, a dalo by se jí to místo, jaké jí náleží, tedy první místo ve všech zpravodajstvích, všech debatách, na všech prvních stránkách....

A pak by se mohly konat klimatické konference, které by opravdu k něčemu byly.

Přejme si všichni, ať se skutečných změn dožijeme.
A pokud pro to můžeme něco udělat, udělejme to.