středa 12. září 2012

Podpatkové a lodičkové mystérium

Přednedávnem jsem se dozvěděla od fyzioterapeuta, že všechny moje dlouholeté problémy se zády vyrůstají z jednoho kořene – křivého palce vytočeného dovnitř a nefunkčních tří vnějších malých prstů na nohou.
Od té doby se snažím s tím něco dělat, a nestačím se divit, jak jinak se cítí celé tělo, když se mi podaří opřít ho normálně o celé chodidlo, místo abych stála v podstatě jen na palci a patě, jak jsem byla léta zvyklá. Je to jasné, taková “malá” vada způsobí, že téměř všechny svaly těla, okolo kyčlí, okolo páteře, se zatěžují jinak, než je přirozené.

Je to zvláštní, že to mám já, protože lodičky jsem vlastně nikdy nenosila. Ale nepohodlné boty s úzkou špičkou mi v dětství nutili, tenkrát to ještě bylo normální.
Možná u mně to s botami nesouvisí a má to nějakou úplně jinou příčinu.

Ale když potkám ženu v lodičkách, teď s tímhle věděním, žasnu a trnu. Hlavně s vědomím, že celé generace žen tuhle neuvěřitelnou věc nosit MUSELY, povinně, celý svůj pracovní život. Moje máma a babička obě.
Očividně, v lodičce jsou prsty násilím stlačeny k sobě. Palec je zakřiven dovnitř tak, jak ho mám já. Vnitřní prsty to samé, tj. nejspíš také nemohou plnit svou přirozenou funkci, není jak se o ně opřít.

A k tomu se obvykle ještě přidává různě vysoký podpatek. Co to proboha je? Důsledkem je, že větší část váhy ženy nese špička nohy, která k tomu zjevně není určená ani uzpůsobená.
Pozorovala jsem teď v metru jednu ženu, která měla podpatky asi 10 cm. Vypadalo to jako něco mezi posilovacím a mučicím nástrojem – všechny ty naběhlé žíly a stažené svaly, aby se udržela ve vzpřímené poloze.

A nezapomeňme, že mnoho žen, a zejména mnoho žen, které se ještě drží téhle tradice, má nadváhu. To je také nepřirozená věc, se kterou naše svalová a kosterní stavba nepočítala, u přirozeně žijících lidí se asi vyskytuje maximálně pár kilogramů, ve stáří a u lidí, kteří jsou k tomu konstitucí předurčeni.

Tato tradice musel způsobit ženám úplné moře bolesti a utrpení fyzického těla.

A nejen to. To první, co mě napadlo, při zírání na chodidla té paní, bylo, že se nikdy nedotýká Země. Je to něco mezi chůzí a pohybem na chůdách :o) Paty a středy nohou, které mají mít kontakt se Zemí, ho nezažívají nikdy. Taková osoba jednoduše nemůže být uzemněná. Nebude mít kontakt s přirozenými hodnotami a bude snadné jí manipulací natlačit hodnoty nepřirozené, které nemají nic společného se zájmy Života. Ono se tedy nejspíš už stalo, pokud věří, že nosit na nohou mučicí nástroj je krásné a sexy. A pak se toto oddělení dále prohlubuje.

Aby bylo jasno, mně samotné se líbí ženy a oceňuju jejich krásu, a dokážu vidět, co je na vysokých podpatcích přitažlivého, to je úplně zřejmé, je to taková výstava, kde vyniknou lýtka a chodidla ženy, která mají jasnou sexuální sílu.
Ani bych snad proti tomu nebyla, pokud by se to používalo několik minut :) nebo jednou za rok, v rámci rituálů svádění. (možná to naštěstí je tak, že přesně tak to některé dnešní ženy dělají, vezmou si tu podivnost na speciální akci jednou za rok)

Ale když se to používá pořád, jeví se cena za ten vnější efekt jednoduše příliš vysoká. Je to takové povrchní, vnější. Můžu konstatovat, že ta žena má hezké nohy, ale co je to platné, když je neuzemněná a ničí si tělo. Pohled na utrpení jejích nohou a svalů není sexy pro někoho, koho přitahuje zdraví, přirozenost, udržitelnost, nemůže být.

Naštěstí je zřejmé, že tenhle zvyk odchází. Všímám si toho vlastně celý život. Už jako malá jsem radostně zaregistrovala, že je k dostání čím dál více plochých bot, tenisek, mokasínů, i pro dámy. A dnes, když jdu proti davu na Václaváku, žena na podpatcích je výjimkou. Je to zřejmě průvodní jev všeobecného probuzení. Čím dál víc cítíme, vnímáme svoje těla, a nechceme jim už soustavně a nesmyslně ubližovat něčím, jen proto, že je to “tradice”.

Ááááá, ale právě jsem si na něco vzpomněla. Možná už vím, proč mám ty křivé prsty, a možná je to nakonec z toho.
Prošla jsem si v životě jedním několikaletým obdobím totálního zapomnění, kdy jsem věřila téhle společnosti, systému, kapitalismu, usilovala o ty “normální věci” a vůbec o žádné z nich nepochybovala. To mi bylo dejme tomu šestnáct až dvacet let. V té době se u nás doma ještě věřilo, že úplně rovné podrážky jsou “nezdravé”. Že “způsobují ploché nohy” (což je část pravdy, ploché nohy způsobuje podrážka, která je tak tlustá, odpružená, apod, že necítíte Zemi, ale podpatky si nepomůžete, způsobíte si jen jinou nerovnováhu, řešením jsou jen tenké podrážky a často chodit bosi).

A tak jsem nosila boty s “doporučenými” podpatky okolo 4 cm. Tvrdé boty, se zúženou špičkou. “Elegantní”.

Ono se myslím u všech těchhle bot moc nepočítá s tím, že chodíte. Systém nám naplánoval, že budeme chodit jen k autu či tramvaji, jinak sedět.
Akorát že já chodit musím, nutně to potřebuju, potřebuju se volně pohybovat prostorem. A tak jsem chodila, kilometry a kilometry denně, většinou po městě, po asfaltu, betonu a dlažbě.

Aha....z toho jsou ty trvalé následky, kdy palec převzal váhu těla, a tři malé prsty se zkroutily, ztratily funkčnost a začaly se obalovat vápenitými usazeninami.

Jak říkám, doba takových úletů zjevně končí. Všichni na tyhle věci tak nějak spontánně sami přicházejí. Ale přijde mi docela k věci je pojmenovat, abychom věděli, co jsme vyváděli, a příště si dali pozor :)


sobota 8. září 2012

Successful Boycott of McDonalds in Bolivia


http://fromthetrenchesworldreport.com/end-of-capitalism-bolivia-to-expel-coca-cola-in-wake-of-2012-mayan-apocalypse/18716/
“Last year, Bolivia became the second Latin American country not to have a singleMcDonald’s. The fast food giant finally gave up on Bolivia after being unable to turn a profit in the country for over a decade.”
Are you shitting me? There is such a place that does NOT have a McDonalds? “Oh, I’m lovin’ it”, already.
“Following this failure, the monolithic multinational released a documentary titled ‘Why McDonald’s failed in Bolivia.’Referencing surveys, sociologists, nutritionists and historians, the company came to the conclusion it was not their food that was the issue, but a culturally driven boycott.”
WOW. A simple boycott got rid of a powerful food chain like McDonalds. See people, imagine what we could do if we boycotted the IRS and all taxes, among other things. Ahhh…what a momentous world that would be!
-----------------
Amazing. This is just amazing. So it is possible in a country, for a collective wake up to happen, where it is no longer normal or acceptable to eat that incredible shit and pay for it.
Respect. 

neděle 2. září 2012

Steve Pavlina o svobodě na volné noze, o přitahování lidí a o našem budoucím já

Po pár letech jsem se koukla na web Steve Pavliny, a je tam pár moc pěkných nových kousků.

http://www.stevepavlina.com/blog/2012/08/exercise-your-freedom-fully/

Vystihuje to podle mně moc přesně. Člověk na volné noze snadno upadne do nějakých nevědomých programů a vlastně nevyužívá svobodu, kterou má. Stevovo řešení se mi opravdu líbí, a vlastně jsem na něj přišla taky, rozhodnout se, co opravdu chcete prožít, a ty věci opravdu udělat. Protože pokud to neudělám, ztrácím se v moři maličkostí, drobných radostí a drobných povinností. Což je přesně to, k čemu jsme tady standardně nastaveni, držet se malých věcí. A svoboda je naopak o tom, naplnit svoje sny, i ty velké. Troufnout si je vůbec mít - a pak to taky udělat.

Tenhle článek je mi velkou podporou řídit se tím :)

http://www.stevepavlina.com/blog/2005/08/my-favorite-meditation/

Párkrát se mi zdálo o mém budoucím já nebo jsem ho viděla jako vizi, záblesk, často v čase před usnutím nebo probuzením. Vždycky to pomohlo, přineslo naději, dalo jinou perspektivu současné situaci. Tady Steve píše, že s ním můžeme chodit na schůzky vědomě a pravidelně. A stejně tak vysílat podporu do své minulosti. Super :)

http://www.stevepavlina.com/blog/2012/08/judging-vs-creating/
A tohle byl ten první, a nadchl mě asi nejvíc.

příjemné počtení :)





středa 29. srpna 2012

Čím by se měli opravdu zabývat politici

Pokaždé, když přijdu do kontaktu s aktuálním obsahem médií, žasnu, co to ti politici řeší. Co to řeší za blbosti, zástupné problémy, nebo přinejlepším podružné a sekundární problémy.

A kdy už proboha budou řešit ty zásadní věci.
Ty, které se mě nejvíc dotýkají jako živé bytosti a potenciální matky v tomto světě. Ty, které přímo souvisí s přežitím nás všech:

Například:

- Kvůli chemickému zemědělství každý rok ubývá orné půdy. Půda se vyčerpává, její kvalita klesá, ekosystém je rozvrácen. Je to vědecky doložený proces, a detaily mi umí vysvětlit každý, kdo hospodaří nebo zemědělství rozumí.
JAK TO, ŽE SE S TÍM NIC NEDĚLÁ? Bude se čekat, až začneme umírat hladem? Kamarád hospodář říká, že při tomto tempu vydrží orná půda v místech, kde jí je nejvíce, maximálně 100 let, pak nebude žádná. Což nejspíš znamená, že pokud se něco zásadního nezmění, průser s nedostatkem potravin bude dávno předtím, a že my mladší a střední generace se ho všichni dožijeme. A co budou jíst naše děti? Tak obrovský problém vyžaduje systémové řešení, úplně nově koncipované zákony a pravidla, a zaměření moře lidského talentu na nalezení nových postupů.
Místo toho dál trávíme Zemi tisícem sraček vyrobených z ropy, aby si ropná lobby honem ještě trochu vydělala, než bude planeta vydrancovaná úplně a nevratně. CO TO MÁ ZNAMENAT? Kdy si o tomhle přečtu v novinách, kdy se o tom bude mluvit ve sněmovně?

- V naší zemi jsme zcela závislí na technologické úpravě a rozvodu vody. Stačí se rozhlédnout - jak dlouho byste přežili, kdybyste měli pít z potoka - nebo ze studny na vašem pozemku?? A co kdyby nebyla elektřina? Nebo ropa? Co budeme pít?
Stav, kdy většina povrchové a přirozeně dostupné vody v naší zemi je kontaminovaná chemikáliemi z polí a dalších projektů nebo lidskými splašky natolik, že se nedá bez úpravy pít, považuju za obecné ohrožení. A opět se ptám, co se s tím bude dělat, a KDY? A pokud se s tím dost rychle dělat nedá, jsou systémy, které úpravu zajišťují, bezpečné? Jsou zabezpečena náhradní řešení pro případ energetické krize, jasná, přesně definovaná řešení, tedy jak a odkud dostaneme všichni vodu a jak se případně zabrání totálnímu zamoření odpadními vodami, kdyby nejely čističky??
Například kořenové čističky nepotřebují elektřinu, kde všude by se měly vybudovat, co všechno mohou zvládnout?
O detailech TOHOTO problému by se mělo diskutovat v parlamentu, místo všech těch keců.
Při vší úctě, voda mě zajímá podstatně víc než kdo co ukradl, manželství homosexuálů nebo legalizace marihuany. Tyhle věci mají svůj význam a místo, ale až ZA primárními problémy.

- Nepředstavitelně se plýtvá úplně vším. Je mi špatně, když vidím všechny ty nesmyslné kelímky, papírové ručníčky a další tisíce zbytečných věcí na jedno použití. Ty suroviny, které zpracujeme ve výrobek, jednou se ho dotkneme a zahodíme ho do odpadu, kdo a jak je nahradí? Co řekneme našim vnukům, až nebudou mít suroviny žádné, a budou zoufale kutat v těch horách odpadků, aby si zachovali nejzákladnější civilizační potřeby? Tedy, pokud budou mít co jíst a pít.
Současné zákony a předpisy neslouží potřebám života nás všech, slouží co největší spotřebě. Aby se vyrobilo co nejvíc věcí a co nejrychleji se vyhodily. A tak je používání a vyhození všech těch věcí často dokonce nařízeno zákonem. Mělo by to být přesně naopak. Měly by být zákonem zakázány. Ať má každý svůj hrneček, džbán, ručník, jako když moje generace byla malá, ono nás neubyde, když přijdeme o ten "komfort" moct tu věc okamžitě odhodit.
Drogérie jsou plné věcí, které vůbec nepotřebujeme, jsou to uměle vytvořené "potřeby", vymyšlené reklamou. Ty výrobky jsou obvykle plné toxických chemikálií, které zákazníkům prokazatelně škodí. Co má znamenat tohle? Nejen že se plýtvá, ale ještě se poškozuje zdraví zákazníka. Kdy a jak se bude tohle řešit? Jak je možné,
Obchody jsou plné věcí vyrobených tak, aby se co nejrychleji nebo v plánovaném čase rozpadly a museli jsme si koupit nové. I to by mělo být zakázané. Vyrábět takové věci. Výrobce zboží denní potřeby by měl mít zákonnou povinnost snažit se dosáhnout v dané kvalitativní třídě co největší trvanlivosti produktu, ne naopak, a pokud se prokáže, že něco je úmyslně nekvalitní, měl by mít velké problémy.
A jídlo, toho se vyhazuje asi polovina. Kdyby se jím neplýtvalo, nepotřebujeme vůbec tak intenzivní zemědělství. Mohli bychom všichni dál jíst, kolik jíme, a přitom snížit zátěž našich polí a řek a mít budoucnost. Ale pravidla by musela být jiná. Například ty statisíce tun potravin, které vyhodí denně supermarkety jen proto, že jsou nějak poškozené, pomačkané nebo jim ten den končí trvanlivost, by se měly povinně a plánovaně rozdávat. Dnešní freegani, lidé, kteří se rozhodli tyto přebytky zužitkovat, musí přelézat ploty a vyhýbat se ochrankám, které hlídají "majetek". Někde dokonce čerstvě vyhozené, poživatelné potraviny polijí jedem, aby si je nikdo nemohl vzít. A všude je házejí do páchnoucích kontejnerů k těm již zkaženým. Co je to za šílenost? Opět, absurdně se jde po co nejvyšší spotřebě, jde o to, aby byly ty potraviny "spotřebovány" a tím podporovaly "růst", i když je nikdo nesnědl, nikdo nevyužil.
Nebo jednotné porce v restauracích. Porce jsou takové, aby uspokojily těžce pracujícího stokilového zedníka. Osoba menší postavy, fyzicky nepracující, by se z nich mnohdy mohla najíst dvakrát, i třikrát. Co udělá? Buď má tak vypláchlý mozek výchovou k "dojídání", že se přecpe. I tím se jídlo vyplýtvá, protože přecpaný člověk potravu nestráví a nevyužije, buď ji uloží jako zbytečný tuk, nebo skončí v kanalizaci. Pokud se má ta drobnější a méně hladová osoba více ráda, zbytečné jídlo obvykle nechá, a ono se vyhodí (jen málokdo si ho nechá zabalit). Tuny a tuny a tuny dobrého, kvalitního jídla, rozhlédněte se v restauraci, co všechno je na odnášených talířích. Tahle praxe je taky šílená a měla by se systémově a povinně změnit. Řešením jsou buď švédské stoly, kde si nabere každý sám, nebo alespoň dvě, tři velikosti porcí na výběr. Principem by mělo být maximální využití všeho a minimum odpadu. A vyhazovat jen to, co skutečně patří vyhodit.

Tohle už zní skoro legračně, představa, že by se politici v parlamentu bavili o porcích v restauraci. Ale statisíce tun vyplýtvaného jídla nejsou legrační vůbec.

Mohla bych pokračovat, každodenními věcmi okolo nás
Třeba
- Kvalita vzduchu, který v každém městě denodenně dýcháme my a naše dět
- Problém fyzické pasivity, dospělých, a zejména dětí, vyrůstá generace, kde značná skupina nemá základní pohybové návyky a nerozvíjí vůbec nic, kromě dovedností virtuálního světa, kam to vede, nechají se, až dospějí, zavřít někam do virtuální reality? Nechat dítě ve fázi, kdy se nejbouřlivěji vyvíjí jeho tělo, a také se klade základ jeho schopnosti komunikovat a tvořit vztahy s živými lidmi, celé dny sedět a zírat na obrazovku, je další neuvěřitelné šílenství, a masově se to děje.
- Otázka výchovy vůbec, jak učit děti to, co je pro život skutečně důležité, tedy práci s vlastním duchem a tělem, vztahům k ostatním lidem, vztahu k životu jako celku..... Dělá se spousta dobré práce na úrovni jednotlivců a malých subjektů, ale i tohle volá po systémovém řešení, které by mělo být předmětem veřejné diskuse.

atd, atd, atd.. Zkusím se asi na tomto blogu postupně k dalším těm tématům vrátit.

Kdy budou všechna tato témata na denním programu ve sněmovně a na prvních stránkách novin?
Doufám že včas.

pátek 17. srpna 2012

Kde potkáte v téhle civilizaci nejzdravěji vypadající lidi

Zatím na to znám dvě odpovědi, z míst, kde jsem byla:
Na Rainbow festivalech.A na psytrancových festivalech :)
Na těchto akcích se pohybuje nejvíc lidí, kteří vypadají, že jsou v normálním přirozeném tělesném a energetickém stavu, jehož obraz si odmalička nosím někde hluboko v sobě. Mají svaly na správných místech a přirozeně tvarované, projevují pružnost, život, vitalitu, je vidět, že jim energie správně proudí.

To dává zajímavé odpovědi na otázku, jakými aktivitami toho stavu dosáhnout. Obě skupiny zjevně soustavně a dlouhodobě kempují v přírodě, je to podstatná část jejich životního stylu. To znamená spoustu různorodých fyzických činností.

Psytrancáři tančí. A tančí a tančí a tančí. Hodiny a hodiny, každý den, co stráví na party, což mohou v létě být týdny. Vypadá to, že to samo o sobě v zásadě stačí, ke zotavení ze života v krabicích a postupnému návratu do přirozeného stavu. Spolu s tělem se probouzí i duch, rozsvěcují se oči, objevují se nové nápady a myšlenky.

V obou skupinách se hodně žongluje. 
Na Rainbow je hodně lidí, co praktikují jógu a další cvičení.

 Připadá mi, že ve skutečnosti hlavní jsou ty činnosti, které probíhají spontánně, neplánovaně, nesystematicky, právě všechno to chození, bydlení v kempu a tancování, činnosti, které nejsou míněny jako „cvičení“, dějí se buď proto, že jsou potřeba, nebo jen tak pro radost.

Takový člověk má v sobě jistou přirozenost a uvolněnost, která třeba kulturistovi chybí... A taky vypadá jinak. Je vidět, že jeho tělo je aktivní tisícem různých způsobů, neopakuje donekonečna denně stejné pohyby.

Není to jen o těle, je to daleko víc o energii, o vitalitě, a zároveň o KLIDU, který vyzařuje člověk, jehož tělo má naplněné své přirozené potřeby.

K tomuto textu mě inspiroval festival Ozora, ty tisíce lidí tam. Žasla jsem nad tím, jak ten tanec stačí, i když většina z nich nejspíš nedělá nic dalšího systematicky.

Pro prvotní zotavení a probouzení člověka, ze stadia otroka do stadia bytosti, která se pro začátek přinejmenším dokáže rozhodnout, co je jí příjemné a co si přeje dělat, stačí tančit. Tančit svůj vlastní tanec, nikým a ničím jiným neurčované vlastní energetické pohyby vycházející zevnitř, z duše. Ponořit se, dělat to pořádně, a dlouho.
A ono se něco stane.

sobota 14. dubna 2012

How the System Works I.: Physical Passivity and How To Overcome It

The majority of the people living in the „developed“ world spend most of their waking time sitting on chairs or sofas or in cars. Their only exercise consists of a few steps from each chair to the next and maybe of some housework (if they are women).

The System makes us believe, that this is normal. Yes, we hear mentioned that you should get at least some exircise, like half an hour three times a week. If you actively move your body for one hour a day, you count as an athlete. What the propaganda really tells us is that the sedentary lifestyle is normal, OK, that you can be quite healthy and happy being physically passive, that this is comfort, a great achievement of humanking. Not having to do anything but sit in boxes all day. Maybe take a vacation from this for a few weeks a year, then get back to it.

As all the facts about the System, the truth about this is perfectly obvious, but people do not see it, blinded by their conditioning and the propaganda.

We all know that the human body is not made for sitting all life. It's made for walking, running, climbing mountains, dancing, hunting, building, creating, caring – physical activities in real space. It is supposed to move freely in nature, in open spaces. It is meant to be strong, to be flexible, to stretch and bend and rotate.

Forcing it to sit in a closed box for years is a crime against the body. You imprison a considerable part of yourself, deprive your muscles, tendons and ligaments of the motions their need, deprive your lungs of proper airing. Your metabolism cannot function properly if you do not move. Your whole body degenerates slowly, becoming ever weaker and stiffer with age. This leads to the sad phenomenon of old people who suffer from extreme pain and disability. We are made to believe that this comes normally with age. It's not true. A person who has enough natural and varied exercise can remain vigorous, flexible and active till 80 or 90. There can and will be illnesses, but nothing comparable to the terrible state that befalls old people after decades of “comfortably” sitting on chairs.

How are we conditioned for this? To rot away slowly while thinking that it is comfortable? To live in the prisons of rooms, offices and computers?

First of all, many of us carry deep traumatic genetic memories of the generations forced into excessive manual labor under the previous stages of the System. People who had to work in their feudal lords' fields during the day and in their own at night. Slaves, servants, the first factory workers. Too much physical work, too hard, with no perspective and not enough food, that was the life of millions of people in the not very distant past.

This is not a normal state of free sustainable communities by the way. Even the most “primitive” people, if free to live by themselves in their natural environment, will only have to “work” a reasonable number of hours a day to get food and all they need. They have time to relax, celebrate and create, and their “work” is meaningful, brings them direct reward – food for the family, new clothes.....nothing like the pointless drudgery in a factory. Such people enjoy to move their bodies. They are not exhausted, they have physical energy to spend and to share, they will dance all night at rituals and do physical actions purely for the fun or for the mastery of it.

With factory work, the problem of physical exploitation reached its climax. What went on in factories in the 19th and early 20th century in the West (and still goes on at a terrible scale in the Third world), was simply too much.

So it's not surprising that when the economies started to change after World War II and more and more people found jobs that no longer required physical labor, they embraced this as great progess. It must have seemed a liberation, admission into a lifestyle previously reserved only for the rich. More and more people could also buy cars, and they welcomed not having to walk anymore.

We live with the results today. Most likely, we will only learn most of the consequences later, after the end of the System. If there is anyone left to learn. Physical passivity is one of the PRIMARY problems of the West today, yet it receives minimum attention in the media. We rarely ever hear about it.

Ancestral memory is of course not enough to condition people for something completely unnatural. The sitting training has to start in early childhood. It's called school and takes countless years of torturing young bodies by making them sit motionless at their desks for hours and hours. At an age when the whole being wants and needs to move and explore the real world.
It is well-enough known that children learn much better if they are allowed to move and sit as they wish. Many early learners teach themselves reading, writing, maths, chess or geography at ages of 3-5 without being forced by anyone. They sit as long as they like, get up and play when they need to.

Any physician or holistic practicioner can describe dozens of consequences of not moving the body. The first is physical degeneration and weakness. People have no energy. They live in chronic muscular disbalance – the muscles that keep us upright have to work and the load on them is too high, if all the other muscles do nothing and are athrophied. This results in chronic back pain, a condition afflicting almost all people in our part of the world. A healthy person does NOT experience back pain. All kinds of illnesses are also caused or worsened by lack of exercise. Remember, it's chronic deprivation. Depriving your body of active motion is just like depriving it of sleep, food or water. Only you die from it much more slowly. Bad digestion is another primary consequence.
All the painful and unpleasant conditions of course affect the psychological state. And it is affected directly as well – only in a healthy body that has enough regular physical activity will the brain be nourished properly and run at it's full capacity.
Who knows how much unhappiness and violence is caused by people who feel sick because of their passivity, do not recognize the cause and react by mishandling others? Who knows how many wrong and stupid decisions are made by politicians who just sit in cars and conference halls and overeat at dinners?

There is the illusion of separation of mind and matter again, behind all this. We believe that we can live well in our head while ignoring our bodies. This is nonsense. There is no separation. Mind is matter. Matter is conscious, alive. Everything is alive. The idea that our way of life does not affect the way we think, feel and relate to others is absurd.

If you, the reader, do not suffer from lack of exercise, you belong to a minority. Most likely, you have it to some degree.

Now, what to do? If you are one of those who do not move at all, the beginning is simple. You start walking every day (choose routes with clean air, if possible nature or parks). You choose some form of energy exercise, yoga is probably the best option. This will help you stretch what is shortened, strengthen what is atrophied, get your energy flowing again, bring yourself into balance. Daily practice is needed, but it does not have to be long (later, you will probalby want to do more, all by yourself). You also need some kind of aerobic exercise, like running or dancing, regularly, more than once a week :)

Walking is wonderful, but it's a natural basic expression of life, rather than “exercise”. It will make you fitter, healthier and more energetic than non-walkers, but it's not enough to restore you to a normal physical state after years of passivity. A good “first-aid” package could consist of 40 minutes of yoga, and 20 minutes of dancing, juggling or running, etc.. Or one standard 90 minute lesson of something like dynamic yoga that covers all your needs. Of course, if you are relatively young, relatively healthy and relatively slim. If you are older, ill or overweight, you should consult professionals and find out which activities are safe for you to start with. After you get stronger, you may go for more demanding forms of exercise such as martial arts if you are so inclined. It's not a good idea to start with something hard on the body, such as weight training, immediately after a prolonged period of passivity. You need to stretch and to build core muscles first.

Useful physical work, like garden work, is a great way too. It teaches you new skills, gets you back to the real world, clears your mind.

This is the first step. If you incorporate physical activities into your life, especially if they happen in nature, you will gradually start to view life differently. You will feel stronger and more grounded, everyday life will be physically easier and so you will also feel easier about it. You might get new ideas, find new relationships, new interests. New horizons open for your mind and your soul.

It's absolutely great, if you get one hour or more of good quality exercise a day. You will look better and feel better than most people, you will get countless benefits. But if you spend all your workday sitting at the computer and half the evening watching TV, you are still a prisoner.

Now, you probably chose it yourself. Or you believe it to be your choice. The office job, the comfortable evenings playing computer games.



But if suddenly all people were to wake up, no one would want to do these things anymore. No one would continue a job where they would have to sit and sit and sit. They would demand the creation of new technologies that can be controlled in more natural ways than from the chair by keyboard and mouse. Sitting all day is unnatural and an awakened person simply will not do it anymore. Just as they will not accept poisoned air, poisoned food or throwaway junk products. If something hurts, a healthy person will not do it. Period. There are no mind-games about it being “comfortable”, “practical” or “necessary”. This does not work, a different solution must be found.

Right now, at this moment, awakening people usually solve the problem by creating a new lifestyle. Like working from home and alternating computer work with physical activities. Or choosing a whole new profession, which inclueds a lot of physical activity. Or retreating from work life, being „unemployed“ and focusing on community work or some way of alternative living. You name it, your soul knows, countless options are possible, you just need to open your mind to them.

Good luck exploring ! :)

neděle 4. března 2012

Yiengar on Asana Practice

Basic Principles:

STHIRA
firm, steadfast, enduring, lasting, serene, calm, composed

SUKHA
delight, comfort, alleviation, bliss

ASANA
Perfect firmness of body, steadiness of intelligence, benevolence of spirit
Necessary for pranayama and meditation
Reduce stress in the brain, rigidity of the lungs
Experiencing oneness with oneself
Awareness and intelligence must PERMEATE THE BODY.
The heart has to feel the posture.
AFTER ACTING, REFLECT
during action – reflect constantly, too
Action and silence have to go together
During asanas, mind is in full silence, watching yourself from the inside
Do things rhytmically, with a calm mind
Do asanas MEDITATIVELY, pranayama DEVOTIONALLY.
AWARENESS: Every pore of the skin has to become an eye.
use the “eyes” of the millions of cells, feel their position, know what is happening, know whether it is right or wrong, know how to correct it -> flow of intelligence
Listen to the body, what it can do, reflect, solutions will present themselves
PAUSE and REFLECT between each movement
Self-aware=being fully inside yourself, NOT looking at yourself from outside
BALANCE: give attention to your weaker side
Create equal strength, stability, intensity
To bring a part of the body in correct alignment, you have to work with the whole body.
Constantly recharge attention – rays of light of intelligence shining through the body
Dynamic extension: from the core of our being
Create room between the skin and the tissue under it.
After extending to the extreme: live in the asana, experience joy and freedom in it.
STRETCHING: create space, extend from the center
compression is bondage, expansion is freedom

neděle 26. února 2012

Tělo jako chrám, Seznámení s dělohou, Dýchání do dělohy - 3 automatické texty o ženské energii

Tělo jako chrám

Člověk je vším nebo sám
Záleží, zda obývá svůj chrám

Bohyně, velekněžka
Je bytost jako ty
Která se však dotýká své podstaty
S každým dechem
Božský nektar do ní prýští
Tisíce přátel
Najde v kupce spadlého listí

Je spojena s celým vesmírem
Skrze svou posvátnou loď
Zářící bránu, do neznáma vchod

Tělo je tvůj vysílač
Tělo je přijímač požehnání
Tělo je tvým nástrojem
Extáze i zrání

Miluj ho, buď s ním
Přijmi do srdce svůj stín
Není žádný hřích
Je jen teplo, něha
Živost a smích



Seznámení s dělohou

Zdalipak ji znáš
Svou pravou tvář?
Jeskyni vědění
Studnici umění
Fontánu poznání?

Lůno vesmíru
Plodí skutečnost
Tvarů a barev přemíru
Lásku a rozmanitost

Naslouchej hlasu z hlubin
Ptej se, vnímej, studuj
Buď učednicí své dělohy
Tou, která chce odhodit okovy
Tou, která řídí náhody
Ochránkyní života, vzduchu a vody
Pochopení pravdy skrývá se
V projevech nekonečna
Jež přichází z dělohy



Dýchání do dělohy

Přes hory, přes vody
Skrz tisící porody
Hlubinami náhody
Proudí vesmírné pochody
Vinou se setkání a rozchody

Ve svém středu
Najdeš vnitřní pravdu
Ticho nekonečna
Které objímá
Hukot vesmírného řádu

Stojí mimo zákony
Aktivního stvoření
Není tam vzdálenost ani čas
Zůstává jen objetí

Všechno znáš
Když se tam dovnitř dáš
Klíče k záchraně života máš
Je na tobě
Co s nimi uděláš