Tělo jako chrám
Člověk je vším nebo sám
Záleží, zda obývá svůj chrám
Bohyně, velekněžka
Je bytost jako ty
Která se však dotýká své podstaty
S každým dechem
Božský nektar do ní prýští
Tisíce přátel
Najde v kupce spadlého listí
Je spojena s celým vesmírem
Skrze svou posvátnou loď
Zářící bránu, do neznáma vchod
Tělo je tvůj vysílač
Tělo je přijímač požehnání
Tělo je tvým nástrojem
Extáze i zrání
Miluj ho, buď s ním
Přijmi do srdce svůj stín
Není žádný hřích
Je jen teplo, něha
Živost a smích
Seznámení s dělohou
Zdalipak ji znáš
Svou pravou tvář?
Jeskyni vědění
Studnici umění
Fontánu poznání?
Lůno vesmíru
Plodí skutečnost
Tvarů a barev přemíru
Lásku a rozmanitost
Naslouchej hlasu z hlubin
Ptej se, vnímej, studuj
Buď učednicí své dělohy
Tou, která chce odhodit okovy
Tou, která řídí náhody
Ochránkyní života, vzduchu a vody
Pochopení pravdy skrývá se
V projevech nekonečna
Jež přichází z dělohy
Dýchání do dělohy
Přes hory, přes vody
Skrz tisící porody
Hlubinami náhody
Proudí vesmírné pochody
Vinou se setkání a rozchody
Ve svém středu
Najdeš vnitřní pravdu
Ticho nekonečna
Které objímá
Hukot vesmírného řádu
Stojí mimo zákony
Aktivního stvoření
Není tam vzdálenost ani čas
Zůstává jen objetí
Všechno znáš
Když se tam dovnitř dáš
Klíče k záchraně života máš
Je na tobě
Co s nimi uděláš