Zatím na to znám dvě odpovědi, z míst, kde jsem byla:
Na Rainbow festivalech.A na psytrancových festivalech :)
Na těchto akcích se pohybuje nejvíc lidí, kteří vypadají, že jsou v normálním přirozeném tělesném a energetickém stavu, jehož obraz si odmalička nosím někde hluboko v sobě. Mají svaly na správných místech a přirozeně tvarované, projevují pružnost, život, vitalitu, je vidět, že jim energie správně proudí.
To dává zajímavé odpovědi na otázku, jakými aktivitami toho stavu dosáhnout.
Obě skupiny zjevně soustavně a dlouhodobě kempují v přírodě, je to podstatná část jejich životního stylu. To znamená spoustu různorodých fyzických činností.
Psytrancáři tančí. A tančí a tančí a tančí. Hodiny a hodiny, každý den, co stráví na party, což mohou v létě být týdny. Vypadá to, že to samo o sobě v zásadě stačí, ke zotavení ze života v krabicích a postupnému návratu do přirozeného stavu. Spolu s tělem se probouzí i duch, rozsvěcují se oči, objevují se nové nápady a myšlenky.
V obou skupinách se hodně žongluje.
Na Rainbow je hodně lidí, co praktikují jógu a další cvičení.
Připadá mi, že ve skutečnosti hlavní jsou ty činnosti, které probíhají spontánně, neplánovaně, nesystematicky, právě všechno to chození, bydlení v kempu a tancování, činnosti, které nejsou míněny jako „cvičení“, dějí se buď proto, že jsou potřeba, nebo jen tak pro radost.
Takový člověk má v sobě jistou přirozenost a uvolněnost, která třeba kulturistovi chybí... A taky vypadá jinak. Je vidět, že jeho tělo je aktivní tisícem různých způsobů, neopakuje donekonečna denně stejné pohyby.
Není to jen o těle, je to daleko víc o energii, o vitalitě, a zároveň o KLIDU, který vyzařuje člověk, jehož tělo má naplněné své přirozené potřeby.
K tomuto textu mě inspiroval festival Ozora, ty tisíce lidí tam. Žasla jsem nad tím, jak ten tanec stačí, i když většina z nich nejspíš nedělá nic dalšího systematicky.
Pro prvotní zotavení a probouzení člověka, ze stadia otroka do stadia bytosti, která se pro začátek přinejmenším dokáže rozhodnout, co je jí příjemné a co si přeje dělat, stačí tančit. Tančit svůj vlastní tanec, nikým a ničím jiným neurčované vlastní energetické pohyby vycházející zevnitř, z duše. Ponořit se, dělat to pořádně, a dlouho.
A ono se něco stane.
Záměr a smysl
- Marketa Reinstein
- Od maličkých postřehů o každodenních věcech, až po ty největší globální záležitosti, všechno je to nekonečný fraktál. Odmalička se zajímám o principy fungování světa jako celku, lidských společenství i jednotlivého lidského ducha a života. Baví mě všímat si souvislostí pod povrchem, zvláště těch, které jsou všem na očích, a přitom se o nich z nějakých zvláštních důvodů téměř nemluví. Také už asi 40 let píšu :), o všem, co vnímám, a zažívám, a o souvislostech, které rozpoznávám. Psané slovo je spolup s tancem :) moje nejoblíbenější médium k vyjádření a sdílení. Můj zvláštní životní příběh mi dal příležitost rozvinout hluboké spojení s přírodou, a mnoho let od raného dětství se věnovat pozornému sledování světového dění a studiu historie, aniž by mě rušilo téměř cokoliv jiného :) Dlouho jsem svůj smysl nacházela v "undergroundu", v alternativních subkulturách, ale teď pro mě ta doba skončila, cítím, že se všichni potřebujeme zapojit vším, co umíme a rádi děláme. Práce se slovem a myšlenkami je pro mě nesmírně naplňující, a cítím teď potřebu vyjadřovat se k realitě. Přeju si moci svou troškou přispět k uzdravení a očištění našeho světa.