Před časem jsem tu publikovala výsledky svého experimentu s nepožíváním cukru a pečiva. Nejedla jsem tyto potraviny měsíc a byla jsem velmi překvapená, o kolik mám více energie, lepší náladu, jasnější mysl a větší schopnost aktivně něco dělat a tvořit.
Teď jsem narazila na zajímavá videa
od lidí, kteří se tímto tématem zabývají profesionálně, a
chtěla bych tu posdílet odkazy, a pro ty, kdo by to raději česky,
pár stručných informací, co tam říkají:).
Jsem objevením
těchto přednášek celkem nadšená. Moje experimenty byly
založeny na vlastním vnímání, co ty potraviny se mnou dělají.
Ale když takhle vnímáte něco, co zdá se většina lidí okolo
vás na vědomí nebere, je celkem snadné říct si, že se vám to
zdá, a začít být zase “normální” a na věc zapomenout....
Ukazuje se ale, že se mi to zřejmě
nezdá. Obsah níže uvedených videjí potvrzuje úplně přesně
to, co jsem se pokoušela laicky popsat před rokem. A vypadá to, že
si ve světě už tisíce lidí uvědomují to samé, a dělají
odpovídající změny ve své životosprávě, a minimálně desítky
vědců na tato témata provádí výzkum.
Dr. William Davis: Pšenice, nezdravá
obilnina
- Současná pšenice je oproti dřívějším variantám geneticky vysoce modifikovaná v něco zcela jiného, než jedli naši předkové. Aktuální forma je na trhu cca 30 let, což odpovídá období explozivního nárůstu obezity v USA i jinde.
- Dnes běžná pšenice působí na opioidní receptory v mozku tak, že mj. zvyšuje chuť k jídlu
- Chléb má vyšší glykemický index než rafinovaný cukr, způsobuje tedy ještě více prudký a krátký nárůst krevního cukru. To dělá z pečiva návykovou drogu, ještě návykovější než cukr. Platí to i pro celozrnný chléb, dokonce více
(pozn., z jiného zdroje: v posledních 20 letech se tvrdí, že celozrnné obiloviny jsou velmi zdravé a máme jich jíst hodně, původ tohoto tvrzení, které obrovsky zvýšilo především spotřebu pšenice, protože většina lidí si koupí celozrnný chleba a další obiloviny neřeší, je nyní zpochybňován, je možné, že od začátku souvisel s obchodními zájmy, viz. např. kniha Death By Food Pyramid). - Pšenice zvyšuje propustnost střeva, narušuje jeho přirozené obranné mechanismy, takže může do krve proniknout více toxických látek. Jedním z možných důsledků je tekutý průjem. Tento stav přispívá i k zánětům kloubů, dýchacích cest a dalších orgánů
- Bezlepková dieta (ať už máme opravdu netoleranci lepku, nebo ji volíme dobrovolně), je dobrá věc, pokud to znamená, že nejíme obilniny. Pokud jíme komerční “bezlepkové” produkty, moc si nepomůžeme, protože jejich výrobci používají náhražky, které mají glykemický index často ještě vyšší než pšenice a další negativní vlastnosti
(pozn. moje vlastní: Přečtěte si někdy složení bezlepkového chleba nebo něčeho. četla jsem to, a ještě nikdy jsem nekoupila. Pejsek s kočičkou vařili dort...:)...neuvěřitelná směs příliš mnoha divných věcí, která nemůže jít strávit....) - Při vyloučení pšenice ze stravy nastává rychlý úbytek hmotnosti (eliminují se záněty v těle a s tím odchází přebytečná voda, a samozřejmě také ztrácíme nadbytečný tuk)
(pozn. moje: Věřím tomu. Znám to tedy spíš naopak: když pečivo atd. nejím, což se mi někdy daří týdny i měsíce, udržuju si váhu, která mi vyhovuje, jakmile zase začnu, neboli zrelapsuju do závislosti na něm, za chvíli si všimnu, že mi na těle překáží měkký rosolovitý tuk. Je celkem jasné, že opravdu obézní lidé, kteří měli tu závislost léta patrně daleko těžší, začnou rychle hubnout, když přestanou. Přestože samozřejmě pšenice je u nich jen jeden z řady faktorů, ale ono když člověk změní jeden faktor, často je překvapen:) - Bez pšenice má člověk více energie a jasnější mysl.
(pozn. moje: Potvrzuji, loni na jaře jsem přesně to vnímala při svém měsíčním experimentu s totálním vyloučením cukru a pečiva, připadalo mi to ale jako “příliš divoké teorie”...) - Pšenice je lehce psychoaktivní, mechanismus ještě není prozkoumán, ale tento fakt je znám. Je doloženo, že u schizofreniků přispívá konzumace pečiva ke zhoršení symptomů (hlasy, atd.), a jeho úplné vysazení k výraznému zlepšení.
Kniha od autora této přednášky:
Pšeničné břicho
Kniha o důsledcích nadbytku cukru a
uhlohydrátů pro náš mozek:
A další pěkná přednáška o
pšenici:
V 80. letech se začalo věřit, že
srdeční choroby způsobuje tuk, a proto potřebujeme snížit jeho
spotřebu. Všechno muselo být najednou “nízkotučné”. A čím
byl nahrazen tuk? Obilninami a cukrem. Patřila k tomu i oficiální
ideologie, která začíná teprve dnes být zpochybňována – že
obilniny jsou přirozeným a zdravým základem stravy – a cukr –
o tom se moc nemluvilo, zřejmě nevadí ;)
Proč je dnešní pšenice jiná?
Produkt intenzivního systematického šlechtění od 40. let
minulého století, které bylo prováděno za účelem předejít
hladu, uživit rostoucí populaci Země. Pochopitelný a dobrý cíl,
vznikla při něm ale potravina, která je původní pšenici
geneticky vzdálenější než člověk opicím.
Dva pěkné citáty:
„Skutečná
reforma systému zdravotní péče = změna způsobu, jak lidé
pečují sami o sebe“
„Definice
šílenství: Dělat věci tak, jak jste je vždycky dělali, a
očekávat, že se něco změní.“
A teď o cukru:
Cukr: Hořká pravda
Zajímavosti:
Coca Cola obsahuje sůl (hodně), a
kofein – tedy diuretika vyvolávající žízeň. A cukr, který
maskuje sůl a hořkost kofeinu :)
Když budete rok každý den pít jednu
půllitrovou kolu, přiberete 12 kg tuku.
Základní fakta:
Jak souvisí cukr s
epidemií obezity:
- Naše tělo má přirozenou schopnost registrovat, že už jsme sytí a naše buňky nepotřebují další energii. Cukr tuto schopnost narušuje, takže jíme více, než potřebujeme (pozn. moje: zřejmě právě PROTO všechny ty cukrové tekutiny jako nápoje k jídlu – nepochybně se tím ohromně zvyšují zisky potravinářského průmyslu)
- Cukr způsobuje rychlý nárůst a pak rychlý pokles krevního cukru. Jakmile nastane pokles, silně toužíme zase něco sníst, ze všeho nejvíce další cukr, a to i když naše tělo doopravdy ještě nepotřebuje další kalorie.
- Prázdné kalorie z cukru neuspokojí naši potřebu skutečných živin. Celkem přirozeně proto chceme kromě cukru i normální jídlo. Což znamená, že pak snadno sníme i několikrát více celkových kalorií, než bychom jedli, kdybychom cukr prostě nepožívali. Pokud to neděláme, a spokojíme se s cukrovými pochoutkami místo skutečného jídla, tak možná nepřibereme, ale důležité živiny nám pak zase chybějí.
A i pro ty, kdo tuk neřeší:
- Cukr je také psychoaktivní, a to hodně. Má prokázané účinky na náladu a schopnost soustředění. Souvisí to s těmi prudkými výkyvy krevního cukru, které vyvolává. Je doložen vliv na schopnost učení a koncentrace u dětí, ty by ho ideálně vůbec neměly požívat (mimo jiné i proto, že čím dříve se s takovou drogou začne, tím závislejší na ní člověk v dalším životě je).
Pozn.: v jednom ájurvédském zdroji jsem četla, že u dětí s ADHD v mnoha případech nastane zásadní zlepšení, když se udělá jedna jediná změna životosprávy: zcela se vyloučí cukr...
Ájurvéda říká také, že cukr narušuje trávení ostatních potravin, pokud se požívá současně s nimi, nebo předtím, než bylo předchozí jídlo stráveno.
---------------------
- Cukr je také psychoaktivní, a to hodně. Má prokázané účinky na náladu a schopnost soustředění. Souvisí to s těmi prudkými výkyvy krevního cukru, které vyvolává. Je doložen vliv na schopnost učení a koncentrace u dětí, ty by ho ideálně vůbec neměly požívat (mimo jiné i proto, že čím dříve se s takovou drogou začne, tím závislejší na ní člověk v dalším životě je).
Pozn.: v jednom ájurvédském zdroji jsem četla, že u dětí s ADHD v mnoha případech nastane zásadní zlepšení, když se udělá jedna jediná změna životosprávy: zcela se vyloučí cukr...
Ájurvéda říká také, že cukr narušuje trávení ostatních potravin, pokud se požívá současně s nimi, nebo předtím, než bylo předchozí jídlo stráveno.
---------------------
Je samozřejmě jen na vás, jestli vás
takovéhle informace zajímají, a už teprve, jak s nimi naložíte :))
Neříkám, že by ty věci
někdo neměl jíst... Sama se s tím potýkám a vím, jak je to
těžké, i když je omezit opravdu CHCETE.... Je snadné je
z běžné stravy vyloučit a nahradit spoustou extrémně dobrých věcí. Ale je
těžké vzdorovat pak chuti na ně, chuti na ten specifický pocit
;-) ve chvílích, kdy jsou všude kolem vás k dispozici, zvláště když je tak snadné říct si „dělají to
všichni, nemůže to přece být takový problém....dám si
tohleto, dám si támhleto, pro jednou se nic neděje....“
Myslím si pořád, že
dávat si ty věci občas pro radost, je pro zdravého člověka
v pohodě. Ale je opravdu, opravdu snadné zase začít dělat to
každý den ;)... A pak zase po nějakém čase mrkat na ty
důsledky...
A pak samozřejmě záleží, jak moc ty potraviny působí právě na vás. Na mně hodně. Někdy stačí i jednou, abych měla sračku a zkažený večer. Nebo týden či měsíc jednou denně, abych byla celkově otupělejší a unavenější. Možná že na vás působí málo, možná pro váš život jsou v pohodě.
Ale tedy, pokud jste dočetli až sem, je docela pravděpodobné, že i vám, respektive vašemu tělu, připadají nějak podezřelé :)
Myslím si ale, že dobrý
začátek je vůbec si uvědomit, že obě tyto skupiny
potravinářských produktů dnes jíme spíš pro jejich psychické
účinky, pro příjemné pocity z prudkého nárůstu krevního
cukru, a pro pocity klidu a uvolnění, než proto, že by si to
přálo naše tělo.
Na tom není nutně nic
špatného. Příjemné pocity jsou pro život důležité. Ale je
dobré vědět, že to příjemné něco slouží čistě jen pro
radost/uklidnění, a to spíše mysli než těla. Není to tělu moc
užitečné a má to i problematické vlastnosti. Pokud si tohle
uvědomujeme, budeme k tomu možná v budoucnu přistupovat trochu
jinak, než dokud jsme to považovali za „základní potravinu“.
Začínám tímto další
experiment.
V loňském roce pro mně
byla poslední opravdu úpornou a pořád se vracející závislostí
právě pšenice. Pořád nějaké mlsání nějakého chleba a
pečiva, i když už dávno a moc dobře vím, že to moje tělo
nechce, a mám naprosto funkční a příjemný systém stravování,
který se bez moučných produktů zcela obejde.
Ale vždycky jsem měla
tendenci dát si je „navíc“...jako zákusek, během chození po
městě, a tak. Občas jsem s tím na nějakou dobu přestala – a
zase začala. Vytvořila jsem si dokonce vyložený zvyk, po
normálním jídle si chtít dát kousek chleba, s pocitem, že bez
něj nejsem úplně spokojená.
A dělo se přesně to, co
popisuje pán v prvním videu, přesně takové důsledky. A pořád
jsem se nějak pokoušela namluvit si, že pečivo vlastně není až
takový problém, že pro mě je problém třeba ten cukr, to vím, na ten si dávám pozor...ale to pečivo přece néé, to bych si přece mohla nechat
;)
Zpětně vidím, k čemu
to vedlo, jaké další věci se děly v každém „chlebovém“
období.
Časem se o tom rozepíšu
víc, zatím se mi nechce, je to příliš současné.
Zatím s tím prostě
budu něco dělat, tedy prostě to už nebudu jíst, a po čase budu
reportovat výsledky :)
