Sedím si tak v čajovně a vedle mě
si povídají čtyři mladí pánové, zřejmě obchodní partneři a
zároveň přátelé. Mají tam pracovní schůzku. Řeší byznys a
po chvíli se zaberou i do osobních témat. Jeden zmíní meditační
seminář, na kterém byl v duchovním centru někde v přírodě,
vypráví jak se tam uvolnil a vyčistil si hlavu.
A druhý prohlásí:
„No jasně, zklidnit se na takovým
místě, to dokáže každej. Ale ta pravá výzva je být v klidu
tady, ve skutečným životě!“
A pak následovala konverzace na téma, jak ten správný "seberozvíjející" člověk je v dokonalé pohodě v jakémkoliv prostředí a podmínkách.
Kolikrát už jsem tohle od konce 90.
let slyšela? Přijde mi, že je to mezi lehce „duchovně“ (ani
tomu tak nemusejí říkat, nenapadá mě vhodnější slovo:)
laděnými lidmi mezi 30 a 40 téměř mantra...
Nad tímhle tématem uvažuju už
dávno, a dnes jsem tento textík konečně dopsala, a koukám, že
docela pěkně navazuje na ten minulý :)
Co ti lidé vlastně říkají? Chápu
to zhruba takto:
- Skutečný život je ve městě, uprostřed výfukových plynů, hluku, mobilů, wifi, atd. Skutečný život je tvoje práce v systému – počítač, auto, schůzky, atd. To je jediný způsob, jak žít.
- Měl bys být schopen být v tomto prostředí klidný, šťastný, v meditativním rozpoložení. Pokud se ti to nedaří, pracuj na sobě!
- Jiné prostředí a jiný program – čistá příroda, klid, fyzické činnosti, atd – je jen na odreagování. Není to realita. Vyhledávat to příliš nebo dokonce chtít za něčím takovým odejít by byl únik.
Neboli: Neměň práci, neměň
prostředí. Problém je vždycky jen v tobě, změň sebe. Realita
okolo tebe je dokonalá, současný životní styl je dokonalý, a pokud ti to tak nepřipadá, něco s tebou
není v pořádku.
Zní mi to jako mistrovský ovládací program...pokud by ho někdo aktivně vymyslel, musela bych přiznat jistý respekt k jeho zvrácené genialitě :).
Nebo jsme si to na sebe vymysleli sami ??
A pak je tu ještě ta druhá mantra,
která je ale populární v trochu jiných kruzích:
„Není důležité, co jíte,
hlavně když u toho myslíte pozitivně! Svou duchovní silou
dokážete transformovat každou sračku ve zdravé jídlo.“
Zatímco první výrok vám budou
opakovat spíš vzdělaní, mladší a zdraví lidé, vyznavači
druhého vypadají daleko obyčejněji (a někdy vůbec ne moc
zdravě). Někdy se tímto tvrzením (bez toho „duchovna“)
zaklínají i příslušníci vyloženě starší generace, vyznavači
„socialistické“ stravy na bázi mouky, cukru a
vepřa-knedla-zela:)
Konkrétní forma se liší. Samozřejmě
mnozí by nevyslovili slovo „duchovní“, které se v naší zemi
moc nenosí. Ale podstata je pokaždé stejná. Ti lidé věří, že
nějakou svou vnitřní silou, energetickou či magickou schopností
nebo prostě „pozitivním myšlením“ mohou transformovat
jedovaté jídlo nebo agresivní a jedovaté prostředí v něco, co
je bude dělat zdravými, šťastnými a spokojenými.
A nejen že mohou. Měli by, ba přímo
musí. Každý správný duchovní člověk to přece dokáže! Už
se mi stalo, že mi lidé věřící na tyto poučky tvrdili, že
pokud mi nedělá dobře jídlo od Číňanů plné glutamátu nebo
nemůžu dýchat při přechodu magistrály, nejsem zkrátka dost
pozitivní. Něco se mnou je špatně. Měla bych rozvíjet svou
osobní sílu a pracovat na sobě, abych byla v tomto světě šťastná
a spokojená za všech okolností, přesně takovém, jaký
je.....!:) Správní dokonalí vymeditovaní lidé z 21. století
jsou zářiví a radostní uprostřed čehokoli a nikdy nedávají
najevo žádné nepohodlí....
Teď jsem to možná popsala maličko
extrémně. Možná oni lidé sami by tyhle představy takto
nepopsali, protože si nikdy pořádně neuvědomili, na co to
vlastně věří. Takže to musím definovat za ně:
Věří, že dokáží silou svého
ducha transformovat objektivně negativní vnější faktory v
pozitivní. A že je to nejen možné, ale samozřejmé, snad je to
dokonce povinnost správného vědomého člověka.
Čemu naopak nevěří: Nevěří ve
změnu. Nevěří, že by byl dobrý nápad změnit práci,
odstěhovat se nebo určité věci už nejíst. Nebo alespoň chodit
do práce jinou cestou. Nebo si koupit dýchací masku, viz. můj
předchozí blog:)
Cokoli z toho by byl přece útěk,
únik. To „správný“ člověk nedělá...nebo jen naprosto
výjimečně. A pokud nějaké fyzické změny dělá, tak z nějakých
velkých ušlechtilých duchovních důvodů, ne proto, že je něco
prostě škodlivé pro jeho tělo....
Pozoruhodné je, jak ti lidé sami od sebe očekávají, že budou automaticky schopni něčeho, co pokud vím dokáží jen skuteční velmistři jógy a práce s energií.
Můj učitel ájurvédy, který studoval duchovní umění mnoho let u indických mistrů, nám říkal, že tohohle je schopen. Opravdu přeměnit negativní energii v pozitivní a "přefiltrovat" si fyzickou a energetickou špínu z prostředí.
Pokud musí, dokáže uprostřed Los Angeles dýchat čistou pránu, a dokáže transformovat jídlo, které si objednal u benzínky na americkém Středozápadě, nemá-li na příštích mnoho hodin šanci sehnat nic jiného do břicha....
A přesně jen v situacích, kdy absolutně není vyhnutí, tuto schopnost používá. Co jen může, tráví čas ve svém domku v lese, v horách a v přírodě, a jí čistou ájurvédskou stravu z bio surovin. Zdá se, že to transformování je docela energeticky náročné a ani tak není agresivní prostředí nebo mizerné jídlo něco, co by chtěl vyhledávat....
A to je ten jeden člověk z miliónu, kterému opravdu věřím, že to umí.
Po pravdě řečeno, těm manažerům z čajovny to nevěřím ani tři sekundy. Že si umí transformovat příšerný nuselský vzduch na božskou manu, nebo tak něco:)
Nemohu si
pomoct, musím se ptát: nebylo by jednodušší prostě přiznat, že
to prostředí na některých místech je hrozné a některé
potraviny v našem světě jsou jedovaté?
Ale to by potom člověk možná
potřeboval něco změnit. Na svých zvycích, na svém životním
stylu, na tom, co považuje za normální.
A to je možná daleko jednodušší stát se jógovým velmistrem. Nebo si namlouvat, že jím je.
Samozřejmě, a naštěstí, nejsou
takoví všichni. Znám mnoho lidí, kteří udržují naprosto
rozumnou rovnováhu mezi měněním sebe a měněním vnějších
podmínek.
Vyberou si vnější podmínky, které
opravdu chtějí, a pak v nich žijí tak pozitivně, jak to jde. Takže si třeba postaví domeček v lese, a ve městě tráví přesně tolik času, kolik vyžaduje práce, která je opravdu baví, a to jim pak za to stojí.
Zvolí to nejkvalitnější jídlo, které je jim rozumně dostupné,
a pak se z něj radují.
Právě, ono to jde.
Člověk může přistupovat k životu
radostně a pozitivně, může pracovat sám na sobě, a NEMUSÍ
kvůli tomu popírat, že s vnější realitou občas JE něco v
nepořádku. Může udělat i fyzické, i reálné změny. Milióny lidí to dělají. Není to žádný únik. Je otázka, který z popsaných přístupů je vlastně únik :)
Tento text je pro realitu. Pro vnímání
reality. A proti vymýšlení umělého, virtuálního světa, kdy si
představujete, že všechno je jen ve vaší vlastní hlavě. Což je taková docela divná móda 21. století. Možná
jsem staromódní, ale podle mě objektivní realita existuje:) A ta
tvrzení, jak si to všechno tvoříme jen sami, která se tak dobře
prodávají, jsou mi nějaká podezřelá .)
