Říkám tomu "systémové jídlo". Takové ty průmyslové dobroty z mnohonásobně zpracovaných surovin nasáklé chemií.
Většina lidí to považuje za normální jídlo. Je to k dispozici všude okolo nás, na každém kroku.
Snažím se to nejíst. Ale občas je to těžké. Když máte fakt hlad, a normální jídlo široko daleko prostě není k sehnání. Protože normální jídlo, čerstvé, živé, s vitamíny, minerály, životní energií, ze zdravých surovin, rozumně zpracované, je k dostání jen někde.
Musíte vědět, kde a jak si ho najít. Nejjednodušší je si ho uvařit. A to třeba v jedenáct večer na hlavním nádraží asi těžko.
Když sním normální jídlo, chutná dobře, a chuť v puse zůstane příjemná i pak. Uvnitř zanechá příjemný pocit tepla, naplnění, výživy, a ten i pocit takový zůstane.
Když sním systémové jídlo, chutná nejprve taky dobře. Jako třeba teď ten croissant na tom nádraží :) Chuť je příjemná. Dokonce mě během žvýkání napadá: proč vlastně tyhle věci nejím? Vždyť jsou fajn :)
Bezprostředně po dojedení mě obvykle napadne hned si dát něco dalšího takového. Zvláště pokud je v tom cukr nebo kofein. V tom případě mě to napadne vždycky. Ale mám už dost rozumu chvíli počkat.
O pět minut později se chuť změní v pachuť. Divnou, nepřirozenou, nepříjemnou. Začnu litovat, že jsem to do té pusy dávala.
Za další třeba půlhodinu pocítím další účinky. Například vysušenost. Skoro všechno systémové jídlo je příliš suché. Překyselenost. Skoro všechno systémové jídlo je příliš kyselé. Otupělost. Prakticky všechno systémové jídlo otupuje. Často vyloženou bolest v útrobách. Tělo není těm věcem přivyklé, jako těla většiny lidí, a tak je aktivně odmítá.
Říkám si: proč jsem to proboha jedla? Vždyť tohle už se stalo mockrát. Zapamatuju si to konečně?
Realita je ještě složitější. Přestože mi bylo špatně, jakmile to jednou udělám, mám tendenci udělat to další den znova.
Druhý den bude nepříjemná reakce mírnější. Tělo si rychle zvyká. Pokud to udělám několikrát, obvykle s tím samým druhem věci, zvyknu si, a přestanu cítit nepohodlí.
Pak, za několik dní, si všimnu, že tu mám nový zvyk. Pravidelně kupovat a jíst nějaký druh systémového jídla. A že se změnilo něco dalšího. Něco dalšího v denní realitě jsem začla přehlížet, něco dalšího skutečného, například si celou cestu ve vlaku čtu hloupé časopisy, místo informací, které opravdu potřebuju, nebo místo meditace.
Vždycky se s tím pojí něco dalšího. Protože k tomu systémové jídlo je, otupuje, takže zapomínám, co jsem opravdu chtěla.
Na pohled to není extrémní. Nedělám nic neobvyklého. Chovám se prostě jako ostatní. A to je právě ten problém.
Druhá možnost je to zastavit. Vyvodit důsledky, pamatovat si zkušenost a hned to zase stopnout. Ať už je to systémové jídlo nebo jiný systémový zvyk.
Jiní lidé si jich třeba mohou dovolit víc. Ale u mně je ten sklon ujet do umělé systémové reality a ztratit se z té skutečné moc silný. Nemůžu si dovolit poddávat se mu v ničem.
Protože nechci být systémový člověk. Chci být živá bytost, která jí živé jídlo, žije v živém světě a dělá to, na čem jí opravdu záleží.
A zajímá mě, jestli podobnou zkušenost mají další lidé. Vsadila bych se, že ano :)
