Dnešní pozorování dost souvisí s včerejším, a je tentokrát o tom, co pozoruju sama u sebe.
Tady v komunitě, kde jsem, je možné nejíst téměř žádné jídlo, které "prošlo systémem". Zhruba polovinu talíře tvoří čerstvě utržená bio zelenina. Máme lokální bio mléko a občas maso. Zbytek jsou bio suroviny nakoupené po pytlích. Průmyslové potraviny libovolného druhu jsou jen občasným doplňkem (máslo, někdy chleba, či placka.
Když jsem přijela, část surovin nebyla bio, z finančních důvodů, ale stálí obyvatelé s rodinami si stěžovali, že sice rádi chodí na společně vařené jídlo, ale pokud je to z nebio surovin, nechtějí to dávat dětem... Tak se to změnilo, a opravdu dost důsledně, tak na 80%, jsou nákupy bio.
Čeho jsem si všimla:
- Mám daleko jasnější hlavu a snadněji se zaměřuju na to podstatné, co opravdu chci, a co se předtím pořád nějak "rozplizávalo". Celé roky jsem měla v hlavě jeden projekt, a ten najednou nabyl konkrétní proveditelné podoby...
- Jsem klidnější, méně roztěkaná, vydržím déle u jedné činnosti.
Obě tyhle věci nepochybně souvisí i s klidným a čistým prostředím, a s řádem tady, a taky s morální podporou:), takže jídlo považuju za jeden z faktorů. Ale faktorem je určitě. To vidím, jakmile vyrazím do "civilizace" a začnu jíst méně kvalitní věci.
Ale třetí věc je jednoznačná:
- Průmyslové potraviny jsou návykové. Když jich je takto málo, člověku "chybí", i mně, pozoruju touhu po nich, jako po něčem speciálním, jakmile se objeví.
- Pokud nějaké sním po delší pauze, všímám si, že pot a další výměšky divně smrdí. Včera jsem měla wheat bix, což je místní standardní průmyslová forma pšeničného pečiva, a to teda už jíst nebudu ;-D, i když se mi líbí jak křupou...neumím si představit, co do toho dávají, brekeke, ten pocit v těle byl opravdu moc zvláštní, a ten pach při čurání. A to prý v nich je jen 99% celozrnné pšenice.
Co z toho pro mně plyne:
Ono to čisté jídlo je naprosto proveditelné. Hodně jsem podléhala takové představě, že je to nějak těžké a složité. Není. Samozřejmě, pokud si člověk zeleninu nevypěstuje sám, musí si najít nějakou farmu, kde ji nakupovat, nebo objednávat přes bedýnkové systémy. Ale to mi nepřijde nějak vysoká cena za skutečné jídlo. Nejlepší by mi asi přišlo najít nějaký lokální nadšenecký zdroj, farmu, co nemá certifikát, ale nepoužívá chemii....
Co se týče vynaloženého času, asi nejlepší přístup je společné vaření v rámci domácnosti o několika lidech, nebo ještě ve více lidech. Tady vaříme 2x denně pro cca 20 lidí a je to neuvěřitelně efektivní.
Záměr a smysl
- Marketa Reinstein
- Od maličkých postřehů o každodenních věcech, až po ty největší globální záležitosti, všechno je to nekonečný fraktál. Odmalička se zajímám o principy fungování světa jako celku, lidských společenství i jednotlivého lidského ducha a života. Baví mě všímat si souvislostí pod povrchem, zvláště těch, které jsou všem na očích, a přitom se o nich z nějakých zvláštních důvodů téměř nemluví. Také už asi 40 let píšu :), o všem, co vnímám, a zažívám, a o souvislostech, které rozpoznávám. Psané slovo je spolup s tancem :) moje nejoblíbenější médium k vyjádření a sdílení. Můj zvláštní životní příběh mi dal příležitost rozvinout hluboké spojení s přírodou, a mnoho let od raného dětství se věnovat pozornému sledování světového dění a studiu historie, aniž by mě rušilo téměř cokoliv jiného :) Dlouho jsem svůj smysl nacházela v "undergroundu", v alternativních subkulturách, ale teď pro mě ta doba skončila, cítím, že se všichni potřebujeme zapojit vším, co umíme a rádi děláme. Práce se slovem a myšlenkami je pro mě nesmírně naplňující, a cítím teď potřebu vyjadřovat se k realitě. Přeju si moci svou troškou přispět k uzdravení a očištění našeho světa.