Příroda na druhou :)

Nebo také opravdu-opravdová příroda.
Příroda, jaká určitě byla i u nás - před průmyslem, a před stovkou obyvatel na kilometr čtvereční.

Jdete lesem, a jste obklopeni zvuky v asi desetkrát vyšší intenzitě, než znáte z lesů našich. Oproti tomu jsou naše lesy tichá místa. A není to jen o rozdílu v přírodě jako takové. Shodli jsme se tady se všemi Evropany, že i v našich zemích určitě bývalo víc zvířat, víc ptáků, víc....dění.... Vzpomínám si, jak jsem jako dítě četla různé pohádky a příběhy z dřívějších století, odehrávající se v našich lesích. I z pouhých slov a popisů na papíře dýchala ta samá živost, jakou jsem našla až tady. Byla tam.

Tady všude něco kráká, šustí, běhá, sviští, bzučí. Země pod nohama vibruje životem. Nejpříjemnější je chodit bosi, při každém kroku cítíte, jak vás Život nabíjí energií, skrze naše malé nasávací energetické tlamičky uprostřed chodidel.
Proto tak místní hipíci bosi chodí, prakticky všude, kde není vyloženě společensky vyžadováno vzít si boty :)

Pocit, že jste obklopeni jedním jediným živým organismem, je přímo hmatatelný. Buš je těžké brát jako "kulisu", jako často vnímáme přírodu u nás. Obklopuje vás a prostupuje vámi. A mluví s vámi.

Objevování zvířat nebo aktivity hmyzu nejsou náhodné. Jsou to všechno buňky toho organismu, a reagují na vaše vibrace a myšlenky. Podle toho, na co myslím, jaký mám záměr, jak jsem naladěná, je prostor různě přátelský a chová se ke mně různě. Takhle mě při necitlivém chování bodla včela. Nic jsem jí neudělala. Prostě přiletěla a bodla mě. Nikdy jindy se mi to nestalo.
A stejně tak mě kousli mravenci, když jsem zabloudila do jejich teritoria s hlavou plnou divných myšlenek, a nechali mě na pokoji při stovce jiných příležitostí.
Nejhlubší zážitky jsem měla na party na tripu. Dokud jsem se chovala vhodně a správně, jak je v přírodním chrámu na místě, komunikovala, projevovala respekt, cítila jsem se úžasně doma a v bezpečí, obklopená přáteli. Když jsem udělala něco nesprávného, okolí se mnou přestalo mluvit, a najednou jsem byla sama, izolovaná. Tedy, vlastně ne sama....jen s lidmi....sama v lidském společenství odděleném od přírody.

I doma mě přitahují silná místa, přírodní zákoutí, kdekoli jsem, vylezu si na kopec, zalezu do rokle, lehám si zády na kameny a objímám stromy. Ale slyšet jejich sdělení v Čechách, a v Austrálii, je rozdíl mezi šepotem a burácením hromu. Šepot se dá snadno zapomenout nebo zpochybnit. Burácení popřete těžko.

To je jeden z důvodů, proč jsem sem přijela. Tedy, předem jsem to spíš jen tušila, teď je to úplně jasné. Prožít takovouhle přírodu. Přírodu, která je ještě celistvá. Les, kde jsou víly a skřítci, všichni ti duchové, malí a velcí, a starají se každý o svou část, a cítíte je. Přírodu, která na vás mluví jasným hlasem a ví přesně, co chce a potřebuje.
Z toho samého důvodu bych sem ráda přivedla víc lidí od nás. Přijde mi, že každému, kdo se narodil na našem přelidněném a přecivilizovaném starém kontinentu, to může být prospěšné. Můžeme si tady pročistit hlavu, ujasnit si, co je důležité, popovídat si s místní přírodou, a díky tomu pak třeba lépe vědět, jak podpořit přírodu u nás, která nesmírně potřebuje naši energii , pozornost a pomoc.