Příroda jako téma pokecu u piva :)

Všimla jsem si toho snad hned prvních pár dnů, a pořád dál mi to dělá radost.
Australané si daleko víc povídají o přírodě než kteříkoli jiní lidé někde jinde, které jsem zatím potkala.
Těžko říct, nakolik je to záležitost alternativních lidí, se kterými trávím čas. Přijde mi, že zrovna tohle je obecnější věc, všimla jsem si toho i u obyčejných lidí.

Zkrátka, lidé si povídají o vodopádech, buši, stromech, oceánu a zvířatech, a to hodně, často a s úžasem a respektem.

Ono to nepochybně souvisí s tím, kolik tu té přírody je, a jak je zdravá a plná života, což je na celý samostatný příspěvek.
Je celkem jasné, že příroda zaujímá víc místa v myslích lidí, když je všude kolem, zatímco lidé nahuštění ve městech si potřebují najít jiná témata.
Ale stejně je to příjemné, osvěžující, připadá mi to tak nějak dobře.

A pak další věc, to už ale zjevně je víc typické pro alternativní hipíky, redneckové to určitě budou mít jinak.

Fascinuje mě způsob, jak se třeba tady na farmě přistupuje k živým tvorům všeho druhu, jak se o nich mluví, co se říká dětem.
Žádný tvor není fuj, hnus, nežádoucí. Tvorové si dělají svou věc, a jsou zajímaví a úžasní. Pokud se ta jejich věc nějak kříží s tou naší, jako třeba v případě hadů nebo pijavic, prostě si dáváme bacha :) Ale nejsou kvůli tomu zlí nebo špatní, neděsíme se jich. Pijavici prostě sundáme, jsou i tací, kteří si ji nechají, prý čistí krev. Hadovi se vyhneme. Stejně tak pavoukům jdeme z cesty, zároveň jsme ale rádi, že tam jsou, protože žerou bodavej hmyz :)
Samozřejmě nikdo nepěje chválu na komáry....ale nezaregistrovala jsem ani žádný odpor ke hmyzu. Bez hmyzu by nic nerostlo. Prostě si dáme do okna síťku.
V kuchyni, a kdejaké škvíře jsou švábi jako hrom, vylézají v noci. Když jsem o nich předtím slyšela a četla, vždycky to bylo  ve smyslu hrůza, hnus, nejvíc mi utkvěl pan Burroughs, jak v protichemické masce chodil vystříkávat prostory. Tady jsou prostě fact of life, nezaznamenala jsem jedinou reakci někoho na jejich existenci, negativní ani jinou....
Ono to ostatně ani jinak nejde, ve městě jde prostory odhmyzit, ale uprostřed buše tvorové prostě přijdou, kdyby se člověk na hlavu postavil, takže jediné rozumné je je přijmout, a chápat jak fungují, takže prostě jídlo se musí přikrýt, jinak ho něco začne jíst ;-D, pokud chceme držet počet tvorů v kuchyni na rozumné úrovni, musí být čistá, atd.

Občas narazíme někde, při práci nebo tak, na nějaký obzvláště velký exemplář hmyzu, velký třeba jako pěst (moje pěst, malinká, nebojte:). Lidi se seběhnou a žasnou nad ním :)), volají vás, ať se přijdete taky podívat. Panuje obecná snaha rozhodně mu zbytečně neublížit, pokud překáží nějaké práci, počká se, až odejde.

Myš v noci v pokoji je legrační zajímavé stvoření produkující záhadné šramoty, ne zdroj křiku a útěku ;-D Tedy, utíká samozřejmě ona, když na ni třeba posvítíme, ne člověk :) Včera jsme si prohlíželi atlas místních zvířat, a každý jsme identifikovali různé tvory, které jsme viděli u sebe v pokoji nebo v noci cestou na WC. V pokojích hlodavci, netopýři, venku possumové.

Ale to už není o místních, místní tam byl jeden, zřejmě jsme se tu sešli, z rozmanitých zemí, samí takoví lidé, kteří to cítí podobně. Ono už na webových stránkách je varování na 10 řádek, nejezděte sem, pokud vám vadí ti a ti a ti tvorové ;-D

Věděli jste, že ve vnitrozemí Austrálie žije asi milión divokých velbloudů? Přivezli je tam někdy začátkem 20. století z Afghánistánu, tedy asi 200 jich bylo, a velbloudáři. Zalíbilo se jim tam. Nikdo neví co s nima. Arabové by je prý koupili, ale nenašel se investor, co by stavěl lodě na jejich přepravu.
A do pahorků za Nimbinem chodí lidi lovit divoké krávy.
A divokých koček různých velikostí je nejvíc moc po celém kontinentu.

Zvířata jsou nekonečné téma, protože je jich tolik a všude, ale to už je opravdu na ten další příspěvek :)