Co si koupí umývač nádobí v nejdražší zemi světa

Tohle jsem psala ještě v Austálii :)...proto přítomný čas. Pár finančních reálií, pár tipů jak přežít a zamyšlení nad životní úrovní a jak kdo ji využívá.

---------------------------

Lidi mi to říkali, že Austrálie je drahá země (mimochodem, k nadpisu: nevím, jestli je opravdu nejdražší, ale určitě jedna z nejdražších).

Lidi kroutili hlavou nad plánem být tu pět měsíců. Nějak mi to nedošlo. Finanční plánování je něco, co se musím ještě hodně učit. Neměla jsem realistickou představu, nespočetla jsem si to, prostě jsem nevěděla. Přišlo mi, že jsem za tři roky šetření uspořila dost, abych tu mohla skromně ale normálně fungovat jako turistka :)

Přitom ono by bývalo stačilo přepočítat si minimální mzdu na koruny a nad výsledkem se zamyslet. Znala jsem ji. Nenapadlo mě to. Až na místě jsem zjistila, že jsem tu naprosto totální socka ;-D

Což je nakonec dobře, protože díky tomu to dopadlo přesně tak, jak to dopadnout mělo: jsem na místě, kde mám být, a dělám, co mám dělat.

Kdybych měla víc peněz, je tu tolik věcí, mezi které bych rozdělila pozornost, tolik co ocestovat, objevovat, zažít, vyzkoušet, jak se znám, snadno bych se v tom ztratila a přehlédla to opravdu důležité.

Vyřešila jsem to nakonec tak, že bydlím v komunitě, kde život nestojí skoro nic (bydlení za práci, jídlo extrémně levně), a podnikám občasné výpravy někam jinam :)

A protože musím opravdu hodně přemýšlet nad cenou úplně čehokoliv, mám dost dobrý přehled o cenách. A je zajímavé se zamyslet, jak to funguje, z hlediska globálního nastavení ekonomického systému.

Vždycky jsem měla pocit, že prakticky celá „západní civilizace“ je v jistém smyslu řízená centrálně. Některé věci jsou prostě všude stejné, a jen se nastavují různé parametry podle lokálních podmínek.

Podívejme se tedy na toho australského umyvače nádobí :)

Vydělá si 25 dolarů na hodinu. To je 500 Kč, a z toho plyne celý ten průšvih, co jsem si nespočítala.

Zkrátka, i chudí pracující lidé tady mají na hodinu částku, která prakticky pro každého Čecha už není zanedbatelná. Takže třeba 5 dolarů je pro ně maličkost. Káva nebo čaj v kavárně vyjde na 3-5 dolarů, podobně stojí láhev vody v supermarketu. Obložená houska okolo 8 dolarů....reálné jídlo samozřejmě 2x tolik.....atd, asi si začínáte umět představit.....

Naštěstí nejsou věci doslova 5x dražší než u nás , to už by opravdu nešlo, to už bych byla zpátky doma ;-D Je tu vyšší reálná životní úroveň než v ČR, tedy člověk si za peníze opravdu koupí víc věcí. Největší problém pro našince je jídlo, které stojí 2-3x víc. Podobně je to s ubytováním, asi tak 2x víc, pokud se držíte toho nejlevnějšího. Stan v kempu si postavíte za 25 dolarů, postel v hostelu dostanete za 25-35, jak kde. Drahá je taky pozemní doprava.

Oproti tomu některé věci stojí úplně stejně jako v ČR, takže pro Australany jsou zadarmo :) - letenky, oblečení, počítače, elektronika. Taky tu má každý Iphone a Ipad:)

Turisté ze západních zemí, kteří si mohou ve většině světa všechno dovolit a jen relaxují: Němci, Angličané, Američané, Skandinávci, tady pracují. Jejich země mají s Austrálií smlouvu o Working Holiday Visa, takže dostanou snadno vízum s pracovním povolením na rok, a pilně sbírají plody, obsluhují ve fastfoodech nebo prodávají na trhu, a prokládají to cestováním.

I oni musí pořád šetřit. Nejreálnější řešení pro takovéhle lidi, kteří nějaké ty peníze mají, je koupit si dodávku s kuchyňským vybavením, a v ní bydlet a vařit. Ušetří tím pádem za ubytování, a jídlo mohou řešit tím nejlevnějším způsobem: nakoupit velká balení levných surovin a vařit si sami.

Auta jsou ale drahá, i za starou dodávku dáte třeba 4-5000 dolarů.

My Češi tuhle dohodu s Austrálií nemáme a legálně pracovat nemůžeme. Jediný reálný způsob, jak tu fungovat, který vidím, je pohybovat se mezi různými komunitami a farmami a tam provozovat WWOOFING či dobrovolnictví, tedy práci za jídlo a stravu. Pokud nemáte našetřeno, pohybovat se nejspíš stopem :) Nebo to prokládat ilegální prací, pokud na to máte náturu ptát se a shánět, prý to není tak těžké, mnoha farmářům je to prý jedno a klidně vám zaplatí cash.

Nemám ale vlastní představu a netuším, jak moc složité je kdy a kde takovou práci sehnat. Potíž vidím v tom, že se vždycky najde dost zájemců s Working Holiday Visa. Samozřejmě, pokud máte nějaký jiný plán, co dělat, tak prostě potřeba počítat s těmi reálnými náklady. Ten Australan s platem 25,- na hodinu si vydělá měsíčně 4000 dolarů. Tak třeba s takovou částkou na měsíc už byste tu mohli fungovat v pohodě a i si zacestovat :) Když máte méně, prostě to znamená odříct si spoustu věcí, které jsou doma samozřejmé.

Tolik k cestovatelské stránce věci. Ale co jsem myslela tím globálním nastavením?

Připadá mi, že bez ohledu na to, jaká je v různých „rozvinutých“ zemích konkrétní situace, ceny a platy jsou nastaveny tak, aby si lidé mohli (a nemohli) koupit určité věci.

Čech s platem 100,- Kč na hodinu a Australan s platem 25,- dolarů si za svoje peníze pořídí zhruba stejné množství alkoholu;) Oba si mohou nějak dovolit opít se každý den, pokud si to přejí. Přijde mi, že to je jeden ze základních pilířů téhle civilizace.

Australan s minimální mzdou si stejně jako Čech může dovolit dostatek nekvalitního jídla ze supermarketu, případně i kvalitní jídlo z bioobchodu, ale o tom už musí přemýšlet. Zaplatí nájem (i nájem je cca 2x vyšší než u nás). Zbyde mu víc peněz navíc než Čechovi, takže například víc cestuje a může si většinou dovolit mít vlastní dům. Tato země je tedy v globálním systému „privilegovanější“.

Přijde mi chvílemi, že je to skoro takový experiment systému, prostě si zvolili tuhle zemi, že se budou snažit dát v ní lidem co nejlepší podmínky a relativní volnost, že to bude taková „vyvolená“ země, která se nechá relativně víc v pořádku, než je světový průměr.

A nebo to opravdu je soubor šťastných historických náhod :)

Je zajímavé pozorovat, co to dělá. Málo tlaku, celkem pohoda, dost všeho, čistá a krásná příroda.

Dělá to dva druhy věcí, jako vždycky. Ty lepší a ty horší.

Začněme od horších – jednou z nich je past přílišného pohodlí – pokud člověk nechce, nemusí se prakticky vůbec pohnout, a může si dovolit totální konzum a nadspotřebu, a na to někteří prostí lidé těžce doplácejí.

Pak taky někteří lidé využívají všechen ten prostor, čas a energii k tomu, dělat si spoustu starostí s hloupostmi – na úrovni jednotlivců je to třeba obsese osobním image, „dokonalostí“, na úrovni společnosti všelijakými strachy a s nimi spojeným přehnaným množstvím pravidel a předpisů (někdo prohlásil, že australský stát se o své občany stará jako o miminka, není to daleko od pravdy...). Někdy je to absurdní nebo komické, například stát platí (dobře platí) tisíce pracovníků, kteří postávají na silnicích v rizikových místech, rozhlíží se za řidiče a ukazují jim, kdy čekat a kdy jet, pomocí cedule "stop" / "slow".

Vypadá to ale, že hodně běžných lidí své možnosti využívá pozitivně. Cestují, vypravují se do přírody, provozují všemožný pohyb a starají se o svoje lokální komunity. Řekla bych, že oproti Evropě si větší procento lidí aktivně užívá života, vypadají zdravě a spokojeně, snaží se ve svém volnu dělat věci, které opravdu chtějí.

Napřed mě rozčilovalo, že například v Byron Bay okolo čtvrté hodiny zavře většina kaváren, obchodů a služeb. Ale když mi došlo, o čem to je, zvykla jsem si. Pracující lidé chtějí po práci žít vlastní život. Zamknou obchod nebo kancelář a jdou třeba surfovat. Mohou si to dovolit. A považují to za samozřejmost. A díky tomu jsou plní života, nejde z nich frustrace, ale radost a energie.

A ti vyloženě vědomější dělají spoustu úžasných věcí. Tvoří, vymýšlejí, studují, léčí. V Austrálii naleznete každý myslitelný směr alternativní medicíny, udržitelného rozvoje nebo sociálního aktivismu, a moře lidí žijících uměním. Australané cestují po světě a snaží se dělat dobré věci. Je moc dobře, že takové země existují, kde ten, kdo chce, má opravdu, opravdu dobré podmínky a šance rozvíjet se, pracovat na sobě a uskutečňovat věci.

A pro našince je zajímavé a inspirující takovou společnost navštívit. I když u nás jsou podmínky jiné, jde si z toho ledacos vzít. Náladu, postoj, nápady, pocit, že všechno je možné. 

A taky veliký respekt pro všechny, kdo dělají ty samé pozitivní věci třeba u nás v Čechách, i když materiální podmínky jsou těžší a času a prostoru je méně :) - a u nás se toho děje hodně, moc:)