Současná situace nás za hroznou cenu učí něčemu, co postmoderní společnost do značné míry zapomněla. Přijmout realitu. Dívat se pravdě do očí.
V příliš bezpečné a příliš pohodlné západní společnosti, mezi lidmi přesycenými příliš velkým množstvím vymyšlených příběhů, se rozšířila podivná choroba, kterou bych popsala takto:
"Když se mi realita nehodí do krámu, je nepříjemná, vyžadovala by ode mě změnu, nehodí se do mé osobní ideologie, apod... - vymyslím si jinou. Nic přece není skutečné, všechno je subjektivní, všechno je o úhlu pohledu."
Extrémní příklady jsou třeba lidé, kteří chtějí být neonacisté, ale nemohou přijmout holocaust - a tak se rozhodli, že se nestal. Úcta k tisícům přeživších svědků a duším a příbuzným miliónů obětí veškerá žádná. Prostě se to nějak okecá, že se to určitě nemohlo stát.... Někteří mají dokonce tu drzost psát o tom knihy a vydělávat na nich :((
Podobné pocity jsem měla minulý týden, když mi kdosi, dost autoritativně, vysvětloval, že zprávy o vybombardovaných městech jsou prý přehnané, že je to pořád dokola nějaký jeden zničený panelák z války v Srbsku ....COŽE??? A ty milióny lidí utíkají proč?
Ale nemá smysl se hádat, takový člověk má svou pravdu a nenaslouchá, často vás vůbec nevnímá, to je zajímavý fenomén, kterého jsem si u těchto forem extrémního světonázoru všimla už za covidu. Tady ten pán mě vnímal tak málo, že si ani nevšiml, že s ním nesouhlasím :D (ale kdyby všiml, nic by to neznamenalo, jsem holt pomýlená.....)
Problém s tímhle je, že pravda existuje. A ta základní pravda, kvůli které tahle duševní choroba ohrožuje přežití nás všech, je, že Život na naší planetě umírá.
Představte si, že dojde voda, což se v některých částech planety už děje, a směřujeme k tomu všude....zrovna teď se dívám z okna na polopoušť, v ročním období, kdy má být vody nejvíc, a to není názor jen můj, hydrolog včera v rádiu říkal totéž, včetně toho, že některým obcím poslední dny vyschly studny....
A představte si, že se desítky procent populace rozhodnou, že tomu nevěří.
"To přece nemůže být pravda, to bych se příliš bál, to bych se musel uskromnit, to bych musel měnit svůj životní styl - nééééé, fůůůůůj, to musí být lež, to si vymysleli zlí manipulátoři, aby nás zotročili....".
Tento přístup ostatně vidíme už dnes u tzv. "popíračů klimatických změn", zřejmě lidí, kteří už desítky let nebyli ani v parku ani se nepodívali z okna :((( Vědí jen, že to prostě vědět nechtějí :(
Pokud ve chvíli, kdy nastane nějaká akutní ekologická katastrofa, příliš mnoho lidí nebude věřit na realitu a nebude ochotno disciplinovaně spolupracovat, umřeme všichni.
Pozitivně formulováno: Jediná šance na přežití je spolupráce. Vzájemná důvěra. Zlepšit fungování lidských struktur tak, aby si tu důvěru všech opravdu zasloužily. Ale na odmítání pravdy prostor prostě už není.
Snad se z konfrontace s tím velkým šílenstvím a neštěstím tuhle lekci naučíme.
